Vážená redakce, fejeton o Janu Vladislavovi od P. Šustrové ve mně vyvolal ten druh lítosti, ve kterém si Viktor Dyk po smrti matky posteskl "Dluh chce se platit, není věřitele". Mám zde na mysli pozdě poznanou obapolnou politickou příbuznost, jež mi paní Šustrová u Jana V. odhalila. Žil jsem ve stejné převratné době, kdy jsme v nezralém věku s překvapením zírali, jak po roce 1948 kolem nás ostřílení kulturní matadoři názorově splynuli s houfem nadšenců pro nastávající totalitní pořádek.Žasli jsme proto, ač včas varování Peroutky, Tigridy, Herbeny měli předvídat, čeho se lze od bolševiků nadít. Přes nákonnost k tvorbě Nezvalů, Halasů jsme se nenechali zviklat jejimi naivními ideologickými představami, a budoucnost odhalila, v kterém jablku je skryto červivé jádro.
Je na zasvěcené typu P. Šustrové, aby nám sdělili ještě za jeho života - ejhle, toť člověk hodný obdivu pro svou názorovou neohebnost!
Je na zasvěcené typu P. Šustrové, aby nám sdělili ještě za jeho života - ejhle, toť člověk hodný obdivu pro svou názorovou neohebnost!
