Vážená paní Machalická. Ustrnul jsem, když jsem začal číst tento Vás článek. Do písmene to tak jde i v mých myšlen-kách. Nepochopitelná shoda. Nebo naopak – totéž si snad musejí myslet všichni občané ne-zatížení režimními hříchy? Kdož ví.
Politikaření v Česku je nekalá živnost, kde trh a prachy vyžadují veliké klapky na očích. Jak dlouho vzkvétal pan Tlustý v ODS než jim vlastnoručně vytáhl špunt z necek! Také on se ne-ošklíbal s mokrým diplomem v roce 1985 vstoupit do zkomírající profláknuté partaje. Tím si koupil kariéru prvně. Pak se mu zamotala hlava doprava a teď bude dělat zase chvíli železné-ho muže. Chytří bezobratlovci na otevřené scéně – a nepřijdou ten stát rozhodně levně.
Pokud pominu červené knížky – a to myslím všeobecně pro všechny ty pány, dámy, nevím, jak uznávané kapacity z lukrativních špičkových pozic mohou být ochotny na tři – čtyři mě-síce naskočit do neznáma a dělat tam kašpary. Kromě ješitnosti mě nic jiného nenapadá. Za tu dobu budou sice mít k disposici do rodinného alba různé fotky s pohlaváry, své dopisní papíry s hlavičkou, vizitky s tituly, možná se naučí orientovat v budově a z které strany nastupovat do přistaveného vozu. Pokud někdo je kapacitou, nedá se přece zlákat k takovému dobrodruž-ství, jako ani nemůže vyrazit na stejnou dobu mimo úřad na střechu světa.
Moc Vám děkuji za to Vaše drzé plácnutí do vody v pátečních Lidových novinách.
Přeji Vám na každém kroku více spokojenosti než problémů. S pozdravy