Když Castrovi revolucionáři před 50 lety triumfálně vjeli do Havany, pro statisíce lidí v ulicích byli bohy. Pro mnoho dívek a žen byl neoholený mladík v olivově zelené uniformě vysněným milencem. Pro mnohé Kubánce byl ale Fidel Castro především poslem naděje v zářivou budoucnost. Tedy kromě Kubánců, kteří začali z ostrova utíkat po vzoru diktátora Fulgencia Batisty. Dnes jich je v exilu na dva miliony. Včera ulice kubánských měst karnevalové veselí podle přítomných reportérů nezažily, právě naopak. Byl to klidný, v apatii prožitý den.
Kubánská vláda se údajně ani nesnažila o monstrózní oslavy s ohledem na nemocného Fidela Castra, který se neměl na veřejnosti objevit ani v tento historický den. Z balkonu ve městě Santiago de Cuba, kde Fidel před 50. lety oznámil triumf revoluce, měl promluvit jeho mladší bratr a nynější vůdce Raúl Castro. Ten se sám v poslední době netajil nadcházejícími těžkými časy. Vinu za to dal světové ekonomické krizi i následkům, které za sebou zanechaly tři letošní hurikány. Škody byly vyčísleny na deset miliard dolarů.
Fidel řádění hurikánů letos přirovnal k výbuchu atomové bomby. Přesto tento den vzbudil vášně, které se, vedle vzrušené debaty o plusech a minusech revoluce, točí kolem jiné otázky: „Vydrží režim při životě i v době vlády Baracka Obamy?“
Jak si Castro poradí s Obamou?
Fidel Castro, který dokázal přežít stovky atentátů, rozpad SSSR, pouliční nepokoje, zranění, které utrpěl, když před lety upadl, i závažnou chorobu, jež ho před rokem přiměla k „abdikaci“, má jistě nového prezidenta USA na mysli. Do Bílého domu totiž přišel politik tmavé pleti (Castro nyní nemůže nazvat Ameriku rasistickou) ochotný k dialogu, a to dokonce k osobnímu setkání.
Obama se svou kultivovaností a přívětivostí nezapadá do rámce agresora ze severu, který je připraven Kubu zničit, tak jak USA Fidel neúnavně označuje. Obama se navíc zřejmě chystá uvolnit, či dokonce zcela zrušit ekonomické embargo, které Amerika na Kubu uvalila před více než pětačtyřiceti lety. Další častý argument, jímž Castro omlouval ekonomický nezdar své země.
Zastánci tvrdého kurzu směrem k Havaně ale tvrdí, že režim takový krok neoslabí, naopak. Lepší životní podmínky prý mohou dát Castrovi za pravdu - Kuba se nemohla předtím rozvíjet vinou „americké blokády“. Navíc podle tohoto tábora zkorumpovaný režim získá další peníze.
Zastánci zrušení embarga ale hovoří o tom, že se Kubánci takříkajíc nakazí pohledem na davy lidí přijíždějících z Ameriky s myšlenkami svobody a prosperity. Obama ale musí nejprve zlomit silné anticastrovké lobby. A bratři Castrové? Ti se zřejmě uchýlí ke své taktice mlžení a překrucování reality.
Jaime Suchlicki, konzervativní kubánský historik, který vyučuje na Miamské univerzitě, nedávno řekl: „Raúl je obdivovatel sovětského modelu. Navíc jeho režim podporuje Venezuela, Rusko a Írán. Není tedy v zoufalé situaci, která by ho přiměla k jakýmkoli ústupkům.“ Každopádně jedna změna je patrná, většina Kubánců během půl století trvající diktatury ztratila pojem veselá mysl.
Kubánská vláda se údajně ani nesnažila o monstrózní oslavy s ohledem na nemocného Fidela Castra, který se neměl na veřejnosti objevit ani v tento historický den. Z balkonu ve městě Santiago de Cuba, kde Fidel před 50. lety oznámil triumf revoluce, měl promluvit jeho mladší bratr a nynější vůdce Raúl Castro. Ten se sám v poslední době netajil nadcházejícími těžkými časy. Vinu za to dal světové ekonomické krizi i následkům, které za sebou zanechaly tři letošní hurikány. Škody byly vyčísleny na deset miliard dolarů.
Fidel řádění hurikánů letos přirovnal k výbuchu atomové bomby. Přesto tento den vzbudil vášně, které se, vedle vzrušené debaty o plusech a minusech revoluce, točí kolem jiné otázky: „Vydrží režim při životě i v době vlády Baracka Obamy?“
Jak si Castro poradí s Obamou?
Fidel Castro, který dokázal přežít stovky atentátů, rozpad SSSR, pouliční nepokoje, zranění, které utrpěl, když před lety upadl, i závažnou chorobu, jež ho před rokem přiměla k „abdikaci“, má jistě nového prezidenta USA na mysli. Do Bílého domu totiž přišel politik tmavé pleti (Castro nyní nemůže nazvat Ameriku rasistickou) ochotný k dialogu, a to dokonce k osobnímu setkání.
Obama se svou kultivovaností a přívětivostí nezapadá do rámce agresora ze severu, který je připraven Kubu zničit, tak jak USA Fidel neúnavně označuje. Obama se navíc zřejmě chystá uvolnit, či dokonce zcela zrušit ekonomické embargo, které Amerika na Kubu uvalila před více než pětačtyřiceti lety. Další častý argument, jímž Castro omlouval ekonomický nezdar své země.
Zastánci tvrdého kurzu směrem k Havaně ale tvrdí, že režim takový krok neoslabí, naopak. Lepší životní podmínky prý mohou dát Castrovi za pravdu - Kuba se nemohla předtím rozvíjet vinou „americké blokády“. Navíc podle tohoto tábora zkorumpovaný režim získá další peníze.
Zastánci zrušení embarga ale hovoří o tom, že se Kubánci takříkajíc nakazí pohledem na davy lidí přijíždějících z Ameriky s myšlenkami svobody a prosperity. Obama ale musí nejprve zlomit silné anticastrovké lobby. A bratři Castrové? Ti se zřejmě uchýlí ke své taktice mlžení a překrucování reality.
Jaime Suchlicki, konzervativní kubánský historik, který vyučuje na Miamské univerzitě, nedávno řekl: „Raúl je obdivovatel sovětského modelu. Navíc jeho režim podporuje Venezuela, Rusko a Írán. Není tedy v zoufalé situaci, která by ho přiměla k jakýmkoli ústupkům.“ Každopádně jedna změna je patrná, většina Kubánců během půl století trvající diktatury ztratila pojem veselá mysl.
