Luskačová začala fotografovat v době svých studií na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy. Tématem její diplomové práce byly náboženské poutě na východním Slovensku a tamní poutníci byli prvními, koho Luskačová na svých snímcích zachytila. Poté vystudovala ještě fotografii na FAMU.
Před zahájením výstavy dnes vzpomínala na své začátky, kdy nebyla ve fotografování technicky zdatná, ale fotit prostě chtěla. "Tím, jak jsem to neuměla, to bylo možná ještě silnější. Také v tom prvním tématu byla úžasná síla," říká.
Masopust sdružení Roztoč v Roztokách, 2000
Ve snaze věnovat se fotografii jí prý pomáhali pedagogové na FAMU, když jí leckdy prominuli mírnou neznalost techniky, i později slavný fotograf Josef Koudelka. "Naučil mě, kde se to mačká," říká. Připravil pro ni také malou kartičku, kde jí stručně napsal, jak ve které situaci exponovat. "Stálo tam: ´hodně mráčků, málo mráčků...´. Ptala jsem se: kde je sluníčko? Když je sluníčko, lehni si, užívej si ho a nefoť´," řekl prý Koudelka.
Luskačová svůj první cyklus Poutníci vytvářela v letech 1964 až 1970, koncem 60. let také fotografovala ve slovenské vesnici Šumiac, také tyto snímky jsou součástí její dnešní retrospektivy. Od 70. let fotografovala v Británii, kde žila, dlouho se věnovala třeba pouličním trhům v Londýně (cyklus Spitalfields). Od roku 1998 vytváří fotografický cyklus z českých masopustů, dalším dlouhodobým jejím tématem jsou děti.
Luskačové se podařilo ztvárnit lidi různých společenských skupin, pronikla do mnoha prostředí. Zachycovala londýnské pouliční muzikanty, fotografovala vztahy v domě pro týrané ženy, oslovilo ji i cirkusové prostředí. "Ten, kdo se s dílem Markéty Luskačové setká, nemusí znát místa a lidi, které svým objektivem zachytila, a přesto mu budou spatřené scény připadat důvěrně známé. Každý, kdo stojí před jejími fotografiemi, se stává - slovy Josepha Conrada - tajným souputníkem“, řekla kurátorka výstavy Irena Žantovská Murray.
