Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Daniel Radcliffe jako živá mrtvola a další tipy, co si nenechat ujít na karlovarském festivalu

Kultura

  6:00
PRAHA - Daniel Radcliffe jako živá mrtvola a Paul Dano jako novodobý Robinson ve filmu Švýcarák, novinka od režiséra Temného případu, poslední film Jana Němce, vítězný film Berlinale, nové filmy Xaviera Dolana i Jima Jarmusche... Letošní karlovarský festival přináší řadu pozoruhodných snímků v premiéře či předpremiéře.

Paul Dano a Daniel Radcliffe ve filmu Švýcarák. foto: Film Servis Karlovy Vary

Švýcarák
Paul Dano a Daniel Radcliffe hrají hlavní role ve snímku, který podle programového ředitele karlovarského festivalu Karla Ocha patřil k nejkontroverznějším a zároveň nejvíce okouzlujícím snímku letošního festivalu v Sundance. „Rozhodli jsme se složit film výhradně z motivů, které nenávidíme,“ říká režisérské duo, které si přezdívá Daniels (Danielové). Renomovaní autoři videoklipů mají na kontě mimo jiné cenu MTV pro nejlepší režii za videoklip k písni Turn Down For What(DJ Snake a Lil ́ Jon), který zaznamenal 500 milionů zhlédnutí. Švýcarák (Swiss Army Man) je jeich celovečerní debut.

Film vypráví o trosečníkovi Hankovi, který už přestal doufat, že na opuštěném ostrově narazí na živou duši, pak ale narazí na bezvládné tělo vyvržené z moře. Přestane uvažovat o sebevraždě a začne doufat, že jeho nový kamarád změní celý jeho svět. Komedie s absurdními prvky vyvolala v Sundance kontroverzní reakce, nakonec si ale odnesla cenu za režii.

Bestie bez vlasti
Drama o dětském vojákovi z nejmenované africké země natočil pozoruhodný všestranný režisér (a také scenárista a kameraman) Cary Joji Fukunaga, který na sebe poprvé upozornil filmem Sin nombre (2008), poté upoutal působivou adaptací klasického románu Jana Eyrová (2011) a v roce 2014 vzbudil celosvětové nadšení seriálem Temný případ.

Z filmu Bestie bez vlasti (režie Cary Joji Fukunaga).

Film Bestie bez vlasti zavede diváky do prostředí rozvrácené africké země, kterou po pádu vlády ovládá skupina rebelů. Do spárů jedné z těchto guerillových jednotek se dostává osmiletý Agu, jenž je pod vedením autoritativního velitele podroben sérii iniciačních rituálů, aby se stal neohroženým dětským vojákem. Může mít však vyčerpávající putování a krvelačné běsnění nějaký konec? Existuje vůbec nějaká šance, že se Agu opět vrátí k životu normálního chlapce? Film natočený na motivy stejnojmenné knihy nigerijského doktora a sociologa Uzodinmy Iwealy přináší nesmlouvavý příběh o ztrátě lidskosti, jejíž znovunalézání je v extrémních podmínkách téměř nemožné.

Fuocoammare (Požár na moři)
Letos to bylo poprvé, co berlínský filmový festival přiřkl hlavní cenu dokumentárnímu filmu – snímek Fuocoammare (Požár na moři) ohromil porotu i diváky. Režisér Gianfranco Rosi zabovoal už svým předchozím filmem Sacro gra (hlavní cena na festivalu v Benítkách), tentokrát se vydal s kamerou na ostrov Lampedusa, který je už desetiletí tranzitním místem tisíců uprchlíků. Zároveň je to ale ostrov jako každý jiný, má své obyčejné obyvatele a ti mají své obyčejné problémy.

Tak jako dvanáctiletý Samuel, kterému se ne vždy chce do školy, raději by s prakem šplhal po stromech nebo se poflakoval v přístavu. Jeho spokojené dětství se však odehrává v netradičních kulisách. Jeho domov, ostrov Lampedusa, je pro některé bezpečný přístav, pro jiné pohřebiště. Lodě připlouvající k pobřeží, volající SOS , topící se trosečníci, mrvoly v podpalubí. Dobře to zná i místní lékař Bartolo, který ví, že jsou věci, na které si prostě nikdy nezvyknete. Bez prvoplánového citového vydírání, s pozvolnou gradací, vypráví Gianfraco Rosii skrze krajinu a její obyvatele příběh o paradoxech dnešní doby.

Je to jen konec světa
Přes své mládí jeden z nejznámějších kanadských režisérů Xavier Dolan se podobně jako v předchozí úspěšné Mami! ve svém posledním filmu opět zabývá tematikou osobních v rodinném kruhu. Tentokrát je v hledáčku pozornosti spisovatel Louis, který se po několikanepřítomnosti vrací do rodných míst, aby nejbližším příbuzným sdělil, že ho záhy čeká neodvratná smrt. Uvítání v rodinném kruhu je ale jiné, než si představoval. Matka, mladší sestra a hlavně starší bratr jsou příliš zaujati každý sám sebou a vlastními, byť třeba malichernými pocity frustrací natolik, že ani nevnímají jeden druhého.

Z filmu Je to jen konec světa (režie Xavier Dolan).

Sedmadvacetiletý Kanaďan natočil svůj film podle hry francouzského dramatika Jeana-Luca Lagarceho a zajistil si skvělé obsazení - Gaspard Ulliel, Vincent Cassel, Marion Cotillard, Léa Seydoux, Nathalie Baye. Film soutěžil na festivalu v Cannes a stejně jako předloni s Mami! Neodešel s prázdnou – získal Velkou cenu.

Paterson
Nejnovější film originálního režiséra Jima Jarmusche, který naposeldy představil v roce 2003 svou upírskou romanci ve snímkuPřežijí jen milenci, sleduje každodenní rytmus života dvou nenápadných lidí. Řidič autobusu Paterson žije se svou ženou Laurou v Patersonu, někdejším městě básníků, které dnes upadá. Mají anglického buldočka Marvina, s nímž Paterson chodívá večer na procházku a pokaždé se staví v místním baru. Každý den ráno brzy vstává, aby se svačinou připravenou Laurou byl včas u svého autobusu. Paterson je ale také básník a denně zapisuje své básně do sešitu, který má stále při sobě.

„Chtěl jsem, aby Paterson byl protilékem vůči pesimistickým dramatům a akčním filmům,“ říká Jim Jarmusch. „Divák by jej měl nechat volně plynout před očima, jako obrazy viděné z okna autobusu po cestě ulicemi zapomenutého města.“

Rodinné štěstí
Soutěžní film známého maďarského režiséra, scenáristy a herce Szabolcsa Hajdu (Bibliotheque Pascal, Bílé dlaně) podniká ve svém posledním filmu nekompromisní sondu do osudu dvou rodin. Jedné noci překvapí Eszter, jejího manžela Farkase a jejich pětiletého syna Bruna nenadálá návštěva Eszteřiny sestra Ernelly a její rodiny, kteří se vracejí ze Skotska, kde se navzdory očekávání nedokázali usadit.

Z filmu Rodinné štěstí (režie Szabolcs Hajdu)

Dočasné sdílení prostoru jednoho neobvyklého bytu vyvrhne na povrch skrývané bolestivé pravdy v mezilidských vztazích. Snímek podle některých kritiků připomíná tvorbu Johna Cassavetese či Ingmara Bergmana.

Vlk z Královských Vinohrad
Autobiografický film letos zesnulého legendárního režiséra Jana Němce volně vychází z autorovy publikace Nepodávej ruku číšníkovi a pozoruje jeho životní příběhy od šedesátých let do současnosti. Po autorově smrti dokončil film pomocný režisér Tomáš Klein .

Jan Němec (uprostřed) při první klapce svého filmu Vlk z Královských Vinohrad.

„Film má v názvu Vlka, tvora divokého, lstivého, neovladatelného. Vlk v rouše beránčím a naopak. Uvidíte místa činu, autentický dialog, autorský komentář, archivy pravé i falzifikáty. To, co bude ve filmu, se skutečně stalo a John Jan to skutečně prožil. I když, pravda, občas to trochu nafouknul,” říká Jan Němec v režijí explikaci. V hlavních rolích filmu se objevují Jiří Mádl a Karel Roden.

Zkouška dospělosti
Jeden z nejvýraznějších evropských režisérů současnoti, rumunský Cristian Mungiu, má za sebou filmy jako 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny(2007) nebo Na druhé straně kopců (2012), oba oceněné na festivalu v Cannes. Jeho nejnovější film si odtamtud odnesl cenu za režii.

Z filmu Zkouška dospělosti (režie Cristian Mungiu).

Romeo Aldea, vážený lékař žijící s rodinou v provinčním městě Transylvánie, dělá vše pro to, aby jeho nadaná dcera odjela studovat na anglickou univerzitu. Ke splnění podmínek přijetí už chybí málo: Eliza musí ještě složit zkoušku dospělosti, což by neměl být problém. Vše se zkomplikuje, když ji cestou do školy kdosi přepadne. Ačkoliv se jí nestane nic vážného, její otec ve strachu, že by nemusela uspět a nepodařilo se jí poslat doklad o zkoušce včas, začne jednat, zapomínaje však, že tak porušuje zásady, jež své dceři vštěpoval. Tvůrce nezajímají okolnosti přepadení ani osoba agresora, hlavní postavou je Romeo, neváhající dopouštět se kompromisů, jež odsuzoval, protože nesnese pomyšlení, že by dcera neměla šanci na lepší život, než měl on sám.

Takoví normální vozíčkáři
Černá komedie o vozíčkářích, kteří s erozhodnou prorazit jako gang nájemných vrahů, se odvolává na deset let starý dásnký hit Kurz negativního myšlení. Maďarský režisér Attila Till ve sé komedii prolíná realitu s fantazií a přináší nenásilným způsobem vhled do životů hrdinů, žijících na okraji společnosti a toužících po věcech, jež jsou pro lidi bez postižení samozřejmostí.

Z filmu Takoví normální vozíčkáři (režieAttila Till ).

Režiséra k natočení snímku inspirovala osobní zkušenost z dobrovolnické práce s postiženými a ke své motivaci prohlašuje: „Zásadní pro mne bylo natočit o postižených lidech konečně snímek, kde je nebudou hrát herci, ale kde dostanou příležitost hrát sami sebe a být skutečnými hrdiny.“

Boris bez Béatrice
Diváci karlovarského festivalu mohou znát režiséra Denise Côté například z filmu Vic a Flo viděly medvěda, znepokojivého dramatu o dvou přítelkyních. Ve filmu Boris bez Béatrice, který letos soutěžil na festivalu Berlinale, se Côtéopět pouští do žánru psychologického dramatu, tentokrát až s s thrillerovými prvky.

Z filmu Boris bez Béatrice (režie Denis Côté)

Hlavním hrdinou je Boris Malinovsky, bohatý šéf prosperující firmy, jehož manželka je členkou kanadské vlády a on sám se pyšní proměňující se kolekcí mladých milenek. Se záhadným onemocněním manželky se ale do jeho dokonalého světa vloudí stín pochyb. Tajemný telefonát uprostřed noci připomene Borisovi limity vlastní existence, nad kterými se až dosud nezamýšlel...

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...