Na divadelním jevišti začínal jako ochotník, na hereckou školu se nedostal ani napodruhé. Přesto má za sebou dvě desítky divadelních rolí, 40 filmů včetně televizních seriálů a další pořady. Na přelomu let 2004 a 2005 napsal jako reakci na korupční skandál v Českomoravském fotbalovém svazu hru s názvem Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? a následně v ní exceloval s Jiřím Lábusem ve vyprodaných sálech.
"Na zábradlí, kde jsem byl každou chvíli buď jako divák, nebo zlobil na baru, mě přizval režisér Petr Lébl už v roce 1995 k inscenaci Revizora. Oslovil mě v Malostranské besedě a čtená zkouška se konala hned druhý den. Za čtyři roky jsem se stal členem souboru," řekl Čtvrtníček. Životní jubileum oslaví pracovně - uprostřed zkoušek inscenace Šílenství režiséra Jiřího Havelky a dramaturgyně Dory Viceníkové. Premiéra detektivky s prvky žánru film noir bude 18. dubna. Vzápětí začne zkoušet s Jiřím Menzelem roli velitele stráže Puškvorce v komedii Mnoho povyku pro nic, jejíž premiéra koncem června zahájí na Pražském hradě Letní shakespearovské slavnosti. Druhého z přitroublého páru Šťovíčka ztvární Leoš Noha. "Taková nabídka se neodmítá. Už proto, že pana režiséra zbožňuju," komentoval to.
Na projekt Ivánku, kamaráde... vycházející z policejních odposlechů úplatných fotbalových činovníků Čtvrtníček po letech vzpomíná s pobavením, i když celá kauza prý ve fotbale skoro ničemu nepomohla. "Nad Ivanem Horníkem si všichni umyli ruce, my nechtěně pomohli 'zkonsolidovat situaci'. Odnesl to Ivan, který ale nebyl ten největší škůdce - on dával, zatímco ti druzí brali. Ostatní svině zůstaly zapomenuty, na svých postech jsou dosud," uvedl. Repríz byly desítky, jejich součástí byla i série představení ve věznicích. Výtěžky z některých věnovali aktéři na charitu.
"Občas to ještě hrajeme, někdy právě proto, abychom někomu pomohli," poznamenal Čtvrtníček. Knížek se prý prodalo přes pět tisíc, rekord zaznamenalo DVD, jichž se dostalo mezi lidi na 120.000, čímž bafuňářské výrazy jako notičky, kapříci, hrušky na kříž a sahání na švába zlidověly.
ČTĚTE TAKÉ: |
Princip zinscenování policejních odposlechů poté inspirovalo řadu dalších divadelních projektů, jejichž texty čerpaly ze skutečných událostí a politických afér.
"Na hereckou školu do Prahy ani do Brna jsem se kdysi nedostal - a jsem rád. Nepřijali mě, protože jsem si myslel, že můj talent je tak ohromující a interkontinentální, že se nemusím extra připravovat, že to poznají. Oni však byli slepí a hluší. Školu nemám, zato jsem se naučil spoustu jiných věcí. Kdybych o divadlo, které mě baví, přišel, vím, co dělat dál. Rozhodně bych neumřel, stejně tak bych se obešel bez natáčení," vysvětlil jubilující herec, který "zásah divadlem" v mládí neutrpěl. Nebyl jím pohlcen a natolik sveden, že by bez něj nemohl žít - má na světě ještě spoustu jiných úkolů.
Česká soda
Rád vzpomíná na natáčení České sody a dobu před 15 lety, kdy se vysílala. "Měli jsme obrovskou svobodu, nikdo nám do scénářů nezasahoval. Zatímco dnes by se z toho nedostalo ven ani pět procent, všichni ti dramaturgové a kreativní producenti se bojí," dodal. Už proto by podobný pořad dělat nechtěl. Nerad by se totiž dostal do situace, kdy mu zbyteční lidé začnou povídat, jak má ten humor vypadat, co je málo a co už moc.
"Některé věci z České sody dnes samozřejmě nefungují, protože nejsou v kontextu doby. Přesto jsem ji nedávno sledoval s gymnazisty a jejich reakce byly neuvěřitelné. Smáli se jak paviáni - a já s nimi," popsal Čtvrtníček svůj zážitek. Radost má i z koncertů kapely Buzerant.
"Hrál jsem na bubny už jako patnáctiletý skoro rok a pak jsem s tím přestal, že k tomu stejně jednou vrátím. Vrátil jsem se k nim v pětačtyřiceti a moc mě to baví. Kdybychom se s kluky nedali dohromady, kvůli sobě bych necvičil. Vše se děje za pochodu," dodal.
