Výzvy se týkaly diáře, dárku, který Češi nechali vyrobit u příležitosti předsednictví Evropské unii. V diáři bohužel nedopatřením došlo k prohození vlajek Litvy a Lotyšska. A také se v něm objevily údaje týkající se termínů summitu, které ještě nebyly potvrzeny. Protože už byly veškeré propagační předměty rozeslány do světa, ministerstvo muselo tuto „hloupou“ situaci nějak vyřešit. Bohužel nejdříve takovým způsobem, že chybělo málo a vyrobené diáře mohly být zničeny.
V první zprávě nejdříve ministerstvo velvyslanectví pouze upozornilo, že v diáři je chyba týkající se vlajek. Proto jim doporučilo „jen velmi obezřetnou distribuci především v zemích, kde existuje diplomatické nebo konzulární zastoupení Litvy nebo Lotyšska“. Za čtyři dny ale přišla už mnohem radikálnější výzva: „Zastavte distribuci diářů, zbylé diáře skartujte nebo využijte pouze pro vlastní potřebu.“
Aby nařízení nebylo málo, o dva dny později přišla další zpráva, ve které se sice o skartaci již nemluvilo, ale bylo zde zdůrazněno, že se distribuce diářů má zastavit. Poslední vzkaz z Černínského paláce byl nakonec zcela jiného rázu než ty předchozí - diáře klidně rozdávejte.
Celá komunikace ministerstva zahraničí s českými zastupitelskými úřady naštěstí proběhla v tak krátké době, že k žádnému ničení diářů nedošlo. Proč se ale Češi nejprve, navíc jen kvůli malým chybám, uchýlili k takovému radikálnímu řešení? Nejspíš šlo o chybu úředníka.
Nejmenovaný zdroj z ministerstva zahraničí LN pouze potvrdil, že „v jednu chvíli byla napsaná nižším úředníkem instrukce, že se to má skartovat, ale pak hned byla další, že se to skartovat nemá, ale že se s tím má citlivě nakládat, když se bude dávat lotyšskému nebo litevskému velvyslanci“. Češi navíc nechali i dotisknout „opravné papírky“, kde jsou vlajky zemí již správně. Ty byly do diářů vloženy.
Vicepremiér pro evropské záležitosti o možné skartaci diářů nic nevěděl. „Ty diáře se normálně distribuují,“ uvedl Alexandr Vondra. Prohození vlajek byla podle něj hrubá chyba, pokud jde o termíny politických jednání, ty se neustále mění, to ovlivnit nejde. „Je to neocenitelná pomůcka, úplně skvělá věc. Když je tam nějaký termín špatně, tak každý, kdo sleduje dění, si to tam škrtne a napíše jinak. Navíc drtivá většina těch informací je pravdivá,“ dodal.
V první zprávě nejdříve ministerstvo velvyslanectví pouze upozornilo, že v diáři je chyba týkající se vlajek. Proto jim doporučilo „jen velmi obezřetnou distribuci především v zemích, kde existuje diplomatické nebo konzulární zastoupení Litvy nebo Lotyšska“. Za čtyři dny ale přišla už mnohem radikálnější výzva: „Zastavte distribuci diářů, zbylé diáře skartujte nebo využijte pouze pro vlastní potřebu.“
Aby nařízení nebylo málo, o dva dny později přišla další zpráva, ve které se sice o skartaci již nemluvilo, ale bylo zde zdůrazněno, že se distribuce diářů má zastavit. Poslední vzkaz z Černínského paláce byl nakonec zcela jiného rázu než ty předchozí - diáře klidně rozdávejte.
Celá komunikace ministerstva zahraničí s českými zastupitelskými úřady naštěstí proběhla v tak krátké době, že k žádnému ničení diářů nedošlo. Proč se ale Češi nejprve, navíc jen kvůli malým chybám, uchýlili k takovému radikálnímu řešení? Nejspíš šlo o chybu úředníka.
Nejmenovaný zdroj z ministerstva zahraničí LN pouze potvrdil, že „v jednu chvíli byla napsaná nižším úředníkem instrukce, že se to má skartovat, ale pak hned byla další, že se to skartovat nemá, ale že se s tím má citlivě nakládat, když se bude dávat lotyšskému nebo litevskému velvyslanci“. Češi navíc nechali i dotisknout „opravné papírky“, kde jsou vlajky zemí již správně. Ty byly do diářů vloženy.
Vicepremiér pro evropské záležitosti o možné skartaci diářů nic nevěděl. „Ty diáře se normálně distribuují,“ uvedl Alexandr Vondra. Prohození vlajek byla podle něj hrubá chyba, pokud jde o termíny politických jednání, ty se neustále mění, to ovlivnit nejde. „Je to neocenitelná pomůcka, úplně skvělá věc. Když je tam nějaký termín špatně, tak každý, kdo sleduje dění, si to tam škrtne a napíše jinak. Navíc drtivá většina těch informací je pravdivá,“ dodal.
