Češi poslušně v životopise uvádějí věk. Sami tak umožňují diskriminaci

Lidovky.cz: Před několika týdny se v Česku spustila kampaň s názvem Věk se neříká, která otevírá téma diskriminace na pracovním trhu kvůli věku. Jakou reakci projekt vyvolal? 
Kampaň jsme zahájili videem (na konci článku - pozn. red.), které mělo obrovskou sledovanost. Hlavně přes Facebook. Nyní se dostává čím dál výše v žebříčku oblíbených mediálních spotů u sociálních reklam. Mám také radost, že se kampaň dostala do hromadných dopravních prostředků. 

Your CV, please. Naučte se s námi napsat životopis v angličtině

Lidovky.cz: Češi bez rozmyslu uvádí věk do životopisu. Proč? Jsme tak naučení?
Nejenže je věk dobrovolnou záležitostí, ale neumím si ani představit, kdy je vhodné ho uvádět. Problém je, že v Česku se používají životopisy, které jsou strukturované a uvádí se v nich, kolik je člověku let, jestli je v manželském svazku a jestli má děti. To jsou přesně věci, které se nemají uvádět, protože to při rozhovoru nikoho nezajímá. V zahraničí je běžné, že prodáváte jen svoje zkušenosti. Tam je uvedené, co jste studovali a dovednosti. V Česku tohle ale není vůbec zavedené a nepoužívá se to. Celá kultura příjímání zaměstnanců je hodně pozadu oproti zbytku Evropské unie. My se snažíme ukázat dobrý trend, který by měl být akceptován.

Lidovky.cz: Na jakých pozicích je diskriminační přístup kvůli věku největším a naopak nejmenším problémem?
Není to problém na nižších pozicích. Původně jsme plánovali, že na naší konferenci (která proběhla v půlce června - pozn.red.) sesbíráme pět zaměstnavatelů, kteří se neptají na věk, a zjistili, že je to nerealizovatelné. Žádný zaměstnavatel u nás nám nic takového nepodepíše, když jsou v životopisech data narození uvedená. To se pak ocitáme v kruhu, protože oni nám sice říkají, že se na to uchazečů neptají, ale nechtějí nic takového podepsat, protože datum v životopisu stejně vidí. U nás to nedělá jen japonská společnost FCA, která vyrábí součástky pro Toyotu. Ta už od roku 2005 ve formulářích s žádostí o práci na nejnižší pozice vůbec kolonku věku neuvádí. Pro ně to není klíčové. Problém pak ale nastává u středního a vyššího managementu, což jsou lépe placené pozice. Tam lidé ve věkové hranici 50+ narážejí a bývají často kvůli věku propouštěni.

Lidovky.cz: Má diskriminace kvůli věku vůbec šanci uspět u soudu? Její prokazování je přeci jen dosti obtížné...

Diskriminace na základě věku se prokazuje úplně nejhůře. Jeden soudní spor se z důvodu věku v Česku ale odehrál. Student Agency byla napadena u soudu. Odmítli zaměstnat muže, který by ve věku vyšším než padesát let. Soud rozhodl, že to byla diskriminace z důvodu věku a Student Agency nesmí takovým způsobem postupovat. Pan Jančura (Radim, ředitel Student Agency - pozn. red.) poté v médiích řekl, že je to jeho firma a že náročnost provozu není vhodná pro starší lidi. Odkázal se na firemní kulturu, takže ačkoli to proběhlo, tak se nic měnit nebude. 

Lidovky.cz: Soudní spor v Česku je ale spíše výjimkou...
Sbírali jsme po celé Evropě soudní rozhodnutí o tom, že došlo k diskriminaci kvůli věku a máme jich už zhruba dvacet. Ukazuje se, že se situace v Evropě jde poměrně dál a dostává se na evropský soudní dvůr. V České republice ale nejsme vůbec schopni říct, kolik takových sporů je, protože inspektorát práce takové informace vůbec nesbírá, což pro nás bylo velmi překvapivé zjištění. Chceme s nimi proto spolupracovat. Neumí totiž podněty vůbec rozklíčovat. 

Lidovky.cz: Lze tedy říci, že je Česko v tomto ohledu pozadu v porovnání se zbytkem Evropy?
Myslím, že určitě. Jsme pozadu i s diskriminací Romů, a to je něco, co se dá prokázat lehce. Hodně se postupuje například v diskriminaci kvůli pohlaví, zvlášť u mladých matek. Věk je věcí, se kterou se v českém firemním prostředí pojí mnoho stereotypů: například že jsou starší lidé bez technických znalostí, nejsou schopni se učit a mají návyky, které neladí s firemní kulturou, a to i přesto, že jsou to, jak potvrzuje třeba ČEZ nebo některí banky, nejstabilnější zaměstnanci s nejvyšším výkonem. Pro ně je motivace odměna, kdežto pro mladou generaci jsou to benefity, určitá flexibilita a příležitosti. Pro firmy je výhodnější investovat do nich. Stereotypy jsou ale natolik silné, že když se propouští, že se nejdříve kouká na tu věkovou hranici 50 plus. Takže ano, jsme pozadu. 

Lidovky.cz: Ozývá se vám díky projektu do Poradny pro občanství, občanská a lidská práva, která se do kampaňě zapojila, více lidí, kteří si neví rady a žádají o pomoc?
Píší a volají nám lidé, kteří se potýkají s diskriminací na trhu práce. Konzultují s námi, jestli to byla diskriminace, případně se jak chovat. Vzhledem k tomu, že poradna je plná právníků a funguje navíc v sedmdesáti městech, umíme zodpovědět jejich otázky. Takový ohlas nás mile překvapil. 

Lidovky.cz: Na co se lidé nejčastěji ptají a na zhruba kolik dotazů jste už během prvního měsíce odpověděli?
Během jednoho měsíce nám začali lidé psát s dotazy, jestli musí věk uvádět. Zatím je to spíše konzultační služba. Ptají se také, proč věk neuvádět, když si jej zaměstnavatelé stejně dopočítají na základě studia uvedeného v životopisu. My jim stejně všechny y mechanismy, proč je dobré věk neuvádět, vysvětlujeme. Říkáme jim, že je to jen škatulkování, že to není potřeba a že je to dostane na pohovor, na který by se třeba jinak ani nedostali. To je odezva, která nás skutečně mile překvapila. 

Lidovky.cz: Jaké jsou reakce zaměstnavatelů? Zapojují se do kampaně? 
Každý den přichází tak dvě nebo tři žádosti od společností s tím, že se chtějí ke kampani přihlásit. Musí podepsat manifest, což většinou dělá majitel společnosti nebo HR pracovník s tím, že tohle je ten správný postup, kterým by se měli ve firmě řídit. To je pro nás záruka uvědomění si, ale my už to v rámci našeho projektu neověřujeme. Zatím se to dělí mezi malé firmy a neziskovky. Velký úspěch ale slavíme s Českou poštou, která se jako jedna z větších přidala. Vyjednáváme i s Českou spořitelnou, která má hodně programů na diverzitu a na věkový management. Nově jednáme také s KFC. Takže jsme rádi, že něco, co by mělo být legislativně normální, ale pořád ještě není, akceptují i větší společnosti.