Finalistům letos dominovaly ženy, kromě Brabcové měli v nejužším výběru své knihy držitelka ceny Magnesia Litera - stejně jako Brabcová - Anna Bolavá, Petr Daniel, Sylva Fischerová a Markéta Pilátová.
Zuzana Brabcová svůj pátý román Voliéry dokončila před svou náhlou smrtí ve věku 56 let loni v srpnu. Vydalo ho nakladatelství Druhé město.
Brabcová se narodila roku 1959 v rodině literárního kritika a historika Jiřího Brabce a literární historičky, editorky a překladatelky Ziny Trochové. Po maturitě koncem 70. let nemohla z politických důvodů studovat na vysoké škole, proto nastoupila na místo knihovnice, později pracovala jako uklízečka v nemocnici. Před rokem 1989 publikovala v samizdatu a v exilu. Po pádu komunistického režimu pracovala jako nakladatelská redaktorka.
Román Daleko od stromu vyšel roku 1984 v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem a o tři roky později se s ním autorka stala první laureátkou Ceny Jiřího Ortena. V roce 1991 byl román vydán v Praze a přeložen v Německu, Nizozemsku, Švédsku, Dánsku či Norsku. Roku 1995 vyšla próza Zlodějina. Román Rok perel byl publikován v roce 2000, podruhé v roce 2012. Další román Stropy vyšel až po dvanáctileté odmlce. Dostala za něj cenu Magnesia Litera v kategorii próza.
Největší rozruch vyvolal nepochybně její „lesbický román“ Rok perel, který na introvertní a depresemi stíhanou autorku strhl nakonec asi více pozornosti, než by si přála, uvedl nakladatel Martin Reiner. Hlavní hrdinka románu v něm prochází coming outem se všemi jeho složitostmi, který neměl v té době v české literatuře příliš obdoby. Téma se týkalo i autorky, která prošla podobným příběhem jako hrdinka.
Také Voliéry jsou intimní deníkovou výpovědí o neuroticky přecitlivělém vnímání světa kolem, kterou lze podle zlých jazyků číst jen se současným podáváním antidepresiv. Jako v jejích předchozích dílech i zde uhrančivě působí práce s jazykem, od strohého záznamu po metaforičnost, od lyrických poloh po vulgárnost, obnažující motivy osamění a ztracenosti ve světě, který přestal dávat smysl.
V porotě Škvoreckého ceny letos zasedli minulí laureáti ceny Tomáš Zmeškal (2009), Emil Hakl (2010), Kateřina Tučková (2012), Jakuba Katalpa (2013) a Vladimír Poštulka (2015).
Kromě finalistů byly mezi patnáctkou nominovaných třeba tituly Matouš, tedy fragmenty deníků zesnulého filmového historika Jiřího Cieslara, nebo utopický román Urbo kune Miloše Urbana.
