Jsme na hodině čínštiny, povinně volitelného předmětu Vysoké školy ekonomické v Praze. Se zájemci o studium čínštiny se v poslední době roztrhl pytel. Zatím nic masového, přesto je nástup tohoto jazyka patrný. Čínštinu učí na vysokých školách, na pražském gymnáziu PORG, v Taiji akademii (cyklus deseti hodinových lekcí stojí 4800 korun) nebo mezi manažery v mladoboleslavské škodovce. Anebo právě na VŠE.
Tady sice není žádnou novinkou, Martin Kříž ji zde vyučuje již od roku 2003, zatímco ale v minulých letech se do kurzu přihlásilo tak pět až sedm lidí za rok, letos jich je už celá stovka. Obchod je obchod a ekonomické postavení nejlidnatější země světa už nelze přehlédnout. Znalost jazyka pak může znamenat docela slušný náskok. Přesto zájem studentů není pouze ekonomický, řada z nich se o historii země intenzivně zajímá, obdivuje její kulturu i tradice. "Taky se hodně ptají na tamní politickou situaci, zrovna minulou hodinu jsme diskutovali o Nobelově ceně pro Liou Siao-po," říká sinolog Kříž.
O čínštinu je zájem i mezi středoškolákyNa pražském osmiletém gymnáziu PORG se čínština učí již druhým rokem v rámci volitelných předmětů. S nápadem vyučovat čínštinu přišel právě Martin Kříž – a gymnazisty zaujal. "Na naší škole máme pro studenty od oktávy až po kvintu připravenou nabídku povinně volitelných předmětů. Každý rok zde probíhá veletrh volitelných předmětů, a toho se poprvé před dvěma lety účastnil i Martin Kříž. Protože zhruba deset studentů projevilo o jeho předmět zájem, čínštinu jsme otevřeli," říká k zavedení předmětu výkonný ředitel školy Daniel Přibík. Na rozdíl od účastníků jiných typů kurzů studenti PORG z čínštiny utéct nemohou. Jazykové kurzy, které škola pro studenty otevírá, totiž trvají vždy minimálně dva roky, to proto, aby z nich žáci mohli složit alespoň základní zkoušku. "Z čínštiny ale nikdo neodchází, dokonce se na ni někteří studenti přihlašovali dodatečně a základy se doučovali," říká ředitel Přibík. PORG letos zažije i čínské divadlo a tanec v provedení bývalých absolventů. Program nacvičují každou středu pod dohledem profesora religionistiky Aleše Rolečka v prostorách své bývalé školy. |
Mluvit a mluvit
Pro stydlíny hodina čínštiny rozhodně není. Učitel neustále kontroluje a opravuje výslovnost – jazyk rozlišuje čtyři tóniny a špatně vyřčené slovo dostává hned jiný význam. "Čínština není o slovíčkách. Jazyk se učí ve větších celcích, které je potřeba ukotvit v nějaké konkrétní situaci," vysvětluje Kříž. Před tabulí proto stojí pět studentů a několikrát do kola opakuje tutéž scénku: vzájemné představování – jak se kdo jmenuje, kdo je čí spolužák a co studují. "To je ono, improvizujte," povzbuzuje vyučující. V první fázi pomáhá s výslovností, v druhé spolužáci vyřčené věty překládají, nakonec pětice sjede scénku plynule a současně si ji natočí na kameru. "To je spíše motivační než výukový materiál. Aby si mohli třeba za půl roku ty záběry pustit a zjistit, jaký udělali pokrok," vysvětluje učitel.
Jinak jde totiž studium čínštiny hodně pomalu. Studenti, kteří s čínštinou stráví jednu dvouhodinovku týdně a přidají nějaký čas při domácí přípravě, budou mluvit čínsky třeba až za dva roky. "Samozřejmě můžete vše urychlit, studovat intenzivněji, nebo, pokud máte možnost, odjet do Číny, na tamní intenzivní jazykový pobyt, který trvá měsíc. Nebo tam zůstat i déle, během tří měsíců uděláte obrovský pokrok," vysvětluje Martin Kříž.
On sám je spoluautorem skript, podle nichž na VŠE učí, v současné době se připravuje i vydání učebnice. Tu by mělo doplnit DVD s podobnými scénkami, jen profesionálně zahranými.
Znaky pro iPad
Kromě tónin a čínských slov se studenti seznamují s úplně jinak vystavěným typem písma. Čínské písmo využívá na sedm tisíc unikátních znaků. "Já sám jich umím kolem dvou tisíc, odhaduje se, že pro běžnou komunikaci jich potřebujete umět zhruba dvanáct set," vysvětluje učitel. Nejde však jen o to pamatovat si, jak vypadají, ale také v jakém pořadí se jednotlivé tahy píšou. "Rukopis je skvělý, ale pořadí tahů příšerné," pochválí učitel studentku, která právě nadepsala kartičku svým fiktivním čínským jménem.
"Znaky mají svoji vnitřní logiku, jednotlivé symboly jsou provázané. Když se je budete učit jen jako obrázky, nenaučíte se jich nikdy tolik," vysvětluje Kříž. "Nehledě na to, že když budete psát na dotykový monitor, třeba na iPadu, musíte to pořadí taky dodržet. Jinak vám počítač nebo telefon nebudou rozumět," šokuje posluchače vztahem mezi čtyři tisíce let starým písmem a výdobytkem moderní doby. A tak jeho žáci jako domácí úkol studují pořadí tahů v jednotlivých znacích.
Tedy – jako všude to dělají jen ti pilnější. Třeba na kurzy pro veřejnost prý momentálně chodí také dva třináctiletí kluci, na které se už nedostalo místo v kurzu pořádaném jejich školou. "Jsou nadšení, pořád si něco studují a jejich tempo je úžasné," raduje se učitel.
"Jinak ale mohu z vlastní zkušenosti říct, že zhruba padesát procent zájemců čínštinu nakonec vzdá, protože je pro ně moc těžká," dodává. Nejlepší by prý bylo, kdyby každý zájemce mohl nejdříve absolvovat úvodní zatěžkávací kurz, kde by si osvojil úplné základy výslovnosti, pochopil principy a přičichl k náročnosti studia. Pak by se sám mohl lépe rozhodovat. Představa, že během pár měsíců porozumíte třeba personálu v čínské restauraci, je totiž naivní.
Individuální studium ? Na to zapomeňte
Rozpoznávání čínských znaků v nabídkách bufetů nebo na nápisech na oblečení ovšem patří k oblíbeným zábavám studentů. Písmo je jednodušší než mluvený projev. Navíc ani Číňané nemluví všichni stejně, výslovnost – nářečí – se liší podle jednotlivých oblastí. Z toho důvodu jsou například čínské filmy doplněné čínskými titulky.
"Čínština se individuálně moc učit nedá," říká učitel. Pro studenty je totiž lepší, když slyší mluvit více lidí, všímají si, jak učitel opravuje výslovnost ostatním. Nehledě na to, že jak jsme se již zmínili, fráze je potřeba zasadit do určitého kontextu, aby se člověk vyhnul společenskému faux pas. I když Číňané prý projev určité neznalosti dokáží přejít. "Někdy to ale nemusí být příjemné, není to tolerantní gesto vůči chování neznalého cizince, spíš to útrpně přejdou jako prohřešek malého dítěte – co jste to zač, že chybujete," popisuje sinolog.
Ideální počet žáků ve skupině je tak mezi pěti a deseti. Při scénkách se studenti učí i některé odlišné mimické prvky, třeba při "já" si nikdo nemíří rukou na srdce jako u nás, ale na obličej, gesta "ten" nebo "ty" se neukazují ukazovákem, ale rukou s otevřenou dlaní, a podobně. Pro někoho se jazyk může stát velkým koníčkem, jinému pomůže třeba jen získat jiný úhel pohledu na obyčejné věci. A někomu třeba pootevře vrátka do světa vysněného velkého byznysu.
