O práva týkající se mimořádně cenného díla, připisovaného Mistrovi vyšebrodského oltáře, se církev a galerie přou dlouhodobě. Podle církve neexistuje doklad o tom, jak galerie k obrazu přišla.
"Nemáme v úmyslu zpochybnit umístění obrazu v rámci expozic Národní galerie v Praze, pouze nám jde o vyjasnění vlastnických vztahů," uvedla mluvčí brněnského biskupství Martina Jandlová.
„Chceme obraz alespoň symbolicky propojit zpět s místem, kde visel zřejmě stovky let,“ potvrdil LN farář z Veverské Bítýšky Marek Hlávka. Zpět do kostelíka by se madona vzhledem ke své ceně a požadavkům na stabilní klima vrátit ani nemohla. Je tam její ne úplně dokonalá kopie.
Národní galerie zatím mlčí
K vlastnictví madony se dnes LN Národní galerie nevyjádřilo s odkazem na další právní agendu, kterou řeší. Také zástupci Lesů ČR neposkytli podklady - přitom právě jejich právní předchůdci, lesní ředitelství v Rosicích u Brna, do galerie dílo na samém začátku druhé světové války předávali.
Důkaz vlastnictví je zásadní: pokud by církev o obraz přišla před únorem 1948, nemá na něj nárok. Pokud ale neexistuje důkaz o tak starém předání a obraz byl pouze zapůjčen, má na jeho vydání nárok.
Hrad Veveří.
Biskupství tvrdí, že už v roce 1933 prý Správa státních lesů a statků v Rosicích písemně potvrdila, že nikdy nevedli seznam inventárních věcí nacházejících se v kostelíku. Právě tato lesní správa po první pozemkové reformě a následném prodeji hradu Veveří a okolního panství přebírala nemovitosti do péče. V roce 1936 po výstavě už právě rosické lesní ředitelství veřejně i přes protesty deklarovalo vztahy k obrazu.
Veverská madona je mimořádně významný obraz - spekuluje se, že by mohl být také darem Karla IV. pro původní kapli na hradě Veveří, který byl oblíbeným sídlem jeho mladšího bratra Jana Jindřicha a pro moravské markrabství měl stejný význam jako Karlštejn pro české království. V kostelíku v přehradí je obraz doložen už na začátku 18. století.
