Lidovky.cz: Víte něco o historii budovy, ve které sídlí klub Roxy?
Dům byl postaven a slavnostně otevřen v roce 1928 jako společenský dům – beseda pro pražskou židovskou komunitu. V suterénu vzniklo kino Roxy. Během okupace sloužilo jako shromaždiště pro internované židovské občany. To se málo ví. Po válce sloužilo kino jako ateliéry FAMU a také jako sklad. Po revoluci na nabídku Pražské židovské obce v roce 1992 převzala správu objektu Linhartova nadace, která vrátila místu jméno Roxy a začala provozovat a rozvíjet multikulturní a multidisciplinární program. Ten zahrnoval zprvu kromě koncertů i výstavy a divadelní představení. V roce 1996 se podařilo do správy získat i prostory v prvním patře budovy, kde vzniklo divadlo a galerie pod názvem NoD (zkratka No Dimension).
LIdovky.cz: Ulice dlouhá zažívá takovou menší renesanci, všude okolo jsou nové restaurace a bistra. Jste rád, že to v okolí žije?
Že Dlouhá ulice ve dne v noci žije paradoxně přináší spíše problémy. Davy neukázněných turistů narušují noční klid k nelibosti místních rezidentů. V minulosti jsme tak museli řešit problémy s hlukem, nikoli v klubu, ale na ulici. Na rozdíl od většiny podniků v Dlouhé nejsme primárně hospoda nebo bar, ale kulturní zařízení. Kultura je smyslem naší existence. To, že zajišťujeme základní občerstvení pro návštěvníky klubu, je jen doplňková činnost, která je transparentně institucionálně oddělena od našich kulturních programů. Dokonce jsme v minulosti museli sáhnout i k takovému opatření, které omezilo vstup organizovaných skupin jako například Drunky Mankies a jim podobných. Udělali jsme to v zájmu našich fanoušků a návštěvníků, kteří přicházejí především za kvalitní hudbou.
Lidovky.cz: Čím se Roxy odlišuje od jiných klubů?
Dramaturgie Roxy se zaměřuje na elektronickou scénu všech forem. Tedy elektronické kapely, producentské projekty, DJs. Kromě specializace na tento žánr, je to především prezentace špičkových zahraničních interpretů v míře, které jiné kluby nedosahují. Tím samozřejmě neříkám, že zde nejsou koncerty kytarových kapel, crossoweru nebo alternativních kapel. Další odlišností je i to, že se snažíme v prostoru klubu prezentovat i současné výtvarné a vizuální umění. Spolupracujeme s kurátory, kteří v půlroční periodě představí v prostorách klubu kolekci uměleckých děl a instalací vytvořených speciálně pro specifický prostor klubu. Roxy tak není jen platformou pro hudbu ale i pro další umělecké disciplíny. Chceme prostě našim fanouškům a návštěvníkům prezentovat současné umění ve všech formách. Všechny tyto aktivity rozvíjíme a cítíme jako součást poslání kulturní instituce financované i z veřejných prostředků.
SOUTEŽ: Vyhrajte lístky do Roxy na legendu elektroniky Setha Troxlera |
Lidovky.cz: Koncem měsíce slaví Roxy výročí. 24 let od založení. Na jaké akce se mohou návštěvníci těšit?
Narozeniny jsme zahájili již 15.října a narozeninový program bude končit 28. října vystoupením vynikajícího producenta Solomuna. Z programu bych upozornil především na koncert kalifornské legendy Explosions in the sky, přehlídku českých kapel pod hlavičkou Soundz czech, kdy představujeme to nejlepší co se urodilo na české scéně. Celý tento večer kdy vystoupilo 13 kapel na pěti podiích v celém domě ROXY/ NOD byl pro fanoušky zdarma. Osobně si určitě si nenechám ujít čtvrteční vystoupení amerického Dje Setha Troxlera.
Lidovky.cz: Připravujete například speciální drinky nebo sortiment?
Upřímně, to nás tady nenapadlo. My se soustředíme na program. Drinky nejsou naší doménou.
Lidovky.cz: Když jste klub zakládal, očekával jste takový úspěch? Co jste si tehdy představoval?
Tady bychom asi tu otázku museli trochu pozměnit. Osobně jsem klub nezakládal. V Roxy působím šest let. Nicméně zakladatele Roxy – Linhartovu nadaci a osoby s ní spjaté znám ještě z doby undergroundu. Takže jsem nikdy o úspěchu klubu nepochyboval i když ve své historii procházel velmi složitými časy. Někdy z důvodu nepřízně počasí – to když byl kompletně vyplaven v roce 2002 nebo i nepřízní úřadů nebo ekonomické situace. Pokud bych ale mohl odpovědět za sebe a za těch šest let, kdy jsem převzal management Experimentálního prostoru Roxy a NoD tak bylo jasné, že navážu na program, který zde byl již etablován. Současně jsem byl přesvědčen, že bychom měli prezentovat undergroundový koncept inspirovaný new yorskými zakladateli žánru, transformovaný do dnešní doby a do současných undergroundových, nebo chcete-li menšinových žánrů. Také jsem byl přesvědčen, že musíme naplnit očekávání našich fanoušků v současných standardech servisu. S tím souvisela rekonstrukce klubu která proběhla v roce 2010 a která vlastně pokračuje do dnešních dnů, kdy postupnými kroky klub stále vylepšujeme jak po technické stránce tak i esteticky. Dlouhodobým cílem bylo vybudovat z Experimentálního prostoru Roxy / NoD kulturní instituci s kreditem přesahujícím Českou republiku. To se daří, ale nikdy bych to nedokázal bez podpory špičkového teamu, který se zde v průběhu let vytvořil a bez kterého by Roxy a NoD nebyly tím, čím dnes jsou. Zda je to úspěch musí posoudit naši fanoušci.
Lidovky.cz: Proč by lidé měli chodit podle vás právě do Roxy?
Děkuji za tuto nahrávku! Protože prezentujeme tu nejsoučasnější hudbu, protože se snažíme vytvářet prostředí lahodící nejen uším ale i očím, protože pro fanoušky připravujeme pokaždé jinou scénografii za využití moderních vizuálních a scénických technologií, protože každý koncert nebo Djská produkce je emocionální bomba. A nakonec, protože v Roxy pracuje pro fanoušky kvalitní hudby tým srdcařů.
Lidovky.cz: Víte, jakou máte roční návštěvnost?
Ano, součástí našeho managementu je i vedení podrobných statistik mnoha různých parametrů a výkonových ukazatelů. Do Roxy přijde kolem 250 000 osob ročně, do NoDu je to kolem 110 000.
Lidovky.cz: Co chystáte na příští rok?
Příští rok budeme pokračovat v posilování kreditu klubu prostřednictvím co nejkvalitnějšího programu. Nechystáme tedy žádnou revoluci nebo změnu směru. Nevylučuji však , že dojde k určitým korekcím v rozsahu naší podpory kterou věnujeme pražské a české umělecké obci. Abychom udrželi rozsah našich dramaturgických a uměleckých aktivit nemůžeme se spoléhat jen na grantovou podporu hlavního města Prahy, ale musíme v maximální míře využít vícezdrojového financování. Máme bohužel signály od našich donátorů, že zavedením některých novinek finanční správy dojde k vážným negativním dopadům do společenského života a k možnému zastavení sponzoringu od těchto společností. To by potom mělo dopad i na naše možnosti podporovat české umělce a jejich projekty.
Lidovky.cz: Co vás nejvíce baví dělat ve volném čase?
Čtu. Literaturu faktu nebo vědecko-populární literaturu. Svět vědy je dobrá protiváha uměleckému a veskrze emocionálnímu světu umění. Také se snažím co nejvíc volného času trávit v přírodě, která pro mě představuje nekonečný zdroj inspirace.
Lidovky.cz: Jakou máte rád hudbu?
Na hudbě miluji její emocionální složku. Nevybírám si žánry, ale hudbu která mě emocionálně zasáhne. V posledních letech mám bohužel tu smůlu, že objem hudby, kterou musím naposlouchat je tak velký, že hudbu kterou poslouchám, slyším jen jednou a musím jít zas dál. Jen výjimečně se dostanu k opakovanému poslechu toho co se mi opravdu líbí.
