Snímek měl premiéru loni na festivalu v Karlových Varech, Vondráček ho natáčel jako časosběrný dokument v letech 2007-2011 ve společnosti Yekot Film.
Zaměřil se na skupinu bezdomovců, kteří nalezli útočiště na německém evangelickém hřbitově v pražských Strašnicích. Jsou mezi nimi i věční snoubenci: třiatřicetiletá bývalá prostitutka Jana a padesátiletý nezaměstnaný zedník Jan. Pár si zařizuje byt mezi urnami ve staré německé hrobce. Honza živí rodinu vybíráním popelnic, Jana se stará o bydlení, společným koníčkem za krásných letních dní je alkohol.
Příběh bez happyendu
Idyla života na hřbitově se však rozplývá. Přichází rozhodnutí správce, že hrobky a hřbitov je nutné vyklidit, bude se opravovat. Oba se pak stěhují do malého přístřešku, který se stává na chvíli jejich domovem. Přichází zima, kdy fyzicky i psychicky chátrají. Pak zasahuje policie a oba jsou definitivně vystěhováni ze hřbitova. Jejich dlouholetá láska končí, ona umírá a on na ulici vzpomíná na život s ní.
Vondráček natočil pro společnost Febio portréty filozofa Zdeňka Neubauera a zpěvačky Věry Bílé. Pro Českou televizi pak portréty disidentů Jana Sokola a Dany Němcové. Z období takzvané třetí republiky zpracoval téma nuceného vysidlování českých Němců (Zabíjení po česku, Řekni, kde ti mrtví jsou) a osidlování pohraničí (Do země (ne)zaslíbené). Za film Zabíjení po česku získal cenu Respektu za nejlepší audiovizuální dílo roku 2010 a Mezinárodní cenu lidských práv Franze Werfela.
