Lidovky.cz: Vaše křeslo Idol zařadil časopis Domus mezi nejlepší studentské práce na světě. Je hodně netradiční, vytváří svébytný samostatný prostor. Jaká myšlenka k němu vedla? Má i takovéto křeslo šanci dostat se do širšího prodeje? Co je k tomu zapotřebí?
Hlavní myšlenkou křesla Idol byla moje touha vrátit se ve vzpomínkách do dětství, inspirovat se jím a vyhnout se tak různým klišé, do kterých jsem se během studia dostal. Idol je vlastně bunkr, který jsem si stavěl jako malý kluk. To, co jsem tam chtěl zachovat, byla možnost si ho neustále přizpůsobovat a měnit a to se nakonec stalo i stěžejním motivem celé práce. K té druhé části otázky, s Idolem samozřejmě mám plány do budoucna, nepůjde ale o široký prodej, spíše o zakázkovou výrobu. Ona je to přece jen dvoumetrová drátěná židle a její výroba zabere čas. Taky teď řeším jak to vůbec přepravovat, protože potenciální trh bohužel není u nás.
Designér Michael Tomalík
Lidovky.cz: Zaujal mě váš nápad s krmelcem pro krávy, který slouží i jako provizorní přístřešek pro přespání v přírodě? Ujal se tento nápad, lze ty krmelce někde najít?
Jde o projekt Cowsurfing, který jsem dělal na stáži v Německu s Benjaminem Schief a Samuelem Legris. S Benjaminem bychom rádi vytvořili turistickou stezku mezi českým a německým pohraničím osázenou těmito krmelci a aplikaci, kde by si lidé mohli hledat jejich pozice. V současné době je to ale zatím jenom plán.
Lidovky.cz: Doposud jste byl zaměřený hlavně na nábytek. Co dělá domov domovem, jaký nábytek či prvek by podle vás neměl v interiéru chybět a proč?
To je hodně individuální. Ono je to ve výsledku stejně o lidech, kteří tam bydlí. Tomu, kdo nečte, bych nenavrhoval knihovnu přes celou stěnu a přitom pro někoho jiného by to mohl být stěžejní prvek. Spíše než na určitý kus nábytku bych kladl důraz na materiály a jejich zpracování.
  |
Lidovky.cz: Dělal jste například i houpacího koně jako zvětšeninu tradičních autíček a zvířátek na klíč. Odkazujete se k Čapkovi, ale stejně jako u křesla Idol i do dětství. Jak moc důležité je pro vás pomyslné hraní „hraní si“?
V mých volných věcech hodně pracuji s archetypy, které jsou skvělým komunikačním kanálem mezi mnou a lidmi kolem mě. V dětství je takových archetypů spousta a jsou pro většinu lidí společné. Je tedy pro mě důležité dostat do svých věcí něco, po čem bych jako dítě toužil.
Lidovky.cz: Zajímalo by mě, jak vnímají studenti designu a tedy konkrétně vy společnosti typu Ikea. Je to zdroj nápadů a inspirace, nebo naopak věc zapovězená? Řekněme tedy obdobně jako to mají mnozí zákazníci, je to tak?
Ikea je dost komplikované téma. Já sám mám od nich nějaké věci, protože je to levné a za tu cenu i relativně kvalitní. Řekl bych, že do určitého věku je to docela dobrá varianta.
Není to ale zdaleka jediná firma a taky bychom rozhodně neměli rezignovat na vlastní kreativitu a vkus. Neříkám, že by si taťkové a mamky měli doma po práci strouhat na koleni židle, ale přinejmenším se tam, kde to jde, vyhnout rámcovým řešením, což je problém Ikey.
Lidovky.cz: Na čem aktuálně pracujete, nebo na jakém kusu nábytku byste rád pracoval?
Před tím, než se pustím do vlastního studia, chci ještě nasbírat zkušenosti z praxe a podívat se, jak se to dělá jinde. Jinak nemám konkrétní typ nábytku, který bych rád dělal. Buď mě to bude bavit a budu to dělat dobře a nebo to dělat nebudu. Zatím mě to vždycky bavilo.
