Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Co je a co není komerce. Proč skončila Ta Fantastika

Evropa

  7:00
PRAHA - Divadlo Ta Fantastika se rozhodlo ukončit uvádění muzikálů a činohry. Majitelé scény chtějí vyčkat na rozhodnutí komise EU, k níž již před časem podali stížnost na současný dotační systém pražského magistrátu.

Muzikál Láska je láska divadla Ta Fantastika foto:  František Vlček, Lidové noviny

Ukončení té části provozu Ta Fantastiky, která se pokoušela o profilovanou dramaturgii hudebně-dramatickou a částečně činoherní, ale není žádným překvapením. Petr Kratochvíl ke svému divadlu v Karlově ulici na Starém Městě od počátku přistupoval ryze pragmaticky jako schopný podnikatel.

Jen tak mohl v této zóně platit vysoké nájemné a smyslem jeho činnosti bylo vydělávat na produkcích černého divadla, jež jsou téměř stoprocentně určeny pro zahraniční publikum. To se mu také velice dařilo. Černé divadlo v "Karlovce" fungovalo vždy úspěšně, od roku 1993 se tato situace nezměnila, oněch přibližně 600 představení ročně nese dobrý výdělek.

Lucie Bílá je zlatý poklad
Je pravda, že takto mohl pokračovat dál, tak jako to činí jiné podobné scény, jejichž majitelé se nepletou do umění. Dobře vědí, kde jsou jejich limity, a vůbec jim to nevadí. Pražská černá divadla, to je kapitola sama pro sebe...

Petru Kratochvílovi to nakonec nedalo a začal souběžně rozvíjet muzikálovou linii. Nepochybně za jeho úsilím stálo osobní a profesní spojení s Lucií Bílou. Muzikály v Ta Fantastice začínaly na hodně jednoduché úrovni, ale potenciál Bílé, která svým zpěvem dokáže zachránit leccos, byl a je zlatým vejcem, které by jen blázen nechal ležet ladem.

Pokleslé orfovské variace
Jedním z prvních kusů byla Kratochvílova a Soukupova Zahrada rajských potěšení – Apokalypsa (20. 11. 1993), která se inspirovala životními osudy malíře Hieronyma Bosche. Hudebně šlo o pokleslé orfovské variace a děj sestával ze stylizovaných erotických hrátek a kouzel se svíčkami. Lucie Bílá se svou úžasnou hudební intuicí sice nezklamala, ale ani neoslnila.

Jenže všechno se vyvíjí a úsilí začalo nést své plody. Kratochvíl ale nikdy nepřestal být podnikatelem myslícím v první řadě na prospěch svého podniku – byl ochoten uvádět činohru i poněkud sofistikovanější muzikál jen do té míry, dokud by obojí neohrozilo jeho dobré výdělky. Zato jej ale nelze v žádném případě kritizovat, takovou dvojkolejnost nelze provozovat bez finančního zázemí.

Petr Kratochvíl, majitel divadla Ta Fantastika

A dost možná, že mu přece jenom částečně křivdíme, vždyť koneckonců ve svém divadle poskytl prostor původním muzikálovým titulům tandemu Osvaldová–Soukup, Karlu Steigerwaldovi, Františku Pavlíčkovi, Vladimíru Morávkovi, Jiřímu Pokornému a dalším tvůrcům první ligy.

Původní věci
Povedla se třeba Johanka z Arku, následoval Excalibur, který experimentoval s formou i obsahem, což také nelze jen tak odmávnout. V poslední letech šlo takřka výlučně o původní věci – Láska je láska, Obraz Doriana Graye, Dáma s kaméliemi, Němcová!. I když některé byly i dost problematické, určitý tvůrčí vklad se nikdy neztratil a tím se Ta Fantastika přiblížila scéně umělecky nekomerční.

O takovou profilaci usilovala i tzv. činoherní linie, která ale sotva začala, tak i skončila. V jejím rámci se uvedla detektivka Roberta Thomase Osm žen, která díky lidnatému dámského obsazení obešla svého času všechna česká a moravská divadla.

Tady se ale v režii Viktorie Čermákové proměnila v originální kus, crazy komedii ironizující ženská témata. Takovému titulu ale zase nedělalo dobře, když se ocitl vedle okatě utilitárního nesmyslu, jako byl muzikál Elixír života o Wobenzymu. Další činohrou byl Ravenhillův Produkt, kde sice překvapila Lucie Bílá v němé roli, ale jinak se nic výjimečného nedělo, nehledě na to, že už šlo o labutí píseň výše zmíněného usilování.

Tahanice o grantový systém
To už se totiž pomalu schylovalo k bitvě. Problém nastal, když Petr Kratochvíl asi před třemi lety zjistil, že v Česku se to s divadelním podnikáním má dost zvláštně, pokud jde o veřejné peníze, každému se měří jinak. A to byl také začátek tahanic o podobu grantového systému, v nichž Petr Kratochvíl sehrál jednu z hlavních rolí.

Jedno se mu musí uznat, upozornil na chaos a nedůslednost, které trvají dodnes. Nelze ovšem nevidět, že se přitom choval demagogicky a používal podpásové metody a ve chvíli, kdy věci eskalovaly mohutnými protestními akcemi proti pražskému magistrátu, vyráběl směšné "truc akce" a překrucoval fakta. A také se domníval, že vše přelomí svými vazbami na pražskou ODS. Ta ovšem v celé kauze neslavně pohořela a milého Petra Kratochvíla nechala na holičkách.

Džungle legislativy
Kratochvíl především kritizoval, že některá privátní divadla dotace dostávala, jiná nikoliv. A v tom měl samozřejmě pravdu. Kratochvílovi tehdy nejvíc ležela v žaludku Fidlovačka a Městská divadla pražská – Divadlo ABC, neboť jejich profilace byla podobná s Ta Fantastikou. Alogicky se hájil tím, že i jeho divadlo uvádí původní tvorbu. Jenže se tak dotkl velice komplikované otázky právní subjektivity, kterou mají některé privátní scény dvojí, a mazaně tak proplouvají nepřehlednou džunglí legislativy.

Zkrátka, kdo to umí, dostane dotaci podle toho, co právě vytáhne z klobouku. Magistrát celá léta v tomto směru porušoval nařízení Evropské unie (pravidlo de minimis). Měl máslo na hlavě a diskrepancí v panujícím systému bylo a stále je víc než dost. Jeden úhybný, neprůhledný manévr za druhým. A to ani raději nepřipomínejme instituci spolupořadatelství, v níž je možné všechno.

Jediný spravedlivý
Ale marná sláva: pořád existují pravidla, která nelze vykládat libovolně – když se nezisková organizace dostane do zisku, je povinna ze zákona tento zisk investovat zpátky do své hlavní činnosti, tedy do divadla. Hospodaří-li se ziskem obchodní společnost, a kvůli tomu byla mimo jiné založena, může jej vyvést z oblasti kultury. Navyšovat podnikatelský zisk z grantu, tedy z peněz daňových poplatníků, jednoduše nelze.

Petr Kratochvíl se nakonec vmanévroval do pozice jediného spravedlivého. Nejdřív vyhrožoval arbitráží, tu pak stáhl a podal stížnost ke komisi Evropské unie. Předjímal její rozhodnutí, aniž by se ta vůbec k něčemu vyslovila.

Jedno je jisté, chaos pražské radnice ve financování kultury a nejasné vymezení ziskové a neziskové sféry už tehdy před dvěma lety zamotaly komisi hlavu a magistrátu víceméně doporučila, aby si snědl, co doma upekl. Včetně úchvatného nápadu radního Richtera, aby se udělovaly dotace za prodané vstupenky, který otevřel možnost žádat o grant prakticky všem produkcím, třeba i striptýzu.

Pořád ve stejných kolejích
Teď tedy Petr Kratochvíl a další spolumajitelé Ta Fanstatiky – Lucie Bílá a Julius Hirsch – oznámili, že "zmrazí" část svého divadelního provozu, dokud komise EU definitivně nerozhodne stížnost na způsob udělování dotací soukromým subjektům. Stejně tak vyčká výsledků soudní pře s pražským magistrátem. Reakce magistrátu na toto prohlášení je opět nekompetentní a jen potvrzuje problematický status quo.

Prý by se spor mohl letos vyřešit, Evropská komise údajně nařídila magistrátu, aby pravidla pro přidělování dotací upravil. Praha do konce ledna pošle komisi konečný návrh pravidel. Ta by je mohla v únoru takzvaně notifikovat.

Kdyby komise grantový systém neuznala, budou údajně muset někteří příjemci grantů dotace vrátit. Takže úředníci, kteří špatně rozdělili granty, je budou chtít zpátky? A jaké sankce dostanou ti, kteří to zavinili?

Postavil se zbytečně divadelníkům
Sečteno a podrženo, Petr Kratochvíl rozhodně na netransparentní systém upozornil, ale zapomněl, že je na stejné lodi s ostatními divadelníky. Zbytečně se postavil proti nim, což vyvolalo řadu oprávněných animozit. V Česku, kde se každý řídí heslem urvi, co můžeš, neboť mu při takové dotační politice nic jiného nezbývá, se dá těžko čekat, že by se divadla spojila a donutila magistrát k akci. To, že radní Richter nakonec pod tlakem vzal svůj nesmyslný návrh zpátky, stejně nic nevyřešilo, potíže trvají dál.

A pokud jde o Ta Fantastiku? Chtěla dělat původní český muzikál s tvůrčí ambicí, něco se povedlo, něco ne. Tento program si hodlala i sama částečně dotovat, ale jen do "mírného opocení", což jí až tak nelze zazlívat.

Petr Kratochvíl by jistě mohl dál pokračovat, černé divadlo by mu to jistě "utáhlo". Ale proč by to dělal, že? Nejasné vymezení ziskové a neziskové sféry v divadle pokračuje a paradoxů je čím dál víc. Třeba: jelikož jsou Městská divadla pražská příspěvkovou organizací, mohou uvádět jakoukoliv bulvární slátaninu a jejich dramaturgie může být jedna velká bramboračka. Dotaci mají zaručenou a až zase o ni budou na čtyři roky žádat, nikdo nehne brvou. To je z hlediska soukromopodnikatelského divadelního subjektu, který nic nedostane, vážně k vzteku.