Chyby státního zástupce

Bašného odvolání bylo vskutku nepřijatelné. Měl zaplatit za to, že na konferenci kritizoval postup justičních orgánů v kauze Čunek. Trestat něco takového znamená zakázat státním zástupcům jakýkoli podíl na odborné diskusi. Bez ní se justice neobejde – je to vysoce odborná intelektuální práce, jež si musí také ujasňovat vztah k hodnotám panujícím ve společnosti, na jejichž utváření se koneckonců sama podílí. A při takové diskusi se profesionálové nemohou tvářit, že nejkontroverznější případ posledních let, jakým je kauza Čunek, neexistuje. Pokud mají špičky státního zastupitelství pocit, že žalobci svým komentováním Čunkovy kauzy překračují únosnou míru, pak si za to mohou přinejmenším částečně sami. Je zde, jak známo, prvoinstanční rozsudek, podle něhož v této kauze docházelo k manipulaci a šikaně. Jakkoli rozsudek není definitivní, znamená přinejmenším to, že k takovému názoru existují důvody.

Těmto důvodům Křivanec bezděky dodal na pádnosti: byl totiž tak neopatrný, že otevřeně řekl, že důvodem odvolání je skutečně kritika kauzy Čunek. Tak se to, pane státní zástupce, nedělá – jako důvod vždy uvádíme manažerské pochybení anebo koncepčně nutné změny. Tato chyba ovšem bledne ve srovnání s osudovým omylem – pan Křivanec si nevšiml, že Jiří Čunek od ledna již není místopředsedou vlády, tudíž zřejmě přestává být „chráněnou osobou“.

Pana Křivance nám je svým způsobem líto. Dělal to, co dosud viděl, že od něj nejvyšší státní zástupkyně i ministr spravedlnosti očekávají. Nemohl počítat s tím, že ministr, který byl srozuměn s tím, jak byli postaveni do latě státní zástupci Ištván, Stříž, Jakovec a další, v sobě najednou objeví bojovníka za spravedlnost.
Budiž mu to poučením: český státní zástupce nesmí o politizaci justice veřejně mluvit, ale o to pozorněji ji musí sledovat.