Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Češi raději kýbl omáčky s šesti než rybu se zeleninou, říká šéfkuchař

Jídlo

  7:00
Tvář šéfkuchaře Michala Pšeničky zná málokdo, jeho jídla už ale ochutnal kdekdo. Šéfuje totiž kuchyni restaurace Zdeňka Pohlreicha Café Imperial. Vařil v předních českých hotelech, v Sharm El Sheikhu či na exotických Kajmanských ostrovech. V současnosti v centru Prahy připravuje proslulá líčka na víně nebo jehněčí kolínko, pokrmy proslavené televizním pořadem Ano, šéfe!.

Michal Pšenička foto: Muži sobě

Lidovky.cz: K vaření jste se prý dostal díky své lásce k rybaření a díky své babičce. Jak to tedy tehdy bylo?
Bylo, nebylo, ve čtrnácti letech jsem se musel rozhodnout, jakou životní cestou se vydat. Do té doby jsem měl dvě velké záliby: rybaření a jídlo. Každý rok jsem trávil prázdniny u mé babičky, která fantasticky vařila, a mě bavilo jí pomáhat. Když se navíc poštěstilo a něco jsem chytl, nemělo to chybu. Vysnil jsem si tedy svou restauraci, kde budu připravovat ryby, které jsem nachytal. A po domluvě s rodiči padl výběr na kuchaře, za což jim moc děkuji. 

Lidovky.cz: Těsně po vyučení jste se dostal na stáž do hotelu v Sharm El Sheikhu. Co vám tato zkušenost přinesla?
Na tohle období moc rád vzpomínám. Bylo mi osmnáct a tehdejší ředitel hotelu Mövenpick mě vybral na stáž do Sharm El Sheikhu. Tato stáž mi pomohla asi vůbec nejvíc, protože jsem mohl vidět zase trochu něco jiného. Zlepšilo mi to pohled na práci, viděl jsem a ochutnal jinou gastronomii a začal jsem si práce opravdu vážit. Poznal jsem jinou mentalitu lidí a samozřejmě mě to hodně obohatilo.

ČTĚTE TAKÉ:

Lidovky.cz: O několik let později jste dostal další pracovní nabídku do další exotické země a odjel jste na Kajmanské ostrovy. I odtud jste se ale po několika letech vrátil. Co vás stále táhne domů?
Bylo to o dost let později, byla to pro mne asi poslední šance na sobě zapracovat a někam se podívat. Samozřejmě musí zaznít poděkování mému kamarádovi, šéfkuchaři Romanu Dolejšovi, který mě přesvědčil, abych za ním přijel a pomohl mu při otevření restaurace Solana. Je to hrozně krásné, žít na ostrově, chodit se potápět, opalovat a užívat krásného podnebí, ale rozhodně to není všechno. Celou rodinu, kamarády a další věci jsem měl doma v Čechách. Asi jsem tak vychován, tyhle věci jsou pro mne priorita. Jinak je to samozřejmě volba, nad kterou jsem dlouho přemýšlel, porovnával, srovnával. I když mnohdy nadávám a remcám, musím říct, že nejlépe se cítím doma.   

Lidovky.cz: U nás se v poslední hodně mluví o tom, že česká gastronomie je v krizi a že v západní Evropě je situace mnohem lepší. Co si o tom myslíte a jak se vám vaří v Česku?
Nevím, jestli v krizi, záleží, jak to člověk vezme. Samozřejmě jsou státy, které udávají směr a mají před námi velký náskok, ale je to částečně i naší mentalitou. Jsem přesvědčen o tom, že jsou tady podniky, které jsou srovnatelné z mnoha světovými kuchyněmi, ale český trh upřednostňuje stále kvantitu před kvalitou. Prostě těch šest houskových knedlíků a kýbl omáčky jen tak nevyměníme za rybu nebo zeleninu. A potom samozřejmě suroviny, jejich kvalita a přístup dodavatelů, v tom zatím pokulháváme.
Mně osobně se v Čechách vaří velmi dobře, i když já to mám trochu jednoduší, protože si mohu hromadu surovin koupit v zahraničí (Německu, Francii, Itálii) a je pravda, že některé suroviny nelze srovnávat s českými.

Lidovky.cz: Jste šéfkuchařem restaurace Café Imperial, kterou provozuje Zdeněk Pohlreich. Jak se s ním spolupracuje?
S úsměvem říkám, že super, vždyť díky němu mám tuhle práci a jsem za to vděčný. Samozřejmě, že to nebylo vždy perfektní a že jsem ledasco musel skousnout, ale mám pocit, že se mi vyplatilo naslouchat. A že je ještě hromada věcí, které od něho mohu okoukat a něčemu se přiučit. Investoval do mě svůj čas a předal mi hromadu důležitých informací, které jsou podložené jeho zkušenostmi, za což mu děkuji.

Lidovky.cz: Jídelní lístek Café Imperial hodně vychází z české kuchyně. Jaký k ní máte vztah?
Mám k ní velmi kladný vztah, vždyť jsem jí byl odkojen. I když je fakt, že kdyby mi před šesti lety někdo řekl, že budu vařit českou kuchyni, tak bych mu nevěřil.

Lidovky.cz: Pracoval jste i v hotelech Paříž, Alcron a Mövenpick či na zmiňovaných Kajmanech. Která z pracovních zkušeností pro vás byla nejdůležitější a nejvíce vás profesně posunula?
Hned mě napadl jeden podnik, ale záměrně ho neřeknu, protože bych poškodil ty ostatní. Jsem přesvědčen o tom, že je to spíše taková skládačka, která dobře zapadla do sebe, protože každý ten podnik mi hrozně moc dal. A také lidé, s nimiž jsem tam spolupracoval, těm patří největší dík.

Lidovky.cz: Vaříte i doma? A jak vybíráte jídla pro domácí vaření?
Tuhle otázku poslouchám asi od osmnácti let, vždy mě hrozně rozčílila a vždy jsem na ni odpovídal: Copak můžu mít náladu po šestnácti hodinách stresu nad sporákem ještě vařit doma? Copak automechanik, když má volno, ještě přezouvá pneumatiky nebo jde opravovat auto? Od té doby, co šéfuji v Imperialu, mám ale mimo vaření na starosti mnoho jiných věcí, tak si vaření doma celkem užívám. A dlabeme doma první ligu, protože manželka je také z oboru a jídlo máme oba rádi. Nejsme nijak vyhranění, vaříme prostě to, na co je zrovna chuť.

Lidovky.cz: Máte dvouletou dceru Sáru. Změnil se váš přístup k vaření od té doby, co se narodila?
Samozřejmě. Ona je ta, co řídí chod domácnosti, a nedej bože, když není oběd ve dvanáct. Co se týče jídelníčku, snažíme se, aby byl pestřejší, aby ochutnala co nejvíc věcí a nebyla o nic ochuzená. Když vařím, je Sára hned u mne a chce vědět, co je pod pokličkou a hned to musí ochutnat, takže už člověk vysleduje, z čeho je nadšená a co naopak nemusíme zase delší dobu vařit.

Lidovky.cz: Nedávno vyšla nová kuchařka Muži sobě, do které jste přispěl svými recepty. Jak jste je vybíral a který z nich je váš nejoblíbenější?
Každý z těch receptů má pro mne nějaký ten příběh, když jsem ho někde vařil nebo ochutnal a udělal mi radost, tak proto jsou tam asi tyhle. Pokud mám některý vypíchnout, tak jelikož sladké mám fakt rád, tak rozhodně jahodové knedlíky. V zásobě mám ještě další recepty, ale ty si nechám na pokračování téhle báječné knížky.

Tvarohové knedlíky s jahodami a zakysanou smetanou

Na co děti vždycky utáhneš? Na fantastickou kombinaci všeho, co milují – třeba právě tvarohového těsta, jahod a zakysanky. Tohle těsto je nejlepší těsto na knedlíky, které znám. Je jemné a nadýchané a dobře se s ním pracuje, takže starší děti můžeš klidně přizvat ke spolupráci.

Ingredience: 500 g toustového chleba, 300 g hrubé mouky, 1 kg měkkého tvarohu, 200 g změklého másla, 200 g cukru, 4 žloutky, sůl, 400 g jahod, cukr moučka na posypání, 150 ml zakysané smetany, 2 lžíce rozpuštěného másla

Tvarohové knedlíky

Postup: Toustový chléb zbav kůrky a jemně nastrouhej. Promíchej ho v míse s moukou, přidej tvaroh, změklé máslo, cukr, vaječné žloutky a sůl. Promíchej a vypracuj jemné těsto, které nech 30 minut v chladu odležet.
Poté z něj vyválej váleček, nakrájej na dílky, každý rozplácni, doprostřed vmáčkni jahodu a zabal. Knedlíky vkládej do vroucí vody a vař 8 minut. Servíruj se zakysanou smetanou, cukrem a přelij rozpuštěným máslem.

Tip: Můžeš také zapojit trochu fantazie a knedlíky obalit třeba v nastrouhaném perníku.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...