Christopher Lambert pro LN: My bílí nejsme lidi, ale komodita

Původní název nového filmu o hroutící se Africe zní Bílý materiál. "To jsme my, bílí. Nejsme lidi, ale komodita. Nahraditelní, vyměnitelní," říká Christopher Lambert v rozhovoru pro Lidové noviny.

Jistě, tam to byla součást role. André je skutečně na pokraji nervového zhroucení, musí takhle vypadat. V jiném svém loňském filmu, L'homme de chevet, hraju taky dost ubitého chlapa, bývalého boxera. To je prostě moje práce. Ale nebojte se, kvůli filmům se neničím.

Točili jsme v Kamerunu, na africké poměry tam byl docela klid a mír. Ale obecně řečeno Afrika sedí na časované bombě. Ne jenom kvůli rozporům mezi černošským a bělošským obyvatelstvem, ale i kvůli nejrůznějším guerillám a klanovým válkám. Na některých místech v Africe by režisérce Claire Denis točit nedovolili, i kdyby tam natáčet chtěla, protože je tam prostě příliš nebezpečno. Ale Kamerun naštěstí zůstává v pohodě.

Věřím, že Sama v Africe dobře ukazuje, co se ve světě děje. Ten film říká, že od lidí nemůžete pořád jen brát bez toho, abyste jim něco taky dali. Když do nějaké země nakráčíte se sliby, že ji rozvinete, ale nic pro to neuděláte a jen si odvezete všechny přírodní zdroje, ropu, zlato, diamanty, chudí budou ještě chudší, jedno procento bohatých ještě bohatší a vláda zůstane zatlačená do kouta investory. Když půjde každý jen za svým cílem, ta země umře.

Lidé jen chtějí svůj podíl. Západní země po koloniální éře rozežírá pocit viny, a tak své dveře otevírají přistěhovalcům. Slibují jim, že se u nich budou mít líp. Ale to je lež, falešný sen. To, po čem přistěhovalci touží, je moct se vrátit domů a žít líp tam, ne tady u nás. Je nesmyslné poskytovat jim lepší podmínky v Evropě: potřeba je naopak pomoci jim u nich doma, rozvíjet jejich země. To byl taky původní princip kolonialismu, ale nikdy se ho nepodařilo realizovat.

No, platí jim, i když rozhodně ne tolik, kolik by si ti zaměstnanci zasloužili. Isabellina postava té zemi nerozumí, přijela tam teprve před dvaceti lety. André se tam už narodil, jeho děda tam kdysi přijel pěstovat kávu. Takže André tu zemi dokáže vnímat a ví, že tentokrát se děje opravdový průšvih. Buď zemi vrátí lidem a zmizí, nebo je mrtvý. Maria to nevidí, myslí jen na žně. A na žně už není čas. To je ten rozdíl mezi mou a Isabellinou postavou. André ví, že už si nemůže vybírat.

Claire mě kontaktovala přes agenta, setkali jsme se, řekla mi, o čem ten film bude. I když ještě nebyl hotový scénář, řekl jsem, že do toho jdu: pro spolupráci s ní bych udělal cokoliv. Mám její filmy moc rád. Pak jsem si scénář přečetl a byl skvělý. Claire se vyjadřuje pocity a obrazy, ne prostřednictvím dialogů a vysvětlováním.

LN V originále titul znamená "bílý materiál". Co to je?

To jsme my, bílí. Nejsme lidi, ale komodita. Nahraditelní, vyměnitelní.Zabiješ jednoho, přijdou další.

V Benátkách ano. Film byl přijatý fantasticky, spousta novinářů mi tvrdilo, že musí něco vyhrát. Ale soutěž byla nabitá jinými skvělými filmy, byl to prostě těžký ročník.

Působí velmi klidně a vyrovnaně, ale je zároveň plná vášně. Je soustředěná, miluje herce, miluje filmařinu. Umí se rozhodovat sama – a pak jde úplně na doraz, svá rozhodnutí nezpochybňuje. Jít na doraz je podle mě důležité, zvlášť u témat jako jsou ta v Sama v Africe.

Mám slabý zrak, ale nejsem slepý. To, že nemůžu nosit čočky, je svým způsobem štěstí, protože se pak můžu soustředit na to, co dělám, na herce, který stojí proti mně. Jsem s ním ve své bublině, nevnímám štáb ani nic okolo. I kdybych čočky nosit mohl, asi by to bylo stejné. Natočil jsem i filmy, kde jsem mohl nosit brýle, a pracoval jsem úplně stejným způsobem. Když hrajete, nemyslíte na nic než na svou roli, musíte se v někoho proměnit.

Když jsem tentokrát přistál v městě Douala, zarazilo mě, že se tam za skoro třicet let nic nezměnilo. Ty samé domy, prašné cesty, stejná bída. To dokazuje, co říkám: peníze nejdou k obyčejným lidem. Jednou to celé bouchne. Ale co se mi na Claiřiných filmech líbí je to, že ona nedělá rozdíly mezi černými a bílými. Nebere si servítky. Za tuhle situaci můžou obě strany. Co si třeba myslet o černošském prezidentovi, který je miliardář a žije ve Švýcarsku, zatímco jeho země umírá? Není o nic lepší než bílí kolonialisté. Dobro a zlo existují na obou stranách – a tak to ukazuje i Claire.

Nevím o tom nic víc než to, že se o další části mluví. Fámy nelžou, ale ještě nic není dohodnuté.