Chicagský úsporný balíček

Hudební vydavatelství Touch and Go Records, pilíř chicagské hudební scény a jeden z nejvýznamnějších a nejdůležitějších nezávislých labelů současnosti, oznámilo, že kvůli ekonomické krizi musí omezit své aktivity. Ukončuje spolupráci s více než dvaceti dalšími labely, propouští zaměstnance a v blízké budoucnosti zatím nechystá žádné nové nahrávky. „Současná ekonomická situace nám bohužel nedovoluje nadále udržovat spolupráci, tzn. vyrábět a distribuovat nahrávky pro některé labely,“ říká zakladatel Touch and Go Corey Rusk. Mezi postižená spřízněná vydavatelství patří Drag City, Flameshovel, Jade Tree nebo Kill Rock Stars. Důsledkem bude složitější a pomalejší distribuce, potažmo horší dostupnost nahrávek, které přijdou o potřebnou podporu.

Kdo potom může?
Label Touch and Go, který za 28 let své existence vydal na čtyři sta nahrávek (z toho stovku ve své divizi Quarterstick Records), bude sice pokračovat ve vydávání nové hudby, ale jen velmi omezeně. Mac McCaughan, spoluzakladatel amerického vydavatelství Merge Records, událost komentoval: „Je to smutný den pro hudbu, zejména pro tu nezávislou, i pro hudební byznys, jak jej známe.  Corey Rusk je nejpečlivější, nejopatrnější a nejstarostlivější obchodník, jakého znám, což činí celou věc ještě neuvěřitelnější. Co to znamená pro nás, ostatní labely? Když ani společnost, která dělala všechno správně, nedokáže přežít, kdo potom může?“ Rusk ve svém oficiálním prohlášení uvádí: „Je to konec jedné velké kapitoly v historii Touch and Go, ale všichni víme, že z nových začátků mohou vzejít i dobré věci. Prakticky se vracíme ke kořenům. Nekončíme, ale už nebudeme stejná společnost, jakou jsme byli v posledních dvaceti letech.“

Touch and Go je jedním z nejdůležitějších nezávislých labelů posledních tří dekád. Mnoho skupin, o jejichž nahrávky se vydavatelství staralo, patřilo nebo patří mezi nejvýznamnější a nejvlivnější formace 90. let. Do jejich katalogu patří mj. Shellac, Jesus Lizard, Dirty Three, TV on the Radio, Slint, Calexico, Pinback, CocoRosie, !!!, Black Heart Procession, Don Caballero, Girls Against Boys nebo Killdozer; dohromady spolupracoval label asi se stovkou umělců. Do roku 1999 fungovaly vztahy mezi labelem a kapelami na základě ústní domluvy a zisk z prodeje nahrávek se rozděloval přesně napůl (což je zhruba čtyřikrát více než běžná praxe u velkých firem).

To se změnilo na konci 90. let, kdy kapela Butthole Surfers label zažalovala za to, že s jejich nahrávkami operuje neefektivně. Chtěla neexistující smlouvu zrušit a získat práva ke svým deskám z 80. let poté, co podepsali smlouvu s labelem Capitol. Touch and Go spor tehdy prohráli – od té doby Corey Rusk nabízí svým umělcům tzv. „smlouvu o důvěře“. Procenta ze zisku zůstala stejná. „Může být těžké obhájit soukromou dohodu, která stojí a padá s podáním ruky,“ řekl Rusk v době soudního procesu. „V posledních osmnácti letech jsem ale pracoval pouze s lidmi, o kterých jsem předpokládal, že můžeme být přáteli, a kteří pochopí, jakým způsobem tenhle byznys dělám. Je to poprvé, co jsem musel k soudu. Věřím, že ve srovnání s jinými labely je to pořád ještě docela dobré skóre,“ dodal.

Katalog Touch and Go byl v posledních letech téměř kompletně digitalizován a na Tgrec.com je v internetovém obchodě k dostání každá deska (za deset dolarů) nebo její jednotlivé písničky (jedna za necelý dolar). Zároveň nabízí zdarma ke stažení nové singly a videoklipy. Jak majitel Rusk řekl již dříve, je to součást změn, které jsou v hudebním průmyslu oslabovaném především nelegálním stahováním desek nutné.