Nesnesitelné dusno, které přes den hustilo atmosféru na Ostravsku, mělo za následek to, že jsme na festival dorazili až k večeru. A přímo na nejlepší koncert dne. Australští Dubmarine s domorodcem a zpěvačkou ze šantánu v čele dobře ukázali, jak se má reggae a jeho tvrdší odnož dub dělat dneska.
Melodie balancující na pomezí houseu, breakbeatu a dubstepu podpořené dechovou sekci rozsekly ospalou atmosféru festivalu. Při pohledu na kapelu mohlo českého posluchače jen zamrzet, že k podobné metě měli kdysi našlápnuto 100 °C. Jenže se utopili ve vlastním experimentu pro experiment.
Poté nastal na novém mostku přes Ostravici kolaps. Provizorní stavba nedokázal vstřebat tisícovky lidí mířicích na Černou louku. Druhé lávce se sice odlehčilo, ale přesun přes řeku zabral místo dvou deset minut.
Dubovým tempům neodolal ani trumpetista Erik Truffaz a jeho spolupracovnící na projektu Paris. Hutná atmosféra pomalých beatů přiblížila půlnoc a koncert Skyline. Zřejmě největší zklamání. Sepsul jsem už jejich poslední desku Escapism a teď musím i její živé provedení. Kapela někde poztrácela energii, jakoby na pódiu hrála jen pro sebe. Ale abych byl spravedlivý - na teenagery písničky fungovaly dobře.
Čtěte také: |
A podobně velký propadák si na sebe ušili i Zion Train. Nažhavený zážitky z jejich prvního ostravského koncertu před šesti lety jsem se dostal co nejblíž k pódiu. Jenže ani těch několik metrů od kapely nezářila žádná jiskra. A reputaci nezlepšila ani obligátní palba War In A Babylon.
Dobrou noc mi svým surrealistickým hip-hopem popřáli WWW. Dubový opar zmizel, Ostrava je opět přichystaná na tuny jiných žánrů.
