Účast českých vzdušných sil je součástí dohod uvnitř NATO k zabezpečení vzdušného prostoru států, které dosud nemají vlastní letectvo.
„Jedná se o Estonsko, Litvu a Lotyšsko. Na základě tohoto společného rozhodnutí aliance odsouhlasila zabezpečení ochrany jejich vzdušného prostoru v mírovém období formou zvláštní operace NATO, přičemž stíhací letouny jednotlivých spojeneckých zemí se při plnění úkolu střídají a operačně působí z letecké základny Šiauliai v Litevské republice,“ řekl Petr Sýkora z ministerstva obrany. O zapojení Česka do mezinárodní vojenské operace se jednalo už v září 2006. „Tehdy požádal ministr obrany Litvy Juozas Olekas českého ministra Jiřího Šedivého jménem vlád všech tří pobaltských států o podporu ČR při plnění tohoto úkolu v roce 2009,“ uvedl Sýkora.
Dosud se v rotacích vystřídaly Belgie, Dánsko, Velká Británie, Norsko, Nizozemsko, Německo, USA, Polsko, Turecko, Španělsko, Francie a Rumunsko.
Pokud by vyslání českého pozemního i létajícího personálu schválila vláda, byli by Češi v Pobaltí zhruba tři až čtyři měsíce a pravděpodobně by se na jejich účasti podílelo i Švédsko, které je výrobcem letounů Gripen. Armáda i ministerstvo obrany odmítají, že by nasazení našich letadel v zahraniční mohlo znamenat zhoršení ochrany vzdušného prostoru. „Zbývající letouny budou plnit své standardní úkoly,“ tvrdí Sýkora. Podle něj ochrana vzdušného prostoru evropských členských států NATO probíhá v rámci Integrovaného systému protivzdušné obrany (NATO Integrated Air Defence System, NATINADS).
„Tento alianční systém je unikátní tím, že je aktivní v kteroukoliv dobu v míru, krizi i v konfliktu,“ dodal Petr Sýkora. Do tohoto systému jednotlivé státy vyčleňují část vlastních sil a prostředků protivzdušné obrany - zejména radiolokátory, systémy velení a řízení a stíhací letouny. Vzdušná „výpomoc“ je podle Sýkory klasickou ukázkou společné obrany členských států NATO. Součástí NATINADS jsou i letouny s nepřetržitou pohotovostí ke vzletu.
„Jedná se o Estonsko, Litvu a Lotyšsko. Na základě tohoto společného rozhodnutí aliance odsouhlasila zabezpečení ochrany jejich vzdušného prostoru v mírovém období formou zvláštní operace NATO, přičemž stíhací letouny jednotlivých spojeneckých zemí se při plnění úkolu střídají a operačně působí z letecké základny Šiauliai v Litevské republice,“ řekl Petr Sýkora z ministerstva obrany. O zapojení Česka do mezinárodní vojenské operace se jednalo už v září 2006. „Tehdy požádal ministr obrany Litvy Juozas Olekas českého ministra Jiřího Šedivého jménem vlád všech tří pobaltských států o podporu ČR při plnění tohoto úkolu v roce 2009,“ uvedl Sýkora.
Dosud se v rotacích vystřídaly Belgie, Dánsko, Velká Británie, Norsko, Nizozemsko, Německo, USA, Polsko, Turecko, Španělsko, Francie a Rumunsko.
Pokud by vyslání českého pozemního i létajícího personálu schválila vláda, byli by Češi v Pobaltí zhruba tři až čtyři měsíce a pravděpodobně by se na jejich účasti podílelo i Švédsko, které je výrobcem letounů Gripen. Armáda i ministerstvo obrany odmítají, že by nasazení našich letadel v zahraniční mohlo znamenat zhoršení ochrany vzdušného prostoru. „Zbývající letouny budou plnit své standardní úkoly,“ tvrdí Sýkora. Podle něj ochrana vzdušného prostoru evropských členských států NATO probíhá v rámci Integrovaného systému protivzdušné obrany (NATO Integrated Air Defence System, NATINADS).
„Tento alianční systém je unikátní tím, že je aktivní v kteroukoliv dobu v míru, krizi i v konfliktu,“ dodal Petr Sýkora. Do tohoto systému jednotlivé státy vyčleňují část vlastních sil a prostředků protivzdušné obrany - zejména radiolokátory, systémy velení a řízení a stíhací letouny. Vzdušná „výpomoc“ je podle Sýkory klasickou ukázkou společné obrany členských států NATO. Součástí NATINADS jsou i letouny s nepřetržitou pohotovostí ke vzletu.
