Proti změně stanov vystoupilo hornobavorské a švábské sdružení sudetských Němců. Obě organizace tvrdí, že nová verze stanov znamená „přijetí vyhnání“. Obviňují také vedení landsmanšaftu, že změnu stanov prosadilo „přepadovou taktikou“. Už před víkendovým sudetoněmeckým shromážděním zaznívaly z některých oblastních sdružení hlasy, že změna stanov nebyla v dostatečném předstihu projednána se členskou základnou.
Nejvyšší představitel sudetských Němců Bernd Posselt se proti kritice ohradil. „Nevzdáváme se tady práva na domov a chceme nadále pěstovat lásku k vlasti,“ řekl DPA. Termín „znovuzískání domoviny“, který stanovy obsahovaly, ale podle něj vyvolával mylný dojem, že sudetští Němci mají vůči Česku územní nároky.
Ze stanov landsmanšaftu zmizely formulace, že SL „prosazuje právní nárok na domovinu, její znovuzískání a tím i realizaci práva národnostních skupin na sebeurčení“ a že „hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu nebo na odškodnění za něj“.
Místo toho sdružení nově uvádí, že jeho cílem je „podílet se na spravedlivém národnostním a státním uspořádání, v němž budou pro všechny garantována lidská a základní práva, právo na domovinu a právo na sebeurčení národů a národnostních skupin. K tomu patří i to, že ve všech členských státech EU bude neomezeně ve všech svých částech závazná Listina základních práv EU“, která byla součástí lisabonské smlouvy o reformě unijních institucí. Dále landsmanšaft nově uvádí, že „odsuzuje porušení těchto práv, jako jsou genocida, vyhánění, etnické čistky, zločiny proti lidskosti, protiprávní vyvlastňování a diskriminaci, a tam, kde k nim dochází, usiluje o jejich nápravu na základě spravedlivého vyrovnání“ Po druhé světové válce bylo z Československa odsunuto asi 2,9 milionu německy mluvících lidí. Podle dekretů prezidenta Edvarda Beneše sudetští Němci přišli o občanství a majetek, než byli na základě dohod vítězných válečných velmocí vysídleni.
