Chtěla jsem rodit s chlapem!

Mediální diskuse na téma Porod v lůně rodiny versus monitor, klystýr, střihání hráze a natvrdlý zdravotnický personál v našich porodnicích už trvá více než deset let. Celou tuto dobu lékaři věcnými argumenty poukazují na nebezpečí domácích porodů a určitá, řekněme vyhraněná část porodních asistentek, výrazně podporovaná svými žačkami, tato nebezpečí zlehčuje a předkládá veřejnosti vzletné fráze o svobodě volby, víře ve vlastní tělo a právu na ničím a nikým nezkalený přirozený porodní akt.
Nechci už zastánkyním nelékařských porodů vyvracet jejich víru ani znesvěcovat mnohaletou snahu o založení alternativního porodního domu. Každý máme potřebu nějak se realizovat. Chci pouze vyslovit   zásadní osobní výhradu k jejich učení. Respektive k jedné jeho tezi, že porod byl vždy ženskou záležitostí a péče o rodičky má tedy přináležet převážně ženám. Prosím vás, ne! Při vší úctě k ženám a jejich umění, já jsem vždycky chtěla mít u gynekologického křesla chlapa! Především kvůli komunikaci. A ženské záležitosti mi při porodech byly naprosto, ale naprosto ukradené.