Angličtina na nás útočí ze všech front - ekonomika, věda, kultura... A běda tomu, kdo v bláhové touze po stříbrném větru věčného mládí zabrousí na web určený mládeži nebo otevře podobně zaměřený časopis! Cool (vhodný ekvivalent tohoto slova se v češtině opravdu špatně hledá) moderními slovíčky se to tam jen hemží a díky nadužívání dvojitého w i v českých slowech si můžete připadat jako v bratrské zemi RVHP Polsku.
Současná mládež je internetem a počítači vůbec odkojená. A důsledky? Jejich komunikační prostředky jsou chudší, anglismy se stávají součástí podivného nového pravopisu, zkratky a značky nahrazují vyjádření pocitů, jejichž opis by zabral drahocenný čas.
Mnozí se mnou nebudou souhlasit, přesto si myslím, že právě tudy povede další cesta češtiny. Smutná zaplivaná ulička v cizím městě, jehož řeči už starší generace nerozumí nebo ji považuje za příliš hrubou a úsečnou pro své uši? Snad.
Co si však v tom případě počít s ukázkami úcty k jazyku, s nimiž se dnes a denně setkávám? Uživatelé internetu si nové přírůstky do svých řad vychovávají - trucovité projevy nevybouřené jazykové puberty jsou trestány opovržením, zatímco vyjadřování na výši je znakem zkušeného debatéra.
Jde možná o poslední záchvěv generačního boje starých internetových harcířů s mongolskými hordami omladiny. V tom případě se jedná o boj předem ztracený. Dnešní čeština se vynořila z kalných vod cizích vlivů a zárodky současné podoby jí vtiskli svým úsilím tatíčci buditelé. Do podobné stoky se noříme opět a tentokrát dobrovolně. O to trvalejší a rychlejší proces to je. Svět je díky elektronické síti provázaný, směřuje k jednotě, která zefektivňuje komunikaci. Jedinou, i když jistě nevítanou záchranou jazyka by tak byla pěkná celosvětová válka, která by nás odřízla od okolních vlivů.
Češtině tak v průběhu následujících desítek let hrozí osud mrtvého jazyka. Stane se z ní kulturní relikt, jímž se odlišuje člověk dbalý své národní identity od technického nádeníka. Jazyk je úzce spjat s evolucí člověka. Rostl a košatěl spolu s vývojem naší mysli a zároveň sám podporoval a utvářel její strukturu. Spolu s dalšími vlivy doslova tvaroval naše mozkové závity. U podobně složitého se pokusy o zásah zvnějšku míjejí účinkem. Podobně jako řeka valící se kamenitým údolím bude i naše řeč směřovat cestou nejmenšího odporu, což je v tomto případě stále výraznější orientace k angličtině.
Po vší té skepsi aspoň trochu naděje. Naše mateřština bude taková, jací budeme my, neboť tvoříme spolu s ní nedílný celek. Nezbývá, než jí držet palce a denně kultivovaným projevem bojovat o její přežití. I když to bude jen malý kamínek postavený do cesty záplavové vlně.
