Chci z pytle ven!

Podepisuji vše, co napsal M. Zverina o Miloši Zemanovi, který se rovnou z Vysočiny vznesl helikoptérou nad Šumavu (aniž mimochodem jako nadčlověk zažádal ministerstvo o povolení výjimky). A odtud, z výše, udílí hraběcí rady odborníkům v NP. Na rozdíl od něho znám Šumavu nikoli jednorázově shora, nýbrž dlouhodobě zdola, na vlastní oči pozoruji zblízka na naší i bavorské straně zázrak přirozené obnovy pod uschlým horním patrem lesa, ale nikdy jsem – opět na rozdíl od něho – nenapsal ani řádku, která by nebyla opřena o kontinuální výzkumy týmů nejméně pěti přírodovědných ústavů v zemi, včetně jihočeských. Všechny tyto podklady svědčí o tom, že apokalyptický brouk, který sežere Šumavu, straší t.č. jen v hlavách některých politiků (prezidenta nevyjímaje) a také redaktorů, pro něž tvoří 100% problému, zatímco v reálu, budeš se divit Miloši, je to jen 2% – 3%  celkové rozlohy NP. Snad jedině k tomu, abych poznal, že v bezzásahovém jádru (kvůli němuž kterýkoli Národní park na světě vznikl) je z definice nesmysl zasahovat – k tomu mi postačí pouhá znalost češtiny. Proto se distancuji od Zvěřinovy formulace o „indisponovaných intelektuálech“ hovořících o Šumavě, do kteréhožto hrubého pytle zahrnuje i nejmenované „teatrology“: s Milošem z Hulvátova tento pytel sdílet odmítám.