24. březen 2009 zůstane v historii zapsán jako černý den české demokracie. Uprostřed českého vládnutí Evropské unii padla česká vláda za pohnutek opovrženíhodných a nízkých. V touze po moci ztratila opozice jakoukoliv státotvornou zodpovědnost. Ambice ČSSD je o to nebezpečnjší, že se opírá o igonaraci mezinárodních dohod (afgánská mise, americký radar), nedodržování zákona (zdravotnické poplatky) a populistické utrácení (zdroje stále ještě jsou). Záda si nechá krýt posttotalitní KSČM a několika ukřivděnými či zmatenými poslanci. Pokud si česká veřejnost neuvědomí, že podobné kroky se ve slušné společnosti nedělají, hrozí nám prohlubování mezinárodní izolace a nezvladatelné zadlužování státních rozpočtů.
Češi samozřejmě tuto politickou ostudu v Evropě opět ustojí, stejně jako to přežili po Lipanech a Bílé hoře. Pachuť ze škodolibé radosti takových vítězů však zůstává.
Češi samozřejmě tuto politickou ostudu v Evropě opět ustojí, stejně jako to přežili po Lipanech a Bílé hoře. Pachuť ze škodolibé radosti takových vítězů však zůstává.
