Co má smysl v šíleném světě? Saulův syn je víc než jen další film o holocaustu

O hrůzách koncentračních táborů toho asi nikdy nebude řečeno dost. Na druhé straně jakási suma podstatných věcí už vyřčena byla, a to i v četných uměleckých dílech. Chce-li tedy dnes někdo k této děsivé kapitole dějin něco dalšího dodat, musí bohužel počítat i s jistou otupělostí publika. Saulův syn našel poměrně účinný způsob, jak být o něco víc než „další film o holokaustu“. A otupělost je jedním z jeho ústředních témat.

Maďarský Žid z Užhorodu Saul Ausländer je v Osvětimi příslušníkem neblaze proslulého sonderkommanda, čety vězňů určené k nejstrašnějším pracím a brzké likvidaci. Saul je nedobrovolným, ale spolehlivým článkem v soukolí masových vražd. Se svými spolupracovníky se bezchybně přičiňuje o to, aby vše proběhlo hladce. Lidé určení k likvidaci musejí spořádaně a bez podezření dorazit do „sprch“; jakmile opustí své šatstvo, je na řadě šacování. Cennosti se odevzdávají dozorcům – ale nejen jim. V táboře funguje i jiný propracovaný systém než ten nacistický. Jsou tu kápa, která potřebují mít čím uplácet dozorce. A je tu hnutí odporu, které plánuje vzpouru a útěk – i na to jsou potřeba fondy.

Pracovní postupy jsou jasné a úsporné, není čas ani důvod k otálení či přemýšlení. Ledva se otevře plynová komora plná mrtvol, příslušníci sonderkommanda začínají nahá mrtvá těla rutinním způsobem odtahovat, aby se uvolnilo místo dalším. Saul funguje přesně a pilně jako emocí zbavený robot. Do okamžiku, než jeho „program“ naruší nečekaná chyba. Jedna z obětí, chlapec, dávku plynu přežil. Chroptí a jeho tělo bojuje o život. Německý lékař tu nesrovnalost záhy napraví. Ale v Saulovi se něco zlomilo a od té chvíle má veškeré jeho konání jediný cíl: dopřát mrtvému chlapci náležitý pohřeb podle židovských pravidel.

Divák je donucen doslova sdílet Saulův úhel pohledu – kamera je hrdinovi tak blízko, jak je jen možné, po celý film jsme s ním v tom nejtěsnějším kontaktu. Díky zvolenému formátu snímek ukazuje vždy jen úzký výsek skutečnosti, účinně tak navozuje krajně znepokojivý dojem nejistoty a nesrozumitelně organizovaného chaosu, jímž Saul často jako by zázrakem proplouvá.

Je to nepříjemný pocit a těžko se na něj zvyká, ještě těžší je však přijmout Saulovo vnitřní vidění, pochopit jeho uvažování. Svou umanutou touhou po vykonání pohřebního rituálu se totiž zcela vyděluje ze svého okolí. Jeho spoluvězni finišují s přípravou povstání, i Saul je jaksi zapojen, ale vlastně ho tahle aktivita vůbec nezajímá. Shání mezi vězni rabína, přesvědčuje židovského doktora, aby ušetřil chlapcovo tělo pitvy a předal je k tajnému pohřbu. Svým jednáním na pokraji fanatického šílenství smrtelně ohrožuje nejen sebe, ale i všechny ostatní. Snímek tak rozvíjí i téma individuality uprostřed davu, práva jednotlivce na vlastní cíle v toku dějin.

Saul dává zdánlivě nesmyslně přednost mrtvému před živými, jeho plán se zprvu může jevit jako zcela iracionální blud. Postupem času však získává na smyslu. V šílených podmínkách, kde už nic lidského neplatí, je šance udělat jednu věc podle odvěkých a neměnných pravidel možným vítězstvím. Z toho pohledu si Saul nakonec počíná nejrozumněji ze všech.

Zatímco Saul obsedantně zajišťuje pohřeb jednoho z tisíců chlapců, který může (ale také nemusí) být jeho syn, kolem se dějí věci, jaké bývají obvykle středem pozornosti: masové vraždění dovedené k apokalyptickým výjevům i spiklenecké úsilí vedoucí k chystané vzpouře. Zde se to vše odehrává zdánlivě v jakémsi druhém plánu – jsou to události, které pro Saula už nejsou podstatné. Paradoxně však právě tímto odsunutím do „periferního vidění“ získávají drastické výjevy novou působivost. Vyzývají diváka k reflexi, do jaké míry dokáže on sám děsivé skutečnosti vytěsnit na okraj, vnímat haldy mrtvol jen jako „normální“ součást prostředí. A to samozřejmě nejen ve filmu a nejen v minulých érách.

Lze se ohradit vůči míře autorské svévole, která je v Saulově synovi poměrně značná. Také stylizace některých hrůzných obrazů je až příliš snaživě názorná. Ale cíl poukázat s novou palčivostí na skutečnosti, které přerůstají horizont jedné dějinné éry, je tu splněn spolehlivě.