Dlouhé fronty u vstupů: zatímco hraje vaše oblíbená kapela, stojíte v řadě a čekáte a čekáte. U vchodu do areálu musíte vyhodit všechno jídlo, včetně rozpůlené tatranky a nedopité minerálky. Fronta na jediný druh piva (který „sponzoruje jedno pódium“ nebo celý festival) za třicet korun, které se v rychlosti čepování smrskne na pěkný podmírák.
Oblíbeným trikem jsou klobásky za 40 korun - ovšem za 100 gramů, což zjistíte, až když zaplatíte dvakrát tolik. Absolutní nedostatek odpadkových košů, takže se kelímky, tácky a zbytky vařených kukuřic válí všude kolem. Návštěva „toitoiky“, až se tedy podaří vystát frontu, je špatný vtip. Na prvním dnu špatně zvládnutého festivalu vás ledacos ještě překvapí, ale zkuste zůstat ještě dva...
Nic odvážného tu nevidím
Takhle vypadá všední realita většiny českých festivalů. A pokud se pořadatelé nedohodnou s počasím (což umí málokdo), vytrvalý déšť může všechny výše zmíněné problémy rozmáznout do obřích rozměrů.
„Část areálu je krytá střechami, v případě průtrže mračen se lidé mohou schovat i do paintballového stanu. Ale Břeclav je místo s nejnižším počtem srážek v ČR, takže snad pršet nebude,“ spoléhá na meteorology Pavel Tesař z produkční agentury Mersey, která letos organizuje červencový festival Creamfields na letišti v Břeclavi.
„Agentura Mersey organizuje festivaly už osmnáct let, takže vím, že českým festivalem se prostě zahraniční publikum oslovit nedá. A vybudovat velký mezinárodní festival, jako jsou maďarský Sziget nebo srbský Exit, vyžaduje desítky let tvrdé práce,“ tvrdí Tesař. Zatímco Mersey sáhli po „prověřené“ značce Creamfields, ostatní festivaly v Česku si těmi „desítkami let tvrdé práce“ prošly, a přesto to nevypadá, že by se například Rock for People, Masters of Rock nebo mnohaletá Hrachovka daly se zahraničím srovnat.
Nejde jen o zázemí, ale především o tristní hudební program. „Nemyslím to zle, ale je to vše spíš jeden velký majáles, pořadatelé stále opakují lidový, rádiový pop, nic odvážného tu nevidím. České festivaly, to je stále stejný line-up: Kabát, Aneta Langerová, Wohnout, Chinaski, Kryštof, Divokej Bill a Vypsaná fixa. Líbí se mi vyhraněné festivaly, které mají svůj styl, např Summer of Love, Mighty Sounds a v podstatě i třeba Masters of Rock. Vážím si Planet Festivalu i United Islands of Prague. Luxusní party jsou tradičně Hradhouse a Mácháč,“ hodnotí opatrně Tesař. „Zorganizovat festival dobře je něco jako vyhrát Wimbledon či Euro ve fotbale,“ dodává.
Kde zrovna stojíte
Jediným „nevyhraněným“ festivalem, který není rok co rok okupován Divokým Billem a Chinaski, je slovenská Pohoda. Ta dokázala skloubit relativně kvalitní zázemí trenčínského letiště, širokou nabídku služeb a kvalitní, v Česku a Slovensku neokoukaný line-up.
Ten, kdo se vydá do Trenčína, mohl by rovnou zvážit i návštěvu jiného evropského festivalu: rozdíly v cestovních nákladech do Německa, Rakouska, Polska nebo Maďarska opravdu nejsou tak velké.
A i když pocit z festivalu je vždy závislý na tom, kde zrovna stojíte, kolik piv jste vypili nebo jestli zrovna neprší, když jste zapomněli pláštěnku, zahraniční festivaly jsou pro ty české velmi dobrá lekce.
Oblíbeným trikem jsou klobásky za 40 korun - ovšem za 100 gramů, což zjistíte, až když zaplatíte dvakrát tolik. Absolutní nedostatek odpadkových košů, takže se kelímky, tácky a zbytky vařených kukuřic válí všude kolem. Návštěva „toitoiky“, až se tedy podaří vystát frontu, je špatný vtip. Na prvním dnu špatně zvládnutého festivalu vás ledacos ještě překvapí, ale zkuste zůstat ještě dva...
Nic odvážného tu nevidím
Takhle vypadá všední realita většiny českých festivalů. A pokud se pořadatelé nedohodnou s počasím (což umí málokdo), vytrvalý déšť může všechny výše zmíněné problémy rozmáznout do obřích rozměrů.
„Část areálu je krytá střechami, v případě průtrže mračen se lidé mohou schovat i do paintballového stanu. Ale Břeclav je místo s nejnižším počtem srážek v ČR, takže snad pršet nebude,“ spoléhá na meteorology Pavel Tesař z produkční agentury Mersey, která letos organizuje červencový festival Creamfields na letišti v Břeclavi.
„Agentura Mersey organizuje festivaly už osmnáct let, takže vím, že českým festivalem se prostě zahraniční publikum oslovit nedá. A vybudovat velký mezinárodní festival, jako jsou maďarský Sziget nebo srbský Exit, vyžaduje desítky let tvrdé práce,“ tvrdí Tesař. Zatímco Mersey sáhli po „prověřené“ značce Creamfields, ostatní festivaly v Česku si těmi „desítkami let tvrdé práce“ prošly, a přesto to nevypadá, že by se například Rock for People, Masters of Rock nebo mnohaletá Hrachovka daly se zahraničím srovnat.
Nejde jen o zázemí, ale především o tristní hudební program. „Nemyslím to zle, ale je to vše spíš jeden velký majáles, pořadatelé stále opakují lidový, rádiový pop, nic odvážného tu nevidím. České festivaly, to je stále stejný line-up: Kabát, Aneta Langerová, Wohnout, Chinaski, Kryštof, Divokej Bill a Vypsaná fixa. Líbí se mi vyhraněné festivaly, které mají svůj styl, např Summer of Love, Mighty Sounds a v podstatě i třeba Masters of Rock. Vážím si Planet Festivalu i United Islands of Prague. Luxusní party jsou tradičně Hradhouse a Mácháč,“ hodnotí opatrně Tesař. „Zorganizovat festival dobře je něco jako vyhrát Wimbledon či Euro ve fotbale,“ dodává.
Kde zrovna stojíte
Jediným „nevyhraněným“ festivalem, který není rok co rok okupován Divokým Billem a Chinaski, je slovenská Pohoda. Ta dokázala skloubit relativně kvalitní zázemí trenčínského letiště, širokou nabídku služeb a kvalitní, v Česku a Slovensku neokoukaný line-up.
Ten, kdo se vydá do Trenčína, mohl by rovnou zvážit i návštěvu jiného evropského festivalu: rozdíly v cestovních nákladech do Německa, Rakouska, Polska nebo Maďarska opravdu nejsou tak velké.
A i když pocit z festivalu je vždy závislý na tom, kde zrovna stojíte, kolik piv jste vypili nebo jestli zrovna neprší, když jste zapomněli pláštěnku, zahraniční festivaly jsou pro ty české velmi dobrá lekce.
