Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků pořádá tuto soutěž od roku 2008. Jejím cílem je dát prostor začínajícím umělcům, aby představili svojí tvorbu veřejnosti. Ceny kritiky se mohou zúčastnit mladí umělci do 30 let, tedy ve věku, kdy většinou dokončují svá umělecká studia. Laureáta vybírá porota složená z výtvarných kritiků a teoretiků. Předsedkyně Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků Vlasta Čiháková Noshiro, historička umění a japanistka, je zároveň kurátorkou Galerie kritiků v pražském Paláci Adria na Národní třídě.
‚Co vlastně víme o Adolfu Loosovi?’ ptá se umělecká výstava |
Na výstavě jsou malby Alice Nikitinové (laureátky z roku 2008), která předměty mění na znaky způsobem, jež připomíná magii obrazů René Magritta. Ostatní vystavující postupně mění znaky v abstraktní tvary. Josef Achrer rozděluje plochu obrazu na několik polí, v nichž se nacházejí jak písmena, tak geometrické obrazce zářivých barev. V divákově mysli se stávají znakem či symbolem, paprskem světla, půlměsícem, lodičkou, stejně jako barevné skvrny na plátně Tomáše Predeky, letošního laureáta. Vědomé balancování na hranici mezi figurací a abstrakcí.
Prolínání znaků
Od něj je možné se vydat dále buď cestou zachycení dynamického expresivního gesta, jaké v dílech loňského vítěze Martina Lukáče, nebo druhým směrem k pečlivé, mravenčí práci Jana Poupěte. Ten zaplnil vystavená plátna drobnými geometrickými obrazci, různě v barevných valérech odstupňovanými trojúhelníky, které stokrát a tisíckrát zmnožené zaplňují celou plochu obrazu. Vytvářejí optickou iluzi prostoru, rytmu, architektury, těžko říct zda obrovských mrakodrapů či mikroskopických přírodnin. Také uspořádáním pláten do triptychu dostává jeho tvorba silně spirituální náboj.
  |
Malované obrazy na této výstavě k nám promlouvají výtvarným jazykem, který je na jednu stranu divákovi dobře srozumitelný, na druhou stranu dovedou dnešní mladí malíři svůj slovník aktualizovat podle toho, jak se současná realita proměňuje. Inspiračním zdrojem umělců totiž není jen běžný okolní svět, ale také aktuální poznatky z informatiky, virtuální realita. Toto prolínání znaků, systémů a jazyků dnešního světa umožňuje vytvářet působivá díla, jimž neschází hloubka ani výtvarná působivost.
Součástí výstavy je také sborník, který napsala Vlasta Čiháková Noshiro a výtvarný historik, kritik a teoretik Petr Vaňous. Autoři se pokoušejí o charakteristiku jednotlivých ročníků. Shodují se, že jde spíše o sledování obecných tendencí v malbě posledního desetiletí, ovlivněné i osobními preferencemi porotců. Po prvních ročnících, které ohledávaly možnosti malířského obrazu a jeho přesahy, následovala fáze expresivní až exaltované malby směřující k abstrakci. V dalších letech pozoruje Petr Vaňous v dílech zklidnění, odosobnění, důraz na estetiku a čistotu. Zároveň konstatují, že tradiční rozdělení na figurativní a abstraktní malbu je dnes v podstatě irelevantní, neboť hranice mezi těmito polohami je velmi tenká.
Laudem Victorum / Chvála vítězům aneb Extended Painting / Malba a její přesahy |
