Ukázalo to mezinárodní srovnání PISA 2012, z něhož byl tento dílčí údaj nedávno zveřejněn. V Česku je podle školského zákona možné opakovat ročník pouze jedenkrát na každém stupni základní školy.
Z evropských zemí nejčastěji propadají děti v Belgii, Lucembursku, Portugalsku a Španělsku, kde se tento údaj pohybuje mezi 30 a 39 procenty. Například ve Francii je to také více než čtvrtina, ale ve srovnání s rokem 2003 došlo k poklesu o více než deset procentních bodů. V průměru třinácti zemí s více než dvaceti procenty propadlíků v roce 2003 hodnoty průměrně klesly o 3,5 procenta.
Autoři této zprávy poukazují na to, že opakování ročníku při nezvládnutí učiva není výhodné pro žáky, kteří propadli, ani pro samotný školský systém. U dotčených žáků je podle nich větší pravděpodobnost, že školu nedokončí, nebo naopak zůstanou ve vzdělávacím systému déle, takže stráví méně času na pracovním trhu.
Pravděpodobnost propadnutí se přitom ve 33 z 61 zúčastněných zemí zvyšuje u dětí, které jsou sociálně-ekonomicky znevýhodněné. V této skupině napříč zeměmi OECD propadá každé páté dítě, zatímco u dětí s kvalitnějším zázemím je to jen sedm procent.
Školní neúspěchy a nerovnost ve společnosti
Znepokojující je podle autorů skutečnost, že děti s horším rodinným zázemím častěji propadají i ve srovnání s dětmi s obdobnými výsledky v matematice, čtenářské nebo přírodovědné gramotnosti. V Česku mají přibližně 1,5krát větší pravděpodobnost propadnutí, což přibližně odpovídá průměru OECD a zúčastněných partnerských států.
Například na Slovensku mají děti z tohoto rodinného prostředí pětkrát vyšší pravděpodobnost propadnutí, v Řecku dokonce zhruba šestkrát.
Podle autorů mohou školní neúspěchy žáků ze znevýhodněných rodin vést k posílení nerovnosti ve společnosti. Dětem s problematickým chováním a nedostatky v učení by se mělo pomáhat doučováním nebo přizpůsobováním metod výuky jejich potřebám.
