Vroce 1995 svět oslavoval sto let od vzniku kinematografie, představovaného první veřejnou filmovou projekcí. První známý snímek uvedený před publikem dokumentoval příjezd vlaku do stanice – a pochybuji, že by ho dnešní publikum mohlo sledovat s potěšením.
S Cestou na Měsíc, která se divákům poprvé představila jen o necelých sedm let později, je to jiné: čtrnáctiminutový filmeček Georgese Mélièse z roku 1902, který ve čtvrtek pod laskavým patronátem distribuční společnosti Film Europe znovu vstoupil do českých kin, totiž právě teď nabízí rozkošnou podívanou.
Vesmírná střela v oku pana Měsíce
Dílo, od jehož premiéry v září uplynulo sto deset let, má sice své pevné místo ve filmové historii a často se z něj cituje, důvěrně je ovšem znali jen odborníci. A ani ti ho celá dlouhá desetiletí nemohli spatřit v barvě, respektive v jeho původní, ručně kolorované podobě.
Teď ovšem Mélièsova Cesta na Měsíc prošla rukama restaurátorů a díky nové, nádherné podobě sklidila ovace i na mezinárodní festivalové scéně. Dokáže se totiž pevně zahryznout do podvědomí, protože se dá vnímat svobodně, bez souvislostí, jako dráždivě postmoderní hříčka.
Tomu napomáhá i moderní hudební doprovod, kterým snímek nově opatřilo francouzské duo Air: pomáhá narušit dojem uctivě prezentované archiválie a podtrhuje nadčasové rysy, kterými film ladí s požadavky soudobého publika. Cesta na Měsíc je totiž považovaná za pramáti toho nejaktuálnějšího kinematografického trendu: podívané, která prostřednictvím trikových atrakcí vytváří „snové“ fikční světy. Právě o tom loni vyprávěl americký režisér Martin Scorsese ve své vášnivé poctě Méliesovi – filmu Hugo a jeho velký objev.
Cesta na Měsíc / Le Voyage dans la luneFrancie 1902 |
Sto deset let stará Cesta na Měsíc je navíc hotovou encyklopedií témat a prvků, které využívá filmová sci-fi dodnes (bez ohledu na to, že film má literární kořeny – ve dvou románech Julese Vernea a jednom díle H. G. Wellse). Není tady žádná postava hrdiny, Mélies však vypráví příběh o „dobytí Měsíce“ skupinkou pozemských vědců prostřednictvím nečekaných, fantaskních obrazů, za jejichž efektnost by se nemusel stydět ani James Cameron.
Po vědecké disputaci o (ne)možnosti cesty následuje obraz ukazující práci dělníků na raketě připomínající velký dělový náboj. Dvě oficiózní slavnosti – start kosmického plavidla a merenda u příležitosti návratu posádky – rámují samotnou úžasnou výpravu, uvozenou ikonickým záběrem rakety, jež se strefila do oka nešťastného pana Měsíce.
Výprava skupinky vědců na Lunu zahrnuje i psychedelicky pojatou scénu s obřími houbami, vrcholící setkáním s divokými domorodci – Selenity. Kdo hledá nějaké „významné“ poselství dnešku, nemusí se cítit ošizený: xenofobní chování Pozemšťanů vůči zaostalým cizincům můžete vnímat jako humornou paralelu k evropské koloniální politice.
Poklad čekal ve španělském archivu
Od úchvatného dojmu z filmu, viděného dnešníma poučenýma očima, se pak odvíjí francouzský středometrážní dokument Podivuhodná cesta, který vznikl u příležitosti stopadesátého výročí Mélièsova narození. Doplňuje projekci Cesty na Měsíc do délky celovečerního představení, popularizuje základní fakta a hlavně líčí dobrodružství sběratelů a restaurátorů, kterým se povedlo něco, co už nikdo nepovažoval za možné: vrátit Cestě na Měsíc původní podobu.
V dokumentu hovoří tak zajímavé filmařské osobnosti, jako jsou režiséři Jean-Pierre Jeunet, Michel Gondry a Michel Hazanavicius (autor ceněného hitu The Artist). Mezi respondenty je rovněž herec a režisér Tom Hanks. Pokud by vám přístup autorů místy třeba přišel trochu populistický, jistě se zahojíte na těch nejkrásnějších „kouzelnických“ scénách z Mélièsových filmů.
Podivuhodná cesta / Le voyage extraordinaireFrancie 2011 |
Asi nejzajímavější je ovšem pasáž věnovaná samotnému restaurování. Jejím hlavním hrdinou je historik a restaurátor Eric Lange (který dokument spolu se Sergem Brombergem režíroval). Právě nenápadně vyhlížející „fanatik“ Lange se stal hlavním hybatelem dobrodružství, na jehož počátku byl v roce 1999 náhodný nález strašlivě poničené, ale unikátně barevné kopie Cesty na Měsíc ve španělském filmovém archivu.
Následovala napínavá a nevídaně precizní dřina, přerušená osmiletou pauzou, během níž Lange čekal na nějakou technologii, s jejíž pomocí půjde Mélièsův film rekonstruovat a zkompletovat dohromady z nejrůznějších známých verzí. To už se ovšem s jeho a Brombergovou společností Lobster Films, jež se věnuje pátrání po starých filmech, spojily nadace Groupama Gan pro kinematografii a nadace firmy Technicolor zaměřená na podporu filmového dědictví.
Výstupem mnohaletého úsilí – opravdovým happy endem – je pak představení restaurovaného filmu nejširšímu publiku v kinech. Film, jejž se povedlo vyrvat z hlubin času, tak znamenitě ladí s nostalgií, která provází definitivní loučení se starým dobrým filmovým pásem a přechod do nové, digitální éry.