Šest vernisáží za jednu hodinu, to je zatím rekord "maskota" pražských vernisáží Martina Fryče.
LN Kolik dnes obejdete vernisáží?Ještě přesně nevím, obvykle jsem na takových dvou třech za večer.
LN Proč musíte chodit na vernisáže? Proč si nepočkáte, až bude na výstavě běžný den?Chodím i na výstavy, ale na ty mám málo času, protože přes den pracuju a pak jdu na vernisáže. Takže na výstavy mi zbudou jen víkendy, a to jsem většinou mimo Prahu. Já jsem typ člověka, kterého umění zajímá a snaží si udržovat přehled. No a stávalo se mi často, že mi výstava utekla, prostě jsem se na ni nedostal. Tak jsem se rozhodl, že nejlepší způsob, jak tomu zabránit, je tam jít hned při zahájení.
LN Nevadí vám, že je tam moc lidí?Nevadí. Já mám obecně rád lidi, ať už ze světa byznysu, nebo kultury. A to, jací lidé přijdou na vernisáž, vytváří i celkový obraz o té výstavě. Součástí mnoha vernisáží bývá také performance, což bývá zajímavé a je škoda o to přijít. Některé vernisáže jsou pojaty jako "gesamtkunstwerk", počínaje oblečením pořadatelů, světly a hudební produkcí. Líbí se mi, když si s tím vyhrají a snaží se překvapit.
LN Vybíráte si, nebo je to náhoda, kam přijdete?Samozřejmě si vybírám. Nechodím do vyloženě špatných galerií, ale ty vlastně ani neregistruju. Dalším důležitým faktorem je, kde se galerie nalézají a jak jsou řazeny, pokud chci být na více vernisážích. Jezdím městskou hromadnou dopravou, takže to mám po práci na Vinohradech daleko třeba do Meet Factory na Smíchově nebo vždy váhám, zda se vypravit na AVU v Holešovicích, i když vím, že tam jsou zajímavé výstavy.
LN Kolik se tak v Praze koná za den vernisáží?Obvykle tak deset patnáct. Můj rekord je sedm vernisáží za večer a můj rekord za hodinu je šest vernisáží - na to jsem obzvlášť pyšný. Začal jsem v Maďarském kulturním středisku, pak jsem šel do Galerie u Zlatého Kohouta, potom do Galerie kritiků v Adrii, z té jsem přešel do Špálovky, z ní do Dolmenu v Opatovické a skončil jsem v Diamantu v Lazarské. Takže šest v rámci jedné hodiny.
LN Jak dlouho už takový sport provozujete?Obecně chodím na výstavy od střední školy, to by znamenalo od roku 1985. Ale systematicky jsem to začal zaznamenávat od té doby, kdy jsem se přihlásil na Facebook, to bylo v září 2008. Tam jsem zjistil, že existuje komunita lidí, které to zajímá, a ta se neustále zvětšuje. Takže jí sloužím jako takový kulturní servis.
LN Zaznamenával jste si to i dřív?Deník jsem si nevedl a ani jsem nefotil, to se mi nechtělo tahat s sebou fotoaparát. Teď při focení využívám mobilu. Dřív než začal internet, chodily pozvánky poštou a měly různou grafickou podobu, ty jsem si schovával. Teď mi jako archiv slouží moje záznamy na Facebooku. Ten všechno neskutečně akceleroval.
To myslím, že platí spíš na jiný druh návštěvníků, vím, na koho narážíte. Já jsem milovník moderního umění, mě skutečně zajímá umění, takže se za žádného maskota nepovažuji.
LN Nemálo lidí si tam chodí dát zadarmo sklenku.Tomu se já snažím vyhýbat. Jednak na to nemám čas a zadruhé se snažím zachovat si čistou hlavu, když toho chci stihnout více. Dvojku vína si někdy dám, ale rozhodně to není žádný důležitý motiv.
LN Kolik z těch vernisáží, kam chodíte, by se daly označit za opulentní?Menšina. Rozhodně jich není tolik, aby si člověk nekupoval večeře. Opulentní bývají třeba vernisáže módních fotografů, kteří jsou už na úrovni recepcí ze světa byznysu. Jsem takový utajený gurmán, takže neodolám a ochutnám, ale že by mě to zajímalo kvůli tomu...
Včera jsem začínal v Galerii Ve sklepě, tam měli chlebíčky a pivo, ale to jsem si nedal, pak jsem běžel do Hellichovky, kde jsem si dal dvě kolečka salámu a vodu, potom jsem pospíchal do Dolmenu, kde sice měli pěkné pohoštění, ale nestačil jsem si dát vůbec nic, protože jsem běžel do Prágnerky, kde jsem si dal pár kostiček sýra.
LN Může na vernisáže přijít každý?Jsou samozřejmě vernisáže s omezeným vstupem a musíte mít pozvánku. Mně se někdy stane, že pozvánku zapomenu, ale už mě znají, takže nemívám problém.
LN A kolik galerií patří do toho jádra, které sledujete?Odhadoval bych to mezi padesátkou a stovkou.
LN Utáhne to Praha? A utáhnete to vy?Praha určitě.
