Lidovky.cz: Co vás přimělo založit v pákistánské vesničce nemocnici?
Nápad měl v podstatě dvojí genezi. Jednu dlouhodobou, to proto, že jsem do Himalájí jezdila často. Pákistán jsem navštívila poprvé v roce 1970 jako členka první Československé Karakorumské expedice. Později jsem se tam vrátila asi patnáctkrát. Vždycky jsem měla touhu - jestli se to tak dá říct - něco udělat pro místní lidi. Víte, když se s nimi stýkáte, cítíte vůči nim jistou vděčnost. Přece jen, jsou to právě Šerpové, kteří nosí náklady, a jejich život za moc nestojí. To proto to také dělají. Jinak by se do hor nikdy nehrnuli, nemají zájem si ztěžovat už tak těžký život. Oni nás nechápou. Vidíte tedy, že za vás nasazují život, a že jejich práce není dostatečně ohodnocená. Navíc mnozí z nich zahynou - je to poměrně časté. Výškoví Šerpové odřou všechno, nosí náklady nejnebezpečnějšími místy a nejdou podobnou cestu jednou, ale několikrát za život.
Czech hostipalDina Štěrbová a Vítězslav Dokoupil se k nemocnici a její stavbě v oblasti severního Pákistánu dostali náhodou v roce 2005, kdy oblast postihlo ničivé zemětřesení. Horolezci nemocnici do hor nejen dopravili a postavili, ale také ji provozují. Kvůli stavbě založili také občanské sdružení Czech hospital. Od té doby zvelebují Arandu, jak jen mohou, nechali opravit zavlažovací systém, v nemocnici zařídili elektřinu i teplou vodu a opravují silnice a mosty. Více informací najdete na czechhostipal.cz. |
Lidovky.cz: A kdy se vám naskytla možnost nemocnici postavit?
Nám se tato možnost naskytla v roce 2005 po obrovském zemětřesení, které Pákistánem otřáslo. Ve chvíli, kdy se takové neštěstí stane, lidé projevují větší solidaritu. Neziskovky tedy mají více peněz. Tehdy se ozvala jedna z nich - z Liberce, že by chtěli, abych jim s tím pomohla, protože tu oblast znám.
Lidovky.cz: Jak jste vybírali pro nemocnici místo?
Nemocnici jsme chtěli co nejvýše, jinak to nemá logiku. Dnes stojí kousek od dolního ledovce. Tam jsou na tom ti lidé nejhůře. Celý projekt nám trval dva roky. Byl to obrovský náklad a vezli jsme v podstatě skládací budovu po jedné z nejnebezpečnějších cest po světě.
Lidovky.cz: Kolika dětem nemocnice zachránila život?
Už v roce, kdy jsme nemocnici otevřeli, nezemřelo jediné dítě na zápal plic. Od té doby, co tam je, zemřeli dvě, ale ne na běžné nemoci. jako dříve. Když to sečtu, tak zachránila minimálně kolem stovky dětí přímo z té vesnice, které by jinak umřely. Lidé a především děti umírali na průjmy a zápal plic, na běžné nemoci. Život je tam opravdu těžký.
Lidovky.cz: Jak vyřešili elektřinu?
Přivezli jsme fotovoltaiku, tady se na to nadává, ale v takové oblasti je to požehnání. Díky tomu je tam dnes i přístroj, který měří EKG, mohou tam mít lednice, přístroje na vyšetřování moči. Velmi to všem usnadnilo život. Protože lékař tam není, na to Pákistán nemá, slouží v nemocnici jeden zdravotník, který se stará o vše.
Dina Štěrbová v Pákistánu
Lidovky.cz: Ale nemocnice není vaším jediným projektem. Zvelebujete celou vesnici. Co všechno už jste tam opravili?
Opravili jsme cestu - ten nejhorší úsek dvacetikilometrový, také jsme opravili zavlažovací kanály a pro nemocnici jsme obstarali dva džípy, které v horském terénu 3000 metrů nad mořem plní funkci záchranné služby.
Lidovky.cz: Jak často do Pákistánu jezdíte?
Jezdíme tam každý rok, když to jde. Letos nejedeme, nějak jsme se znelíbili velvyslanci, který uznává jen velké neziskovky. Naše neziskovka Czech hospital je závislá i na darech od lidí, máme transparentní účet a vedeme si vlastní účetnictví. To aby bylo jasné, co se za peníze pořizuje. Jen moje rodina do toho po částkách dala půl milionu korun.
