LN: Co jste od výsledku čekali, když jste Český mír začali natáčet?
Filip Remunda: Jasně jsme si stanovili, že tentokrát nejde o to postavit fiktivní radar, jako před lety v Českém snu falešný hypermarket. Realita se jevila dostatečně dramatická sama o sobě. O americké vojenské základně v naší zemi se jednalo v době vlády kontroverzního George W. Bushe, prezidenta, který lhal o důvodech invaze do Iráku, který zřídil nelegální věznici na základně Guantánamo, omezil v USA řadu občanských svobod, prezidenta, který byl v Čechách i v celé Evropě velmi nepopulární. Někteří členové Bushovy vlády stáli u zrodu "Projektu pro nové americké století”, neokonzervativního think tanku, jehož doktrínou byla vojenská i ekonomická dominance světu. Bývalý prezident Václav Havel se přesto za návrh Bushovy vlády jednoznačně postavil: "Američanům radar dlužíme. (...) Američané od nás poprvé něco chtějí. Vždycky jsme chtěli my něco od nich. Chtějí od nás maličkost. A my začínáme dělat drahoty.” Proti umístění americké vojenské základny na našem území se zvedla nebývale silná vlna odporu. Jednalo se o nejsilnějsí projev občanské angažovanosti od roku 1989. Až 70 % občanů bylo proti. V tématu jsme spatřili rozbušný námět filmu o vztahu "velké historie", prezentované v učebnicích dějepisu, a tzv. malých dějin, tedy dějin osobních, které se dotýkají konkrétních příběhů a míst. Zajímala nás ta příčná spojení mezi Trokavcem a Washingtonem DC.
LN: Tvrdíte, že jste v materiálu spatřili "ideální námět na grotesku o demokracii". To jste věděli už tehdy na začátku natáčení?
Filip Remunda: Vláda od samého začátku odmítala referendum s poukazem na to, že v otázkách obrany, se referendum pořádat nesmí. Rozhodnout měli ti, kdož měli přístup k tajným informacím. Odpůrci začali napadat uváděné technické i politologické parametry celého projektu. Zpochybnili mj. tendenční označování radaru za "malou kouli na kopci”, když tvrdili, že se jedná o 703. zahraniční vojenskou základnu USA ve světě a že její umístění na našem území zvedne mezinárodní napětí. Vláda nezvládala komunikaci s veřejností, a proto jmenovala vládního koordinátora programu protiraketové obrany, pana Tomáše Klvaňu. "Pan radar”, jak mu média začala říkat, vyrazil do brdských obcí vysvětlovat proč vláda hodlá s Američany vyjednávat. Vypravili jsme se za ním do obce Míšov, kde v pořádal besedu s občany. Přeplněná hospoda praskala ve švech, novináři lezli dovnitř oknem, lidé v sále dávali hlasitě najevo svůj nesouhlas. Pan Klvaňa skončil s vajíčkem na klopě. Od začátku bylo jasné, že budeme svědky groteskních situací a že jejich podstata se bude týkat základních celospolečenských otázek.
Recenzi Českého míru čtěte zde |
LN: Jaký je vklad dramaturga Jana Gogoly ml., který s vámi dlouhodobě spolupracuje? Mluví se o tom, že má výrazný "rukopis"...
Vít Klusák: Honza Gogola je dramaturg chameleon, jak sám sebe docela trefně tituluje, takže se snaží nepředělávat filmy k obrazu svému, ale napojí se na autora a pomáhá mu v jeho cestě. V případě Českého míru byl navíc přísným hlídačem, abychom se nespravedlivě nenakláněli na jednu stranu. Ostrá debata se např. strhla nad jeho prohlášením, že George Bush je filosof, když se musí denně rozhodovat, zda nechat třeba v Afganistánu pozabíjet tisíce lidí, aby statisíce přežili. Velmi nám taky pomohl Martin Mareček, který se vedle svých vlastních skvělých filmů živí dramaturgováním.
LN: Nepodařilo se vám natočit některé důležité momenty – například jednání v Bílém domě nebo let Mirka Topolánka do Washingtonu. Jak je těžké proniknout na takové akce?
Filip Remunda: To není úplně pravda. V Bílém domě jsme natáčeli jednání premiéra Topolánka s Georgem W. Bushem. Akreditovali jsme se, podobně jako jiní novináři, na Úřadu vlády i Americké ambasádě. To nám udělilo novinářská víza. V tomto jsme absolvovali standardní proces. Měli jsme dlouho dopředu rezervovaná místa ve vládním speciálu. Úřad vlády nás však na poslední chvíli z premiérského letadla vyloučil. Zdůvodnil to nedostatkem míst. Museli jsme si let na poslední chvíli zajistit komerční linkou. Ve Washingtonu jsme se přidali ke skupině českých novinářů a ti nám potvrdili, že v letadle byla volná místa. Dozvěděli jsme se také, že pan Topolánek vezl darem Bushovi kulovnici, s níž si na palubě letadla hrál a vystrašil nic netušící letušky...O Bushovu flntu však diváci nepřijdou. Ředitel zbrojovky během prezentace ve Washingtonu prozradil, že "darovaná kulovnice není vhodná pro střelbu králíků, je určená pro pro větší zvířata, až do velikosti medvědů...”
LN: Proč v Českém míru zabíráte téměř jen samé zoufale komické figurky? O radaru probíhala i seriózní debata...
Vít Klusák: To je váš pohled na věc. Mirek Topolánek, Martin Bursík, Alexandr Vondra, Vlasta Parkanová, vládní koordinátor Klvaňa – ti všichni vám přijdou jako zoufale komické figurky? Je to možné, jenže co máte jako dokumentarista dělat, když jsou to představitelé státu? Osobně se domnívám, že pan Bursík a Vondra ve filmu přesdtavují podstatné postoje a nepůsobí komicky, spíš nutí k zamyšlení. Stejně tak básník Ivan Martin Jirous, když napadne aktivisty Ne základnám: směju se jen chvíli a pak si říkám, co se to děje, když se největší punker českého undergroundu staví na stranu zbrojařů a manipulátorů?
LN: Ve filmu se tvrdí, že nebýt odporu, tak se smlouva o radaru ratifikuje. Skutečně si myslíte, že se naše vláda nebo Pentagon řídí názory několika stovek aktivistů, případně sociologickými výzkumy?
Vít Klusák: Jan Neoral, starosta Trokavce, ve filmu říká: "Nebýt toho odporu, tak už by se možná betonovalo." Má tím na mysli, že občanský protest zaskočil a zdržel českou vládu – už jen proto, že probudil k reakci ČSSD, takže než stačila vláda ve Sněmovně předložit smlouvy s USA, padla. A Fischerovu vládu "odzbrojil" už sám Obama. Navíc si myslím, že demokratické vlády by měly studovat sociologické výzkumy. Už jen proto, aby si na těch 70 % odmítačů např. radaru uvědomily, že se jim moc nedaří své záměry vysvětlovat.
LN: Ke konci stopáže se ukáže, že mezi odpůrce radaru patříte i vy dva. Proč jste to nedávali víc najevo? Nelákalo vás pustit se do "mooreovské" manipulace a propagandy?
Filip Remunda: To, že je radar nefunkční, jsme se dozvěděli až v průběhu natáčení. Významný americký zbrojní odborník, profesor Theodore Postol, dnes poradce prezidenta Obamy, se přijel do ČR omluvit, za to že nám jeho vláda o technických parametrech lhala. Do té doby jsme měli k dispozici jen údaje naší vlády a několik nezávislých studíí, které s nimi byly v rozporu. Vláda své názory "komunikovala” s veřejností prostřednictví tzv. informační kampaně, kterou vytvářela americká PR agentura AMI Communication. Zatímco náš film je o propagandě a zastírání skutečnosti, náš přístup je striktně antipropagandistický. A i když je vyznění filmu neradarové (zejména proto, že prezident Obama celý systém zrevidoval a radar u nás zrušil), zaznívají ve filmu i důležité argumenty pro radar, neboli pro americkou vojenskou přítomnost u nás.
LN: Říkáte: "Film netočíme proto, abychom kohokoliv podporovali, ale proto, že sami nevíme, kde je pravda.""Filmem neilustrujeme nějakou předem vytyčenou tezi, ale pátráme. Děláme dokumenty, abychom na něco přišli, nikoliv, abychom někoho o něčem přesvědčili." Jakou jste našli pravdu?
Vít Klusák: Pravdou je, že Američané lhali české vládě a ta ačkoliv to musela tušit, lhala dál – nám všem. Radar, tak jak byl představován, nefungoval a vládní experti počítali své studie o vlivu na člověka a životní prostředí z jakýchsi vlastních předpokládaných parametrů, nikoliv z konkrétních údajů. Druhou zásadní pravdou je, že Amerika usiluje – dle Bushových slov – o vlastnění vesmíru pro bojové účely. Vyvíjí tedy obří sofistikovaný válečný systém, který bude umístěn v kosmu a bude schopen během vteřin zasáhnout kdekoliv ve světě. A třetí pravdou je, že Češi se raději hádají, než diskutují – a tahle pravda padá na hlavu všech stran toho sporu.
LN: Vybízíte diváky, aby diskutovali na webu filmu. To není úplně běžné. Co z toho zatím vzešlo?
Vít Klusák: Zatím z toho vzešlo 1446 příspěvků na stránkách Českého snu, ta diskuze je i šest let od premiéry stále živá. A my jen doufáme, že i Český mír nastartuje v divácích potřebu reagovat, ptát se, argumentovat. Vždycky si s Filipem říkáme, že film nesmí končit se závěrečnými titulky, že by si jeho diváci měli odnést pokračování s sebou právě v té potřebě reakce. Protože neschopnost dialogu v Čechách je jeden z hlavních smutků, které na vás po shlédnutí našeho filmu padnou – alespoň tak mi to po předpremiéře v Plzni říkala jedna paní divačka. Budeme rádi, když film bude dál žít na www.ceskymir.cz.
LN: Jaký měl Český mír ohlas na předpremiéře v Trokavci a premiéře na plzeňském Finále?
Filip Remunda: Trokavecké publikum film přijalo. V Plzni se strhla asi hodinová diskuse. Část publika byla z filmu nadšená. Režisér Jiří Krejčík o Českém míru prohlásil, že je to "obrovský dokument o hledání pravdy”. Část odpůrců ve filmu viděla "socialistickou předvolební agitku” a části diváků chyběl charizmatický hlas pro radar. Pokusili jsme se vyčíst lidi, kteří ve filmu radar hájí: premiér Topolánek, ministryně obrany Parkanová, senátor Töpfer, herci Lábus, Smoljak a Krytinář, Tomáš Klvaňa, George Bush, básník a disident Ivan Martin Jirous, ale i řada lidí na českých ulicích a náměstích. Shrnutí nás ujistilo, že jsme ve filmu žádný z podstatných argumentů PRO neopomněli. Přesto nám diváci vyčítali, že někteří zastánci radaru jsou ve filmu směšní.
LN: Český mír do kin nastupuje před volbami. Je to náhoda?
Vít Klusák: Dílem je to náhoda, takhle jsme ho stačili dodělat a dílem se to líbilo pánům z distribuční společnosti Bontonfilm, že je to vhodná chvíle.
LN: Jaké jsou šance, že Český mír poběží v Cannes? Prý o film na festivalu v Karlových Varech projevila zájem nákupčí.
Filip Remunda: O film projevil zájem americký dokumentarista Michael Moore. Před lety jsme s Českým snem vyhráli festival, který založil v Traverse City. Letos by na jeho festivalu měl mít premiéru Český mír. Účast na tomto festivalu zaručuje velký zájem světových médií a dalších festivalů. Sami jsme zvědaví, kam dál nás s filmem pozvou.
LN: Kromě toho, že Michael Moore vaše filmy uvádí na svém festivalu, vydal Morgan Spurlock v USA Český sen na DVD a Český sen je také součástí stálé expozice newyorské MoMA. Změnilo tohle nějak váš status v zámoří?
Filip Remunda: Nejen to, s Českým snem jsme vyhráli i nejprestižnější americký festival dokumentárních filmů v San Franciscu a film byl několik měsíců v řádné kinodistribuci. Lze říci, že Český sen je do určité míry v zámoří respektovanější než u nás. Ukázky z ještě nehotového Českého míru se promítaly na přehlídce české kinematografie Ironická opona, kterou pořádala filmová společnost newyorského Lincoln Center. Neřekl bych, že máme nějaký status, zájem o naši tvorbu nás však těší.
