Přiznávám, byli jsme zvyklí jíst ho častěji. Údaje na cenovkách polystyrenových tácků naplněných masem všeho druhu se totiž příliš neliší od cifer v oddělení ovoce-zelenina, přitom s masem se v kuchyni tak nějak snadněji dají dosáhnout ty skvělé a omračující chutě, o kterých každý básní. Skoro závidím svému muži večerní příchody z práce - zvláště pak okamžik, kdy stojí přede dveřmi a ví, že za nimi ho někdo čeká s plnou náručí dětí a plným hrncem něčeho dobrého k večeři.
Jenomže osud a manželův zaměstnavatel tomu chtěli, že jsme měli šanci poznat také supermarketovou kulturu v Rakousku. Najednou levné kuřecí maso nestálo čtyřicet, ale v přepočtu víc než dvě stě korun kilo (ono taky trochu jinak chutnalo, ale to je zase jiné téma).
S pomyšlením na šest lidí u večeře každý den jsem se chladicímu pultu s masem začala podvědomě vyhýbat. Bez ohledu na výši rozpočtu je cenovka informační signál, podle kterého uzpůsobíte obsah nákupního košíku, ať už o tom přemýšlíte, nebo ne. Jakékoli úvahy o humánnosti života zvířat a schopnosti pozřít jejich maso v tomto rozhodnutí nehrají žádnou, ani vedlejší, roli. Přísahám na holý vepřový pupek.
Jídlo pro dobu krize?
Na rýži a luštěninách přežívá půlka světa a na bramborách a jídlech z nich půlka Čechů, a tak jsme ani my nezhynuli hladem. Svým způsobem mi pomohly staré kuchařky - a nemám na mysli kuchařské sešitky z padesátých let, ale tisky staré zhruba jedno století.
Zvláštní pozornost totiž věnují postním jídlům, tedy vaření bez masa. Jsou nápadité, nesnaží se nedostatek chuti kompenzovat uzeným lososem a neodvádějí pozornost svůdně stočenými krevetami. Kdo ví, možná by z nich byl i dobrý průvodce pro vaření v dobách finanční nepohody.
Mělo to ještě jeden efekt. Přestala jsem se na zeleninu dívat jako na módní doplněk na talíři a pomalu jsem jí přenechala vedoucí funkci v záležitostech rodinného jídelníčku. Namísto otázky: co uvařím k tomu hovězímu? jsem se začala ptát: co udělám k tomu špenátu? Zdaleka jsme však nezahájili drastickou dietu, nestali se vegetariány a nadále to u nás večer vonělo po domově. I zelenina totiž může chutnat skvěle.
Když smícháte kousky paprik a cuket se žampiony a růžičkovou kapustou, velkoryse je pokapete olivovým olejem, posypete solí a pepřem a svěříte hodně rozpálené troubě, po půl hodině a jednom promíchání dostanete něco tak jedlého, že se o obsah pekáčku nebudete chtít dělit.
Zázračná formulka má v případě zeleninových jídel jen dvě části: trochu tepla a trochu tuku, toť vše. Funguje to na mrkev dušenou na másle, na bramboračku s poctivě osmaženým zeleninovo-bramborovým základem, na krémové polévky, na pastinákové pyré, dušené zelí i pečené papriky, naložené v oleji.
Cibulka, pozvolna a dohněda osmažená na sádle budiž vám tomu závěrečným a dostačujícím důkazem, ať už si ji dáte na cokoli.
Jenomže osud a manželův zaměstnavatel tomu chtěli, že jsme měli šanci poznat také supermarketovou kulturu v Rakousku. Najednou levné kuřecí maso nestálo čtyřicet, ale v přepočtu víc než dvě stě korun kilo (ono taky trochu jinak chutnalo, ale to je zase jiné téma).
S pomyšlením na šest lidí u večeře každý den jsem se chladicímu pultu s masem začala podvědomě vyhýbat. Bez ohledu na výši rozpočtu je cenovka informační signál, podle kterého uzpůsobíte obsah nákupního košíku, ať už o tom přemýšlíte, nebo ne. Jakékoli úvahy o humánnosti života zvířat a schopnosti pozřít jejich maso v tomto rozhodnutí nehrají žádnou, ani vedlejší, roli. Přísahám na holý vepřový pupek.
Jídlo pro dobu krize?
Na rýži a luštěninách přežívá půlka světa a na bramborách a jídlech z nich půlka Čechů, a tak jsme ani my nezhynuli hladem. Svým způsobem mi pomohly staré kuchařky - a nemám na mysli kuchařské sešitky z padesátých let, ale tisky staré zhruba jedno století.
Zvláštní pozornost totiž věnují postním jídlům, tedy vaření bez masa. Jsou nápadité, nesnaží se nedostatek chuti kompenzovat uzeným lososem a neodvádějí pozornost svůdně stočenými krevetami. Kdo ví, možná by z nich byl i dobrý průvodce pro vaření v dobách finanční nepohody.
Mělo to ještě jeden efekt. Přestala jsem se na zeleninu dívat jako na módní doplněk na talíři a pomalu jsem jí přenechala vedoucí funkci v záležitostech rodinného jídelníčku. Namísto otázky: co uvařím k tomu hovězímu? jsem se začala ptát: co udělám k tomu špenátu? Zdaleka jsme však nezahájili drastickou dietu, nestali se vegetariány a nadále to u nás večer vonělo po domově. I zelenina totiž může chutnat skvěle.
Když smícháte kousky paprik a cuket se žampiony a růžičkovou kapustou, velkoryse je pokapete olivovým olejem, posypete solí a pepřem a svěříte hodně rozpálené troubě, po půl hodině a jednom promíchání dostanete něco tak jedlého, že se o obsah pekáčku nebudete chtít dělit.
Zázračná formulka má v případě zeleninových jídel jen dvě části: trochu tepla a trochu tuku, toť vše. Funguje to na mrkev dušenou na másle, na bramboračku s poctivě osmaženým zeleninovo-bramborovým základem, na krémové polévky, na pastinákové pyré, dušené zelí i pečené papriky, naložené v oleji.
Cibulka, pozvolna a dohněda osmažená na sádle budiž vám tomu závěrečným a dostačujícím důkazem, ať už si ji dáte na cokoli.
