Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Chleba je neuvěřitelný materiál. Navíc symbolický, říká šperkařka

Design

  6:58
Její tvorbu nejvíce ovlivnil obyčejný chleba. Vnímá ho jako určitý symbol návratu k hodnotám. „Uvědomila jsem si, že spojení s ostatními, s rodinou skrze tuhle hmotu, skrze chleba, který má krásný význam pro všechny a pro mě je propojený předáním lásky od nejbližších v dětství. Co víc pro vás může člověk udělat, než že se stará, čím vás nakrmí,“ říká v rozhovoru designérka Eliška Lhotská.

Uvědomila jsem si, že spojení s ostatními, s rodinou skrze tuhle hmotu, skrze chleba, který má krásný význam pro všechny a pro mě je propojený předáním lásky od nejbližších v dětství. foto: Tomáš Souček

Lidovky.cz: Eliško, pojetí vašich šperků je konceptuální. Zásadní je pro vás tedy zejména myšlenka. Jak vznikl nápad vytvářet šperky z chleba, který hraje ve vaší tvorbě důležitou roli?
Vytvářela jsem je původně pro sebe, původně to byla nějaká moje intimní myšlenka, amulet pro ochranu, když jsem se vzdálila domovu. V Polsku, kde jsem byla na stáži, mě jazyková bariéra stahovala k intenzivnímu přemýšlení o životě, o pravdě jako takové. Uvědomila jsem si, že spojení s ostatními, s rodinou skrze tuhle hmotu, skrze chleba, který má krásný význam pro všechny a pro mě je propojený předáním lásky od nejbližších v dětství. Co víc pro vás může člověk udělat, než že se stará, čím vás nakrmí. Jeden zákazník mi vyprávěl, že si jako malý nahrazoval maso chlebem a házel si ho do omáčky a nic mu nescházelo. Je to pokora k tomu, co máš, návrat k hodnotám. Pohled do budoucnosti, co je opravdu důležité?

Nejen, že mě chleba fascinoval svým výkladem, mým vztahem k němu, ale taky...
Nejen, že mě chleba fascinoval svým výkladem, mým vztahem k němu, ale taky...

Lidovky.cz: Začínala jste s vytvářením chlebových instalací, následně jste se posunula k tvorbě šperků. Jak se s tímto materiálem pracuje? Můžete popsat tvůrčí a technologický proces?
Nejen, že mě chleba fascinoval svým výkladem, mým vztahem k němu, ale taky možnostmi, které mi na začátku umožnil. Mohla jsem dělat malé objekty nejenom šperky, které měly zároveň sílu díky materiálu, ze kterého byly. Vášeň pro tuto práci mě přiměla k tomu zkusit chleba později odlévat do bronzu a mít jistotu, že ho zakonzervuji i ve větších kusech, teď už odlévám menší věci i ze zlata. Baví mě, že mi šperk umožňuje šířit mezi širší veřejnost nějakou myšlenku. Má to pro mě větší dosah než uspořádat vernisáž v galerii. Mohu tak předávat objekty nějakou aktuální informaci, se kterou se ztotožňuji.

Lidovky.cz: S chlebem jako s netradičním materiálem pracujete již skoro pět let. Co vás na něm stále tak fascinuje? Existuje ještě nějaký zvláštní materiál, kterým byste chtěla nechat prostoupit vaši tvorbu?
Nechávám to přicházet dost přirozeně. Teď mám v plánu se opět vrátit ke dřevu a navázat po několika letech na svou diplomovou práci. Potřebovala jsem to v sobě trochu nechat uzrát a těším se na novou etapu tvoření. Snad se mi vydaří se nové kolekci věnovat intenzivně a zrealizovat ji ještě tento rok. Stále mě totiž naplňuje kolekce NEW ARCHEOLOGY a nechystám se ji ještě zcela opustit, možná se bude plynule prolínat s kolekcí novou. Nechci to nějak znásilňovat, jsem šťastná, že člověk nemusí tvořit tak rychle, jako tomu bylo ve škole, každý semestr vyprodukovat novou věc. Baví mě to nechat v sobě trochu sesednout, zajímat se o téma dlouho a několikrát se ho dotknout, než do něj vpadnu naplno. Ale uvidíme, zase toho tolik za sebou nemám, spíš mám vše před sebou a proces mě baví nejvíc, tak se těším, co přijde. Nikam nespěchám, na objevování mám celý život.

Lidovky.cz: Vyrůstala jste v umělecké rodině. Váš tatínek koupil sklárnu, kterou znovu postavil na nohy a nyní vyrábí tavené plastiky, které mají skvělou pověst i ve světe. Jak vás právě umělecké prostředí v rodině ovlivnilo?
Ovlivnilo mě hodně. A nejen tatínek, ale i maminka. Seznámili se na „sklandě“ v Železném Brodě, kde jsem později studovala i já. To město jim přirostlo k srdci a táta se tam odstěhoval za prací doslova zachránit tavenou plastiku. Bylo to v době, když jsme byli s bráchou malí a vlastně se vůbec nevědělo, na jak dlouho tam bude a teď už je to přes dvacet let. Hodně lidí si myslí, že jsem z Brodu, protože stále jeho genia loci někde prosazuji a rádi tam jezdíme, když je prostor a ne moc práce. Sklářské řemeslo, které má v tomto městě, ale i v celém kraji tradici ve vás vypěstuje lásku k řemeslu, produktu a jeho úctě. Maminka, která studovala broušení skla, dělala po revoluci chvíli mozaiku, ale pak nastoupila do „normální“ práce, aby nás uživila. Měla vždy několik prací najednou. Když jsme byli malí, šila na nás, pletla, stále něco vytvářela a přemýšlela o věcech, vždy jsme spolu dlouze probíraly naše myšlenky, to mě také obohatilo, mít posluchače, někoho, kdo přemýšlí s přesahem. Táta mi dal jistou pokoru k tvoření, když vybudoval všechno úplně od nuly. Já se teď šperkem živým a každý den si připomínám, že to není samozřejmost. Jsem vděčná za to, že ve mně táta vypěstoval vztah k procesu a ne k výsledku, že má smysl vytrvat, když něco nejde, protože z toho pak člověk čerpá veškerou životní energii a vášeň pro tvorbu. Možná pak může i vidět věci, které ostatní nevidí a držet si nějakou přirozenost a moc se ze sebe „nepodělat“.

Lidovky.cz: Sklo jako materiál pro výrobu šperků vás neláká? Měla byste k němu blízko jak díky tatínkovi, tak i díky studiu na Střední sklářské škole...
Samozřejmě, že jsem na střední realizovala i šperky ze skla. Dokonce jsem měla šperky na festivalu Talente v Mnichově, kde jsem měla využít skleněné komponenty netradičním způsobem. Tam jsem se dostala hlavně díky našemu skvělému panu učiteli Martinu Hlubučkovi, který mi předal praktické rady do dalšího vývoje. Pravidelně jsme také navrhovali na soutěže pro místní firmy. Jeden rok jsem třeba vyhrála Mistra Křišťálu, soutěž, kterou pořádá každý rok Preciosa, ale tenkrát to asi nemělo takové „promo“ jako dnes, takže to nikdo vlastně neví. Designy, se kterými jsem se tam hlásila, asi ani nikdo nikdy nepoužil. Ale vyloženě utavit třeba nějaký malý objekt ze skla jsem ještě nikdy nezrealizovala, i když už dlouho chci. Táta mi ale vždy řekne, že tomu nerozumím, že to není zase tak jednoduchý, tak se to pak vždy odloží. „Tavenice“, to asi není nic pro šperkařky nebo možná pro dcery významných sklářů, nevím. Ty by určitě udělali nějakou blbost, možná toho se táta bojí.

Lidovky.cz: Pojďme se přesunout od skla opět ke šperku. Jaké zahraniční přístupy, materiály jsou ve šperkařině nyní aktuální?
Přijde mi, že ve šperku žádné hranice nejsou. Přiznávám, že nesleduji jen šperk, spoustu věcí mě moc nebaví, něco je fakt nuda, ale těžko posoudit. Obor šperku, to je hrozně široký pojem. Ráda obdivuji dobré řemeslo, nápad, ale teď mě víc zajímá přesah toho šperkařského měřítka, ať už je v jakékoliv podobě. Ať si to každý dělá, jak chce, já si netroufám vznášet nějaký soud, mě to baví a to mě zajímá nejvíc. Nedá se říct, co je správně. Ale třeba u nás mám pocit, že je velká podpora designového šperku a podle toho to vypadá. V každé zemi se produkuje nejvíc to, co se v místě podporuje, takže když by dostal více prostoru autorský šperk, jsem si jistá, že by najednou napovrch vylezly skvělý věci a všichni by „čuměli“. To by mě bavilo, kdybych zas mohla vystavovat někdy v galerii a kdyby se šperkař stal součástí třeba kolektivních uměleckých výstav. To mě štve, že pro všechny jsme buď stále designéři nebo jen řemeslníci. Tohle je ale spíš otázka pro nějakého teoretika, já se soustředím hlavně na svou práci.

Lidovky.cz: Pokud byste měla jmenovat tři české šperkaře, kteří vás baví?
Aktuálně mě hodně baví Nicole Taubinger, česko-německá šperkařka, která má hodně současný pohled na věc a vždy u sebe navzájem najdeme porozumění. Vytváří šperky z odpadu, její projekty jsou většinou performativního rázu. Líbí se mi přístup Markéty Kratochvílové, která tento rok vyhrála Czech Grand design obor šperku a je skvělý, že zviditelňuje nový přístup ke šperku, tedy jeho užitou nositelnost. A jako třetí bych asi uvedla Danu Bezděkovou, které mě hodně zaujala, když jsem se šperkem začínala. Fascinovala mě její individualita, odlišnost od ostatních šperkařů. Kombinace šperků se scénografií, tancem, performancí, módou, taky to, že si vybudovala nějakou pozici na české šperkařské scéně i přesto, že nepokračovala na žádné fakultě a to jí možná nabídlo její odlišnost. Je těžké ale jmenovat tři jména, vážím si každého, kdo jde po své cestě a vytrvává a má vášeň pro proces.

Nechávám to přicházet dost přirozeně. Teď mám v plánu se opět vrátit ke dřevu a...

Lidovky.cz: Na čem právě pracujete a můžeme vidět vaši tvorbu někde naživo?
Tento měsíc pracuji intenzivně na několikátém páru snubáků, tedy snubních prstenů a ještě toho mám hodně před sebou. Tahle práce mě baví a zároveň mi umožňuje zajistit realizaci nové kolekce. A pokud chcete vidět naživo alespoň stříbrné šperky, tak určitě přijďte do mého sdíleného showroomu Koncept Story v Holešovicích, kde mám kolekci New Archeology a najdete tu dalších deset designérů, kamarádů, kteří se zároveň podílí na chodu celého obchodu, takže tu někoho z nás potkáte osobně.

Lidovky.cz: Obligátní otázka, ale nosíte své šperky?
Původně jsem kolekci New Archeology pro sebe vytvářela, ale teď raději nosím šperky třeba od kolegyně Nastassii Aleinikavy a své šperky ráda obléknu ostatním.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!