PRAHA Česká věda směřuje k průměru či podprůměru. Tvrdí to kritici nového systému financování vědeckých institucí. Fakt, že metodika poskytující „návod na zpracování přebytečné travní hmoty z údržby trvalých travních porostů“ se nyní hodnotí stejně jako obsáhlá monografie vydaná v prestižním nakladatelství, jim dává za pravdu.

Jak tento stav vnikl? Stát se rozhodl motivovat vědecké instituce, aby vykazovaly co nejvíce výsledků. Renomované ústavy získávají body především za publikaci článků v prestižních časopisech. Jejich produkci nelze uměle nafukovat. V některých kategoriích však vědecký přínos ani praktickou upotřebitelnost nikdo nekontroluje. To lze říct o funkčních vzorech, vylepšeném softwaru či o již zmíněných metodikách. Podíl těchto měkkých kritérií je zatím menšinový, ale mnoho odborníků čeká jejich rychlý růst. To je hlavní problém systému hanlivě přezdívaného kafemlejnek.

V důsledku to bude znamenat, že ústav, v němž pracuje světoznámý virolog Antonín Holý, dostane méně prostředků. „Kafemlejnek je třeba zabít,“ říká rezolutně Jiří Chýla z Fyzikálního ústavu AV.

Více čtěte v příloze VĚDA