31. ledna 2017 10:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Mehldau a Thile aneb vkusné spojení dvou mistrů

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Brad Mehldau (vlevo) a Chris Thile | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Brad Mehldau (vlevo) a Chris Thile | foto: Michael Wilson
Když v roce 2014 přijížděli do Prahy na festival Struny podzimu, neměli nejen žádnou desku, ale dokonce ani společnou oficiální fotografii. Přesto se koncert Brada Mehldaua a Chrise Thileho musel pro velký zájem přesunout. Teprve nyní dvojice vydala debutovou společnou nahrávku.

Zájem o pražský koncert dua samozřejmě zase takovým překvapením nebyl, oba protagonisté ve svých oborech patřili už tehdy mezi světové hvězdy. Brad Mehldau byl a dosud je ikonou moderní jazzové hry na klavír. Chrise Thileho už tehdy dobře znali nejen fanoušci nedogmatického bluegrassu ze v žánru experimentující kapely The Punch Brothers, ale také posluchači klasické hudby – zrovna měl vydáno čerstvé album Sonatas and Partitas s mandolínovými transkripcemi Bachových skladeb, původně určených pro sólové housle.

Blízké setkání

Otázkou pouze bylo, jakou hudbu vlastně vyprodukují jako duo. Už tehdy se o nich mluvilo jako o zástupcích dvou odlišných světů a stejné floskule provázejí i jejich první (dvoj)album, které vyšlo minulý pátek. Ale ve skutečnosti tady o žádná „blízká setkání třetího druhu“ vlastně nejde.

Brad Mehldau s Chrisem Thilem si poprvé veřejně zahráli v roce 2011, oběma se víceméně improvizované vystoupení zalíbilo a o dva roky později ustavili svoji dvojici jako projekt. Speciálně pro Mehldaua, jehož máme ze starších let zafixovaného především jako lídra jazzového tria anebo ryzího sólistu, je hraní ve dvou v posledních letech hodně oblíbenou činností. Vzpomeňme na jeho album se saxofonistou Joshuou Redmanem Nearness anebo progresivní duo Mehliana, jež koncertovalo i u nás, v němž experimentuje s fenomenálním bubeníkem a elektronikem Markem Guilianou.

Brad Mehldau (vlevo) a Chris Thile
Brad Mehldau (vlevo) a Chris Thile

Dvojice s Chrisem Thilem přináší zase další polohu Mehldauova výrazového rejstříku. Už třeba jen tím, že se z velké části jedná o zpívanou hudbu, což je v diskografii tohoto instrumentalisty unikum, nepočítáme-li samozřejmě vedlejší projekty s operními pěvkyněmi Renée Flemingovou a Annou Sofií von Otterovou.

Vraťme se ale k údajné odlišnosti světů Mehldaua a Thileho. Je dobré si uvědomit, že oba hudebníci patří ke generaci, jež se neuzavírá do ghetta jednoho jediného stylu, který pro veřejnost především zosobňuje. Mehldau běžně improvizuje na písničky Beatles, Radiohead nebo písničkáře Nicka Drakea a je i znalcem klasické hudby.

Značně „přesahový“ záběr je přímo zakódován ve tvorbě Thileho Punch Brothers a o mandolinistových úkrocích ještě víc stranou už byla řeč. K tomu je třeba ještě zohlednit fakt, že jak jazz, tak bluegrass mají jeden velmi podstatný společný prvek, totiž improvizaci. Výsledkem jejich setkání tak je naprosto nadžánrová, ovšem do detailu precizní a přitom posluchačsky vstřícná akustická hudba, u které vůbec nezáleží na nějakém stylovém vymezení.

Na cestě i v baru

Dvojalbum, jež nenese jiný název než jména obou hudebníků, přináší výběr z jejich koncertního repertoáru, sestávající jak ze skladeb Mehldaua a Thileho, tak jejich pohled na písně převzaté.

V obecném pohledu není autorství skladeb až tak podstatné. Hlavní je k dokonalosti dotažené souznění obou zdánlivě nesourodých, ale ve skutečnosti se výborně doplňujících nástrojů, jejichž party se proplétají, přebírají si sólové a doprovodné role, společně rozjíždějí i gradují jednotlivé skladby, zvyšují i uvolňují napětí.

Některé skladby mohou působit vlastně jako bluegrass upravený pro tuto sestavu (viz kupodivu Mehldauovu Tallahassee Junction), pro jiné je důležitý jazzovější vývoj, cesta, po níž se hudebníci vydávají, aniž by se úzkostlivě drželi písňové stavby (Thileho Daughter of Eve).

Nejpevnější strukturu mají převzaté skladby. Jazzový standard I Cover the Waterfront, který po svém pojednala řada zpěváků počínaje Billie Holidayovou přes Johna Lee Hookera s Vanem Morrisonem až po Annie Lennoxovou, zpívá Chris Thile, až to bere za srdce. Provází jej typicky mehldauovský rozvážný klavírní doprovod, zpěvák se připojí s mandolínou jen na pár tónů.

Krásný jazzový nádech dostal stařičký song Joni Mitchellové Marcie a slavná dylanovka Don’t Think Twice, It’s All Right je hodně tradicionalistickou, avšak zábavnou exhibicí obou instrumentalistů. Zahranou tak uvolněně, jako by oba seděli někde v baru. Úlohu klidného „valčíku na rozloučenou“ pak plní irská Tabhair dom do Lámh ze 17. století.

Krásné dvojalbum Thileho a Mehldaua ukazuje jedno: spojení dvou mistrů s dobrým vkusem nemůže dopadnout špatně.

  • 0Diskuse


Ondřej Bezr

Autor

Ondřej Bezrondrej.bezr@lidovky.czČlánky


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz