Čtyřiapadesátiletý Collins připomíná vizáží spíš vedoucího autoservisu než popovou hvězdu. Stejně neokázalý, solidní a spolehlivý byl i středeční výkon jeho doprovodné kapely a šesti vokalistů. Stará dobrá ruční práce, která u nás našla tolik posluchačů, že byli za lístky v ceně kolem tisíce korun ochotni zaplnit rozlehlou halu dvakrát až po střechu.
Bývalý člen Genesis a bubeník, který se svým nástrojem žije už od dětských let, vstoupil na pódium krátce po osmé. V rukou třímal paličky a rovnou usedl za bicí soupravu. Na protější straně pódia učinil po chvíli to samé bubeník Collinsovy doprovodné kapely Chester Thompson, známý už ze Zappových Mothers od Invention a Collinsův tradiční spolupracovník od dob artrockových Genesis. Večer tedy odstartovalo bubenické sólo, jehož součástí se poté stal také kubánský perkusista. „Ahoj, Praho,“ uvedl Collins koncert pozdravem z papíru, který držel v ruce.
Obdivuhodný hitmaker
Ke svému nástroji znovu usedl až ve třech čtvrtinách koncertu, kdy s přehledem zastal roli zpívajícího bubeníka při skladbě In The Air. To už měl za sebou hity jako Against All Odds, Don't Lose My Number, One More Night či Paradise.
Dvouhodinová show Collinsovo publikum rozhodně potěšila - ne že by posluchače na tribunách zvedlo dění na pódiu ze sedaček, ovšem na tvářích publika bylo vidět, že fanoušci dostali přesně to, co od Collinse očekávají a chtějí.
Téměř starosvětské důvěryhodnosti a spolehlivosti vzbuzoval též věk a výkon hudebníků v Collinsově doprovodné kapele. Ostřílení harcovníci nebyli v průměru mladší padesáti let, pozornost přitahoval stříbrošedý plnovous, který basistovi Lelandu Sklarovi sahá až k pasu. Collinsova hudba zněla středečního večera nejlépe ve dvou krajních polohách - buďto ve chvíli, kdy se celý stroj na pódiu rozhýbal do svižného tempa (např. v písničkách Dance Into The Light nebo Wear My Hat, při níž došlo na pódiovou show s klobouky), anebo když se Collins ve skladbě True Colours obklopil pouze výtečnými sboristy a spolehl se na doprovod klavíristy Brada Colea a excelujícího saxofonisty Geralda Albrighta.
„Buď se mnou ještě chvíli“, „Ty a já v ráji“, „Dej mi, prosím, ještě jednu noc“ - Collinsovy skladby občas působí nasládle, ovšem většinou nepřekročí hranice vlezlosti a nevkusu, což je obdivuhodné.
Ke konci svého koncertního bloku směřoval blokem z osvědčených skladeb Invisible Touch či Sussudio. Na závěr přídavků posluchače rozezpíval refrénem Take Me Home - a mechanicky přesná show byla u konce.
Bývalý člen Genesis a bubeník, který se svým nástrojem žije už od dětských let, vstoupil na pódium krátce po osmé. V rukou třímal paličky a rovnou usedl za bicí soupravu. Na protější straně pódia učinil po chvíli to samé bubeník Collinsovy doprovodné kapely Chester Thompson, známý už ze Zappových Mothers od Invention a Collinsův tradiční spolupracovník od dob artrockových Genesis. Večer tedy odstartovalo bubenické sólo, jehož součástí se poté stal také kubánský perkusista. „Ahoj, Praho,“ uvedl Collins koncert pozdravem z papíru, který držel v ruce.
Obdivuhodný hitmaker
Ke svému nástroji znovu usedl až ve třech čtvrtinách koncertu, kdy s přehledem zastal roli zpívajícího bubeníka při skladbě In The Air. To už měl za sebou hity jako Against All Odds, Don't Lose My Number, One More Night či Paradise.
Dvouhodinová show Collinsovo publikum rozhodně potěšila - ne že by posluchače na tribunách zvedlo dění na pódiu ze sedaček, ovšem na tvářích publika bylo vidět, že fanoušci dostali přesně to, co od Collinse očekávají a chtějí.
| Hodnocení LN: * * * |
|
Phil Collins: First Final Farewell Tour |
„Buď se mnou ještě chvíli“, „Ty a já v ráji“, „Dej mi, prosím, ještě jednu noc“ - Collinsovy skladby občas působí nasládle, ovšem většinou nepřekročí hranice vlezlosti a nevkusu, což je obdivuhodné.
Ke konci svého koncertního bloku směřoval blokem z osvědčených skladeb Invisible Touch či Sussudio. Na závěr přídavků posluchače rozezpíval refrénem Take Me Home - a mechanicky přesná show byla u konce.
