Děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, by neměly být umísťovány do tříd s nehandicapovanými žáky. Protože je to neštěstí pro oba. Mohl bych to samozřejmě rozvádět, mohl bych mluvit o šikaně, že rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla, takže učitelé se nemohou věnovat těm, řekněme talentovanějším dětem. Ale sám se domnívám – a to není žádný rasismus, to není preference nějaké etnické skupiny – že ty děti jsou daleko štastnější, když jsou v rovnocenné komunitě, než tehdy, když jsou zasazeny do komunity...
Víte, dětská krutost je jedna z nejstrašnějších, je možná ještě horší než krutost dospělých. No, a když jsou tyto děti takzvaně integrovány, když dochází k té inkluzi, tak jsou oběti určitého pohrdání a šikany. Já miluju hrozně tenhle multikulturalismus, myslím, že si to vymysleli blázniví intelektuálové z pražské kavárny, kteří nikdy nebyli ve škole, kdyžtak tak možná na půl hodiny, a to se jim ještě předváděla Potěmkinova vesnice. Čili jsem proti inkluzi. Vím, že mě multikulturalisté napadnou, že jsem rasista, ale vůbec ne. Z hlediska duševní pohody těch dětí bude lepší, když budou existovat praktické třídy. Vůbec se mi to nelíbí a jsem proti tomu.
