Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Choreografka Helena Kazárová: Tanec je forma paměti lidstva

Kultura

  8:03
PRAHA - Barokní noc, kdy krumlovský zámek a přilehlé zahrady ožijí dobovými kratochvílemi, je výkladní skříní Festivalu komorní hudby Český Krumlov, který v pátek začíná. Letos pro něj nastudovala choreografka Helena Kazárová se svým souborem Hartig představení La Danza. Hudbu obstará soubor Musica Florea pod vedením Marka Štryncla.

Helena Kazárová foto: archiv Heleny KazárovéReprofoto

Kdy jste se začala zajímat o barokní tanec a proč?
Již během studií na AMU mi má profesorka Božena Brodská odkryla možnost zabývat se 17. a 18. stoletím z pohledu historika baletu a hudebního divadla. Brzy mě však neuspokojovalo zjišťovat jen „kde“ a „co“ se tehdy tančilo, chtěla jsem poznat i „jak“ – snažila jsem si představit, jak se tehdy lidé hýbali, jakou estetiku pohybu vyznávali, jaké rytmy a melodie je roztančily. Musela jsem proto začít sbírat nové poznatky, aby mé představy nabyly konkrétnějšího tvaru.


Jaké typy pramenů jste měla k dispozici?

Existují popisy kroků a celých tanců, libreta a synopse baletů, zmínky o tancích v jiné literatuře apod., dále prameny hudební – partitury tanečních skladeb, potom vyobrazení tančících osob a nakonec zápisy tanců zvláštním druhem notace. Ne ke každému období máte ovšem dochovány všechny druhy pramenů ve stejné míře.


A z jakých zdrojů jste vycházela v krumlovském představení La Danza?

Gluckova La Danza představuje žánr pastorály, která byla výrazem lyrických sil hudebního divadla již od 17. století. Již při vídeňské premiéře Gluckova díla v roce 1755 šlo o úzké propojení operního zpěvu a pastýřského baletu. Máme dochovanou partituru opery a několik verzí libreta, jedna z těchto verzí z roku 1766 se nachází unikátně jen v Praze a nevíme, ke kterému místu se vztahuje. Jelikož byla tehdy dvorní divadla ve Vídni uzavřená, je pravděpodobné, že se La Danza dávala v některém soukromém šlechtickém divadle, a ani zámecké divadlo knížete Schwarzenberga, vévody krumlovského, které bylo téhož roku po přestavbě otevřeno, nelze vyloučit. vytvořil též pracovní nahrávku pastýřského baletu z hudební sbírky ze zámeckého archivu českokrumlovského zámku.

O čem La Danza pojednává?
Námět a libreto pro balet jsem našla v Mnichově. Jeho autorem je Michel d’Agata, tamější baletní mistr. Tehdy se totiž libreta baletů tiskla jen výjimečně. Příběh se odehrává na ploše pouhých deseti minut. Jak komorní opera, tak tento krátký balet vypovídají o věčném paradoxu lásky: je milovat totéž co vlastnit toho druhého? Jak se vypořádat se žárlivostí? A právě proto, že si tyto otázky klademe i dnes, mají diváci možnost se vcítit do jednání postav a prožívat s nimi jejich pochyby i chvíle smíření.

Máte při interpretaci zaznamenané dobové choreografie nějaký rámec pro vlastní výraz nebo improvizaci?

To nepochybně ano. Žádný zápis není dokonalý. Záznamy tanců se totiž nezhotovovaly s vědomím, že mají být tak detailní, nepočítalo se s tím, že je někdo za dvě stě let bude mít chuť oživovat. Každá doba měla také své pohybové konvence, a tak se zapsalo jen to nejdůležitější, zápisy sloužily většinou jen jako paměťová pomůcka. Každý zápis (ať hudby či tance) je výzva a klade před vás řadu otázek. Ty se dají zodpovědět různě. Tanec musí být ale na první místě výpověď o člověku. Když obnovuji nějaký tanec, chci po svých tanečnících nejprve, aby do tance vložili svou osobnost a až v druhé řadě je důležité, zda ve výsledku půjde o tanec renesanční, barokní nebo např. z období empíru.


Čím se barokní tanec odlišoval od předchozí epochy a kam nejhlouběji do historie může historik tance nahlédnout?

To je otázka na několikadenní konferenci... Prakticky rekonstruovat lze podle popisů tanec doby renesance, první zápisy jsou z druhé poloviny 15. století. Tance doby románské a gotické zapsány nejsou ani slovně, ani graficky – tedy, zatím se žádný použitelný zápis v archivech neobjevil. Tanec je ovšem úzce vázán na hudbu, zejména na hudební rytmus. Bohužel právě nejstarší rozluštitelné zápisy románské a gotické doby jsou nemensurální – rytmus z nich nevyčtete. Máme tedy jen sporadickou ikonografii a vědomí, že nejranější formou byly tance řetězové. Cesta do minulosti je tedy možná snad jen, když budeme vycházet z folklórních forem tance tohoto typu a věřit např. tvrzení Řeků z oblasti Pontu, že tytéž tance se tančily již před 2000 lety... Této oblasti se říká taneční archeologie.


Helena Kazárová

Je docentkou na katedře tance HAMU, přednáší dějiny tance a baletu, taneční teorii a estetiku a vede specializované semináře. Napsala knihy Barokní taneční formy a Barokní balet ve střední Evropě. Založila soubor Hartig, který se věnuje interpretaci barokních tanců, podílí se na velkých operních i činoherních inscenacích. V roce 2006 byla pověřena choreografií pro historický film Juraje Jakubiska Bathory.

Kryje se počátek revivalu historického tance s obdobným trendem oživování staré hudby v poučené interpretaci?

Zájem o estetiku období baroka a rokoka existoval už v 19. století. Nešlo však o snahu obnovoval tance ze starých pramenů, šlo spíše jen o povrchní líbivost vzhledu jednajících postav v bílých parukách a voláncích atd. bez ohledu na dobovou kinetickou a rytmickou formu. Vytvořila se tak falešná a deformující představa o tanci minulých období, která měla kýčovitý charakter. Ostatně s tímto povrchním chápáním estetiky 18. století se hojně můžete setkat i dnes, například při inscenování Mozartových oper. Hudba na tom byla obdobně, ale muzikologové začali s průzkumem možných přístupů k interpretaci skladeb baroka a rokoka dříve. Choreologové (taneční vědci) následovali zpočátku jen váhavě a nedůsledně. Až od 60. let 20. století začali pomáhat muzikologům najít například správná tempa pro barokní skladby. Dalším krokem bylo vydávání faksimile starých tisků a překladů traktátů a návodů jak tančit, které se datuje od 70. let 20. století. Neboli – až postupné zpřístupňování pramenů umožnilo jejich studium ve větším měřítku.


Je to asi stále zájem hrstky specialistů...

Tanec je ale časoprostorové umění, a proto je jeho zápis velmi složitý. I dnes je specialistů, kteří ho dokáží ze zápisů úspěšně oživit, velmi poskrovnu. Chce to velkou trpělivost, velké znalosti smysl pro detail, taneční i hudební kompetenci, jazykovou výbavu, praxi a v neposlední řadě i určitý druh intuice a představivosti. A také zkušenost. Člověk se pořád učí.


Založila jste a řadu let vedete soubor Hartig. Potřebují tanečníci barokního tance náročnou průpravu? Je výhodou předchozí baletní školení, nebo může být naopak na závadu?

Jevištní choreografie skutečně náročné jsou, tanečník potřebuje mít tělo připravené. Akademické školení je přínosem, jelikož jde o předchůdce klasické taneční techniky. Zapojují se ale ve větší míře poněkud jiné svaly, pohyb je menšího rozsahu a daleko více vázaný na jednotlivé hudební doby. Tanečník pracuje mnohem subtilněji s prostorem, musí však umět pohyb velmi dobře artikulovat. Tanec není zaměřený tolik na akrobatický výkon, jako spíše na dokonalou rytmickou souhru s hudbou. A tak jako v této době pěvci a instrumentalisté některé noty zdobili, například trylky, „trylkují“ i nohy tanečníků v komplikovaných „batýrkách“. Na to potřebujete velmi dobrou taneční techniku. Zároveň jsou i velké nároky na koordinaci paží s dolními končetinami, paže mají jiné konvence pohybu, neustále opisují v předloktí a v zápěstí různé křivky, části kružnice. Je toho mnoho... Tanečník musí mít také vynikající paměť. Málokdy se nějaký pohyb opakuje!

Mám velké štěstí, že jednu z tanečních rolí v představení La Danza přijala Barbora Kohoutková, která patří v současné době k našim nejznámějším baletním umělkyním ve světě.


Čím může být barokní tanec dnes pro diváky atraktivní?

Myslím, že naději být atraktivní má každá snaha vizualizovat hudbu prostřednictvím tance. Pokud to činíte s ohledem na určitý estetický a rytmický kánon a respektujete poetiku původního námětu díla, může to mít na diváka a posluchače velice silný dopad. Tanec je totiž zvláštní forma paměti lidstva a naše emoce ani těla se příliš nemění – proto lze i v 21. století zasáhnout „cíl“ prostřednictvím spojeného působení múzických složek minulosti, vyvolat pocit krásy a emocionální empatie.

Autoři:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.