Když za vámi někdo přijde, nabídne velkoryse pomoc a navrhuje - nešlo by to takhle - není normální se na něj osopit. Racionální je zvážit situaci a nabídnutou pomoc využít ku prospěchu věci.
Většinová společnost chápe postižené jako cosi divného, cizího, neumí se k nim chovat a neví, co chtějí, a tak přistupuje k věci podle přísloví „Co oči nevidí, srdce nebolí“. Stát je brán jako organizace mající na starosti ústavy, kde se problémy „důstojně řeší“.
Jenže se neřeší nic a důstojně už vůbec. Čím hlasitěji budeme okřikovat spisovatelku Rowlingovou, tím víc budeme před světem vypadat jako nafoukaní ignoranti. Inu, sám sobě ježek kadeřav.
Co oči nevidí...
Cizí a bohatá (pro kdekoho hned dvojí minus) spisovatelka má starost o to, jak se chováme k našim postiženým či osiřelým spoluobčanům. Oficiální místa jsou pobouřena, cizácké rady jsou striktně odmítány. Tyhle reakce svědčí o jediném: cosi v Česku není v pořádku.
J. K. Rowlingová foto: ČTK
