Jít na čínu, to bylo ze začátku na malém městě téměř za odměnu. Restaurace, kterou jsem před téměř patnácti lety navštívila, byla pro člověka, který nikdy neochutnal "asii", něco úplně jiného, neznámého a nudle se sójovkou a kuřecím masem exotickou pochoutkou.
Dokonce se do naší čínské restaurace brávaly i delegace z partnerských měst ze zahraničí. Zřejmě si musely ťukat na čelo, protože na Západě už tehdy měli samozřejmě na výběr mezi desítkami různých etnických kuchyní.
Jenže pro nás to byl první střet s jinou než tuzemskou stravou - a bohužel leckdy zůstalo jen u něj.
To, co se v podobných podnicích po různých eskapádách s hygienou podle názoru většiny nabízí, shrnul jeden kolega slovy, že buď si dává labuť (kuře) nebo psa (vepřové).
Turisti, zvyklí na thajské, barmské, libanonské, ale také mexické i jiné restaurace, si často stěžují, jak málo jich tu máme na výběr. Ale možná je to jen důsledek typické české nedůvěry ke všemu exotickému.
Poslední dobou se ale bistra s červenými štíty a názvy jako "Rajská zahrada" nebo "Nebeská brána" začínají měnit. A namísto unifikovaného menu se v jejich nabídce objevují jídla, která by snědl s chutí i sám Vietnamec, který se dosud kvůli nim musel vydat až na kraj Prahy, do tržnice Sapa.
Nenápadnou předsunutou hlídkou je drobný podnik Pho Vietnam, který nedávno otevřel na náměstí Jiřího z Poděbrad na pražských Vinohradech.
Jen na stojáka: vevnitř i na zahrádce
K obsluze a prostředí ani není moc co kriticky říct. Malá místnost je zároveň i otevřenou kuchyní, personál je milý, příprava jídla rychlá. Během pěti minut člověk čapne svoji várku a může jít.
Pho Vietnam je totiž ve všech směrech unikát: nesednete si tu (vyjma jednoho stolečku), jíst se tu musí na stojáka. Na stěně ostatně visí upozornění, že protože jde pouze o bistro, nesmí v něm dle hygienických norem být židle a jídlo se musí podávat na plastu, a ne na porcelánu (na nudle ovšem stačí hůlky, které vám tu k jídlu dají).
Hodovat ale můžete i na zahrádce, opět na stojáka. Na facebookových stránkách Pho Vietnam si sice někteří hosté stěžují, že zdejší stolky jsou prý pro rodilého Vietnamce příliš vysoké a pro průměrného Evropana moc nízké, nám přišly tak akorát.
Vietnamská kuchyně stojí hodně na čerstvých bylinkách a zelenině. Do mnoha jídel se přidává sójová a rybí omáčka, z koření pak koriandr a citronová tráva. Vietnamci jedí vepřové, kuřecí i hovězí maso, hojně také ryby nebo mořské plody.
Pho Vietnam se jmenuje po polévce, která se vietnamsky řekne pho. Jde o čirý vývar s rýžovými nudlemi a dlouhými tenkými plátky vařeného masa. Zasypává se jarní cibulkou, klíčky a bylinkami a na dochucení ve Pho Vietnam používají i speciální druh pálivého octa. Vyzkoušeli jsme tu polévku Pho Bo Tai (79 Kč), tedy nudlovku s plátečky hovězího, které bylo velejemné a mělo krásně růžový střed.
Bez diskuse nejlepší polévka, jakou jsem za poslední dobu jedla. Spousta nudlí a masa jen dokazuje, že tahle polévka se ve Vietnamu podává jako samostatný hlavní chod.
Jestli je někdo stejně jako já fanda do jarních závitků, pak ocení zdejší smažený Nem Ran (15 Kč). Žádný přemaštěný chudinka naplněný třemi proužky mrkve a dvěma kousky masa, ale pořádný kousek plný šťavnaté náplně. A co teprve nesmažené závitky (30 Kč), plné čerstvého koriandru, krájeného masa a krevet.
Hovězí s chutí kouře
Při výběru mezi hlavními jídly je třeba dát si pozor a vybírat pečlivě. My jsme se jednou trefili skvěle a podruhé si vylosovali úplnou prohru, banální variantu na "čínskou" klasiku.
Pod názvem Thit Bo Xao Voi Do Xanh (89 Kč) se skrývá smažené hovězí maso se zelenými fazolkami, doplněné buď rýží nebo nudlemi. Vybrali jsme si nudle a stálo to za to: Thit Bo Xao Voi Do Xanh připravil kuchař během chvilky přímo před námi, z pánve během smažení vyšlehly slibné plameny, všechny úkony byly rychlé, ani jsme nemrkli a už před námi stál s ohromnou porcí kouřem fantasticky provoněného hovězího.
Ta chuť se skoro nedá popsat, kam se hrabe maso na grilu. Ani jsme neměli touhu zkoumat, zda tu do jídla sypou ve velkém glutamát, či ne. Zatímco tenké plátky křehkého masa mizely z talíře rychlostí blesku, fazolky na tom byly o poznání hůř.
Vietnamská kuchyně se chlubí hlavně absolutní čerstvostí surovin, nic se dlouze nefrituje, nevaří, v mžiku se opeče a jí. Tyhle fazolky ale evidentně pocházely původně z mrazáku.
Druhé jídlo si raději nedávejte: kuřecí maso s houbami a rýží (79 Kč). Jednak nám kuřecí maso až tak moc nevonělo, omáčka byla plná žampionů z konzervy, ale hlavně měla tu nezaměnitelnou banální sladko-pálivou chuť, jakou známe z každé obyčejné "číny".
Předvoj pravé vietnamské chuti
Přestože je Pho Vietnam pouhý - ovšem nefalšovaný a nezakrývaný! - bufet, v pražské nabídce rozhodně působí jako velmi příjemné osvěžení.
V tomhle vietnamském bistru lidem evidentně chutná, mají tady skoro pořád plno. A to přesto, že si tu nesednou, do masa se pustí jedině plastovým příborem, k pití si dají leda tak pivo nebo limonádu v plechovce a na toaletu budou muset ke konkurenci.
