Co je podstatou onoho proklamovaného konceptu? V čem je GASK jiná?
Chceme dělat výstavy jinak architektonicky, dramaturgicky, s nápadem, který překvapí. Mohu to demonstrovat na úvodní výstavě nazvané "Emil Filla: Archiv umělce", která přiblíží Fillův duchovní svět a umožní nahlédnout do jeho intelektuálního soukromí. Nápadů je víc, ale nechci je vyzradit. Za důležité elementy nepovažujeme jen výstavy, ale celkový duch prostředí, který bude i v obchodě s knihami, kavárně.... Máme představu galerie, která v lidech zanechá pocit, že je to tady bavilo, že viděli zajímavou expozici, užili si originálních prostor jezuitské koleje, výhledu na chrám svaté Barbory. Návštěva GASK by měla emočně a myšlenkově katapultovat lidi na chvíli do jiného světa a oni by proto přišli znovu.
V minulosti jste řekl, že chcete vytvořit přátelské prostředí v galerii. Je snad podle vás v jiných českých galeriích nepřátelské?
Rozhodně bych nepoužil tento příměr. Je to jenom prostředí jiné. Náš vzor je řada zahraničních galerií a muzeí, Tate Modern v Londýně, MoMa v New Yorku, Albertina ve Vídni... Nechceme a ani nemůžeme to dělat stejně, chceme ale dosáhnout toho momentu uvolnění, který skýtá život uvnitř, příjemného pocitu, že jdu do galerie, kde je úžasná atmosféra. Přispěje k tomu i naše lektorské centrum, které již s akcí nazvanou GASKtour dokázalo, že umí zaujmout především mladé lidi.
Bývalé České muzeum výtvarných umění v Praze, které se transformovalo do Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře mělo značný sbírkový fond. Jak jste s ním naložili?
Předně jsme celý sbírkový fond, který byl lokalizován v několika depozitářích v Praze i mimo ni, svezli do jediného sídla v Kutné Hoře, kde pro něj je dostatek prostor. Postupně bude představován ve stálé expozici nazvané Sbírka 123, kterou ale budeme vždy po půl roce obměňovat. Na její prezentaci je vyčleněna zhruba třetina výstavních prostor Jezuitské koleje. Koncepce Sbírky 123 má trochu netradiční řešení. Díla budou řazena podle data zakoupení, protože formování sbírky nejvíce ovlivnily historicko společenské proměny. V této souvislosti musíme přiznat, že značně rozsáhlý sbírkový fond sice obsahuje řadu vynikajících děl, ale samozřejmě i těch méně hodnotných a poplatných režimu.
Znamená to, že se budete těchto děl zbavovat? Je to součástí vaší akviziční politiky?
Odpověď je komplikovaná jako sám problém, co s některými díly, na jejichž údržbu se vynaloží pomalu větší prostředky, než je jejich hodnota jak finanční, tak umělecká. Nechci se nikoho dotknout, ale myslím si, že některé věci z doby normalizace, které byly darovány nebo zakoupeny za symbolickou cenu, v takové šíři mít nemusíme. Ve sbírce jsou ovšem i díla od velmi dobrých autorů, avšak umělecky slabá. Jejich případný prodej by ale byl legislativně i procesně náročný. Navíc toto téma nebylo od revoluce nijak šíře otevřeno.Uměl bych si představit nějaké sympozium teoretiků a ředitelů jiných galerií na toto téma, které by mohlo přinést nějaké řešení.V akvizicích jsme se zatím soustředili na nejsoučasnější autory, koupili jsme například tvorbu Mileny Dopitové, Pavla Humhala a dalších. Nákupy jsme konzultovali s nezávislými odborníky, realizace pak samozřejmě závisí také na finančním rozpočtu, který budeme mít k dispozici.
Podle nákladné přestavby budovy i jejího designového zařízení, ale i podle úrovně katalogu Sbírka 123 se zdá, že s financemi problém nemáte?
Nikdy nebude dostatek prostředků v oblasti galerijního provozu, přesto musím přiznat, že náš zřizovatel je k nám velkorysý... je to spojeno s velkými investicemi na rekonstrukci jezuitské koleje a jejího dovybavení a adekvátní úrovně architektonického řešení nejen expozic, ale i našeho knihkupectví, design storu a dalších částí koleje. Vynaložení bezmála 300milionů korun na rekonstrukci jedné z významných památek v těsném sousedství architektonických skvostů, jakou je například Sv. Barbora, by mělo poměrově odpovídat prostředkům vynaložených na řádný provoz "kolosu", jakým je GASK. Nakolik budeme soběstační, ukáže až provoz, ale koncepce je podle mého soudu životaschopná a atraktivní, takže doufám, že se sem lidé naučí chodit. S návštěvností pak bude úzce souviset i zájem sponzorů a mecenášů, kteří mohou vedle vstupného a pronájmu představovat další zdroj naších příjmů.
Vydražili jste za značnou sumu středověkou knižní iluminaci, citlivou na dlouhodobé vystavení. Dá se nějak jinak využít?
U příležitosti otevření galerie bude vystavena asi do poloviny srpna a spolu s ní ještě několik dalších exponátů vztahujících se k historii této významné památky. Vznikla tím zajímavá miniexpozice. Vydali jsme také knihu a DVD "Iluminace se vrací zpět do Čech". Zároveň jednáme o podpisu smlouvy na postoupení autorských licenčních práv k tištění dokonalé kopie na ruční pergamenový papír. Bude to limitovaná série, jejíž prodej přinese finance. Originál iluminace bude vystavován při významných příležitostech, jinak zájemci v galerii uvidí již zmíněnou kopii. Iluminace je šperk, který patří k historii Kutné Hory a kdo sem přijede, tak ho tady najde jako jeden z elementů, který zapadá do mozaiky a zanechá v návštěvníkovi dlouhodobý dojem.
Původní sídlo Českého muzea výtvarných umění v pražské Husově ulici se stále rekonstruuje.Kdy bude otevřeno a jaká bude jeho konečná podoba?
Objekt v Husově a Karlově ulici je majetkem Středočeského kraje a nebude z něho jen informační stánek kraje, jak avizovaly různé dezinformace. Probouráním domů jsme zvětšili výstavní plochu asi o více jak120 metrů, odkryli další část románských sklepení zasypanou hlínou, bude tam čtenářský klub, kavárna, prodejna uměleckých předmětů, expozice o středověkém vývoji Čech, informační centrum. Objekt se modernizoval podle současných předpisů na vzduchotechniku atd. Myslím, že jsme udělali maximum pro zatraktivnění a multifunkčnost místa v centru Prahy. Rekonstrukce se zdržela, protože je opravdu velmi náročná, a to po všech stránkách. Každý krok se konzultuje s památkáři, archeology, architekty a dalšími odborníky. Doufáme, že se sídlo v Husově ulici otevře v září a zahájí provoz plánovanou výstavou Františka Drtikola.
Jste pověřen ředitelováním, je tedy možné, že až všechno doděláte, bude tu někdo jiný.
Jistě, bude vypsáno nové výběrové řízení a ani nevím, zda se do něho přihlásím. Je to tak v pořádku. Sám jsem zastáncem tohoto postupu.
A nevadí vám, že jste v souvislostí s touto funkcí považován za prodlouženou ruku hejtmana Ratha?
Vím o tom, říká se to a nevadí mi to. Jde mi o práci v galerii, o výtvarné umění, které mne nesmírně baví a zajímá. Věnuji se plně práci, která je mým koníčkem a tady mám možnost pracovat svobodně tak, abych viděl výsledky.
