LN Teprve před měsícem jste byl propuštěn z běloruského vězení. Proč vás zavřeli?
Je to trochu složitější. Nejdříve mě 31. ledna roku 2006 ještě před prezidentskými volbami zadrželi, když jsem na zeď minských budov napsal nápisy Chceme nového (prezidenta – pozn. red.) a Máme ho dost. Ve vazbě jsem byl asi tři a půl měsíce a pak se konal soud. A podle toho článku, za který jsem měl být odsouzen, mi hrozilo sedm až dvanáct let. Obvinili mě z násilného výtržnictví a ze závažného poškození státního majetku.
LN To se dávají za tento zločin tak vysoké tresty?
Ten můj případ měl být dost exemplární, za tohle byly vždycky jen pokuty, byl jsem tím prvním exemplárně potrestaným člověkem. Už od šestnácti mě znali všichni příslušníci KGB a milice, v podstatě mě už tehdy zatýkali několikrát měsíčně. Pak jenom čekali, až mi bude osmnáct a budu plnoletý, aby mě už mohli posadit do vězení a nechat si mě tam. Zadrželi mě tehdy poprvé hned šest dní po narozeninách, zrovna na svatého Valentýna.
|
Život aktivisty Artur Finkevič se narodil v roce 1985. Kvůli svým aktivitám v mládežnické organizaci Mladá Fronta byl vyhozen z univerzity. Nyní studuje politologii ve Vilniusu. ČR navštívil v souvislosti s festivalem Jeden svět. V roce 2006 byl odsouzen ke dvěma letům v tzv. trestní kolonii. Za porušení podmínek v tomto nápravném zařízení dostal loni v prosinci 18 měsíců vězení. Nakonec si ale odseděl jen tři a půl měsíce. |
LN Jaký tedy vynesl soud před těmi dvěma lety rozsudek?
Nakonec jsem dostal dva roky omezení svobody v nápravném zařízení v Mogilevě. To je takový internát s mřížemi. Podobných zařízení je v Bělorusku asi tak padesát. A to v Mogilevu je to nejukázkovější.
LN Jak vypadá běžný den v takovém zařízení?
Žije se tam v takových domcích a musíte se čtyřikrát denně hlásit. Funguje tam kontrola počtů jako v armádě. Navíc jsem tam byl vždycky obklopen někým, kdo na mě donášel. Pak se tu musí také pracovat a vždycky vybírají tu nejvíce ponižující práci. Ta chemie (těmto zařízením se říká chemie proto, že dříve zde lidé pracovali jen v chemickém průmyslu – pozn. red.) má ale různé formy. Například městského člověka vyšlou někam do lesů, což hodně působí na jeho psychiku. Pošlou ho sekat dříví. Navíc tam není třeba vůbec možnost dodržovat základní hygienické návyky.
LN A co jste dělal vy? Měl jste vůbec nějaký volný čas?
Nejdřív jsem měl pracovat na stavbě silnice, stavět patníky a tak podobně. Ale byl jsem hodně nemocný, takže jsem se do té práce moc nedostal. Pak se mi naskytla možnost dělat školníka ve školce. Kontrolovali nás čtyřikrát denně, takže nebyla možnost někam se moc vzdálit. Měl jsem ale vždycky patnáct minut volného času na to dojít do práce a z práce. Pak jsem ale ještě s pomocí právníků zjistil, že mám nárok i na 30 minut na oběd, jestliže mi nevyhovuje místní strava. Takže jsem měl celkem hodinu, kterou jsem mohl využít k tomu jít se někam umýt, protože třeba tam, kde jsme bydleli, netekla čtyři měsíce vůbec voda, nebo jsem se mohl jít podívat na internet. Tak jsem většinou volil internet.
LN Pak jste ale prý porušil podmínky tohoto trestu, a proto jste byl odsouzen „natvrdo“ do vězení? Co se stalo?
Loni v září jsem byl v nemocnici, kvůli operaci nohou, a přijela za mnou známá s tím, že bych se měl setkat s právníkem z běloruského helsinského výboru. Takže jsem několik hodin v té nemocnici nebyl, to bylo jedno porušení. Pak jsme ještě měli takový opušták, kdy jsme mohli jít třeba k holiči nebo do kostela, a já jsem se jednou zpozdil o 13 minut a to byla druhá věc. A taky mě nařkli, že požívám alkohol, přitom šlo jen o moje speciální léky, které musím brát a které alkohol obsahují. Nikdy jsem se tím netajil, rok to věděli, ale najednou to začal být problém. A jednou přišli a řekli, že mě převážejí. A ten proces byl neuvěřitelně rychlý – třicet minut na policii, pak stejnou dobu u prokurátora a za půl hodiny už jsem seděl ve vězení.
LN V prosinci vás odsoudili na 18 měsíců, nakonec ale trest krajský soud snížil a pustili vás. Jaké to je na svobodě a jak jste na tom se zdravím?
Určitě je to venku lepší než ve vězení. Měl jsem nějaké zdravotní problémy i předtím, než jsem byl zavřený, ale je pravda, že to vězení tomu moc nepřidá.
LN Neřekl jste si někdy ve vězení, proč jsem do toho vůbec šel? Nemáte pocit, že jste takto přišel o dětství?
Dětství jsem neměl, to je pravda. Ale kdo se rozhodne věnovat tomu co já, tak pak nemusí litovat toho, že přišel o mládí. Já jsem toho nikdy nelitoval. V Bělorusku je hrozně těžké chovat se naprosto apoliticky. Už třeba to, že mluvíte bělorusky, je politika, protože mluvíte jazykem, který státní aparát nepoužívá a považuje ho za protistátní.
