Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Co se stane, když se Belgičanka zamiluje v Japonsku

USA

  7:00
PRAHA - Japonsko je v dnešních dnech jedním z hlavních tragických hrdinů televizní obrazovky. Přesto tato země zůstává stejně záhadnou jako před vlnou tsunami. Poodhalit záhadu však může třeba jedna Belgičanka. A to nejznámější a nejčtenější spisovatelka Belgie Amélie Nothombová.

Amélie Nothombová se v Japonsku narodila jako dítě belgického diplomata a v zemi vycházejícího slunce později i žila. Kořeny se jí nepodařilo zapustit ani tam, ani v Evropě. foto: Reprofoto


Amélie Nothombová (1967) se totiž v Japonsku narodila. Díky otci, belgickému diplomatovi, tam žila do svých pěti let, pak také v Číně, USA, Laosu, Barmě či Bangladéši. V 17 letech se pak vrátila do Bruselu, ale cítila se, jak jinak, jako absolutní cizinka. Pokoušela se pak vrátit a pracovat v Japonsku, ale stát se Japonkou se jí nepodařilo. Místo toho tam začala psát a v 25 letech vydala svůj první bestsellerový román Vrahova hygiena, známý i u nás. Ostatně český čtenář si už mohl přečíst několik románů Nothombové, které jsou překládány do desítek cizích jazyků a získávají i důležitá literární ocenění. Např. román Strach a chvění získal v roce 1999 cenu Grand Prix de l’Académie francaise a Prix Internet du Livre. Jeho příběh se odehrává v Japonsku, stejně jako román Ani Eva, ani Adam, který právě vychází v českém překladu.

Děj na dvě věty
Děj útlé knížky Ani Eva, ani Adam by se dal shrnout do dvou vět. Mladá inteligentní Belgičanka se při svém návratu do rodného Japonska zamiluje do mladého, bohatého a velmi hubeného Japonce. Spíše tedy Japonec do ní. Pak se rozejdou. Jenže to, co je mezi těmito dvěma větami, je křehké jako nejčerstvější sashimi z tuňáka. To ostatně hlavní hrdinka miluje, na rozdíl od svého japonského přítele, kterému doma pořád říkali, že sushi a sashimi je strašně zdravé, a jemu připomíná babičkovské jídlo. Raději tedy své milované Amélii připravuje sýrové foundy a špagety carbonara a sám ze všeho nejraději pije kolu a čte Stendhala a Sartra.

Mezi dvěma dvacetiletými mláďaty se rozvine něco velmi vzácného. Amélie učí Rinriho francouzsky a sama si s ním zdokonaluje svou napůl zapomenutou japonštinu. Vznikají nejen komické, ale i lyrické a melancholické situace, když se např. Amélie v Hirošimě pokouší vysvětlit Rinrimu literární odkaz Marguerite Durasové a jejího románu Hirošimo, má lásko, jež mladý Japonec vůbec nechápe: "Když dočteš knížku od Durasové, cítíš se frustrovaně. Jako kdybys vstal od stolu a ještě měl hlad."

Přestože Rinri svou Amélii miluje a chce se s ní oženit, od začátku je jasné, že tento vztah je příliš exotický, příliš nesouměrný, přesto pro oba neopakovatelně důležitý. Jak Amélie, tak Rinri jsou otevření kultuře toho druhého (Rinri se např. touží stát templářským rytířem), vášnivě si naslouchají a nezraňují se. "Náš vztah byl jako matrace naplněná vodou, na které jsme spali: vyšlý z módy, nepohodlný a zábavný."

Co si myslí Japonci o papeži
Od začátku je jasné, že láska mezi Amélií a Rinrim nebude věčná. A právě pro toto lakonické, realistické poznání je zajímavé o ní číst. Textem prostupuje jakýsi vzácný druh melancholického vzplanutí Amélie, ale nejen k Rinrimu, ale k japonskému modrému nebi, které se tak liší od "tun belgické šedi", k zapomenutým vůním krevet, zelí a švestkových omáček, k hoře Fuji, japonským zvykům a naprosté odlišnosti: "Co si Japonci doopravdy myslí o papeži? Nic." Od té chvíle, vždycky když vidím v televizi papeže, pomyslím si: "Tak to je ten, o němž si sto dvacet pět milionů Japonců nic nemyslí."

Amélie Nothombová, jak ta skutečná, tak hrdinka z knihy, se především směje sama sobě. A dost často také svému belgickému původu a zažívá velmi podobné situace, jaké může v Japonsku nebo kdekoli jinde na světě zažívat obyvatel podobně malé evropské zemičky, tedy Česka. Například na hodině japonštiny "jsem jako vždycky jediná Belgičanka". Ale přes všechnu sebeironii zamrzí, když Amélie vysvětluje, kde leží Belgie a jak to v ní chodí, a její singapurští spolužáci se při tom s nesmírným zaujetím akorát tak šťourají ve zlatých zubech.

Grafomanka, co tahá knihy z klobouku

Amélie Nothombová napíše přibližně tři knihy za rok, ale vydává pouze jedinou. Česky vyšly romány Vrahova hygiena (Paseka, 2001), Strach a chvění (Motto, 2004), Můj soukromý nepřítel (Motto, 2004), Atentát (Motto, 2005) a nyní Ani Adam, ani Eva (Mladá fronta, 2010).

Přes veškerý půvab románu Ani Eva, ani Adam chybí v českém kontextu jedno důležité japonské jméno. Banana Yoshimotová. Tato mladá japonská současná autorka, jejíž bestseller Kitchen byl také přeložen do mnoha jazyků, zůstává pro českého čtenáře zatím utajená. Přitom Kitchen pojednává o podobných chuťových i estetických vjemech japonské odlišnosti, ale v mnohem temnějších, závažnějších a zneklidňujících polohách.

Každopádně, pokud o Japonsku píší Belgičanky a mohou si to přečíst i Češi, znamená to, že čím dál multikulturnější svět je pořád ještě na dobré cestě a snad přežije i tsunami a atomová selhání.

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.