Ohlašovací povinnost platí sice v Česku už nyní, drtivá většina lidí ji však opomíjí. Úředníci proto mají získat nástroj, jak nedbalost investorů či stavitelů trestat. „Kvůli relativně benevolentní legislativní úpravě hrozí riziko nevratných ztrát archeologického dědictví,“ argumentují autoři důvodové zprávy, která po zapracování připomínek zamíří na vládu.
Odhad expertů tvrdí, že ze zhruba 200 tisíc stavebních úprav za rok v Česku by si až třetina zasloužila odborný dohled. „Je jich až 80 tisíc za rok, počet nahlášených akcí je však pouze 10 až 20 tisíc,“ stojí v materiálu. Archeologové pak prozkoumají jen dva tisíce případů.
Registr zásahů
|
Se vznikem obří databáze, jejíž pořízení vyjde jen v první chvíli státní kasu na 10 milionů korun, se má ohlašovací povinnost střežit přísněji. A pod hrozbou nemalých finančních sankcí, které se mohou vyšplhat až na čtyři miliony korun.
„Tak jak jsou sankce nastavené dnes, jsou těžko vymahatelné. Novela to má upravit tak, aby stavebník vůbec nemohl začít stavět, než svůj plán nahlásí,“ popisuje Jiří Vajčner, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury.
Pokud do 40 dní orgány státní památkové péče nerozhodnou, že je nutné na místě provést výzkum, má investor volnou ruku. V opačném případě musí strpět, že úředníci pošlou na staveniště dozor či rovnou nařídí zahájit vykopávky.
Norma má zároveň změnit pravidla financování archeologických výzkumů. Pokud se nebude týkat území většího než 150 metrů čtverečních, půjdou náklady nově na vrub státu. „Osvobození od těchto nákladů má pomoci zejména vlastníkům rodinných domů a drobným živnostníkům,“ vysvětlují pracovníci ministerstva kultury.
Jenže podle archeologů by taková změna byla likvidační. „To je katastrofální řešení. Financí na výzkumy je už teď nedostatek, pokud to tak projde, zásahy v centrech měst skončí často bez výzkumů,“ zlobí se Jan Mařík z Archeologického ústavu.
