Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Dáša Vokatá zpívá něžné písně s vervou rozjeté lokomotivy

Kultura

  6:00
Dáša Vokatá je nepřehlédnutelnou postavou české písničkářské kultury, ba zjevem, jenž ji přesahuje. Ne každý její zpěv vydrží poslouchat v delším sledu, ale řekl bych, že na každého, kdo o ni zavadí, zapůsobí silou svého přednesu. Je to žena energie, žena nůše píseň kost...

Dva divoký koně. Dáša Vokatá a Oldřich Kaiser foto: Guerilla Records

Její nové album se jmenuje Dva divoký koně a lze je považovat za konfesní čili vyznavačské. Obsahuje písně, které si lze zpívat do kroku, byť poněkud již šoupavého. Některé by mohly skvěle posloužit jako zpěvy táborové, k zaplašení měšťáčtěji naladěného obyvatelstva. Jsou mezi nimi kandidáti na alternativní hity, které by mohly ve vstřícném prostředí zlidovět. Dáša Vokatá zpívá s vervou rozjeté lokomotivy a s něhou březí medvědice, její údery do kytary jsou zvonivé a nehledané, tam, kde přece jen samy nestačí, dodá profesionální aranžmá výpomoc od rockových muzikantů (Joe Karafiát, Jiří Jelínek, Michal Koval...).

Dáša Vokatá u studánky, kam v posledních letech v Praze Magor chodíval, a kterou přejmenovala na Magorovu studánku.

Sexus jako vševládnoucí princip

Když jsem desku poslouchal poprvé, musel jsem vždy po dvou písních odpočívat, neboť jsem měl pocit, že se do mých uší valí citové tsunami. Při dalším poslechu, když už je člověk připravenější, ocení, jak jsou písně vlastně něžné a vlídné, jaká je v nich radost ze života, což je, řekl bych, na Vokaté vlastně nejmarkantnější. Její zpěv, to je svého druhu náhrada, nebo přesněji pokračování sexuálního aktu, jenž je ostatně častým, ba vrcholným tématem písní. Sexus je u ní zcela dominantním a vševládnoucím principem, důvodem k samé existenci a jejím dovršením. Je to ovšem princip radostný a vitální, žádné dekadentní fňukání nebo jinotajné mrkání, ale prostě přirozené a zdravé mr...ní, za něž Vokatá vzdává dík Pánubohu, aniž by s tím měla jakýkoli problém teologický či jiný: "Děkuji ti, Pane, za lásku i smrt / děkuju ti, Pane / za pořádný mrd." Tento pansexualismus, který je explicitně přítomen ve většině písní, je součástí celkového obrazu života, který však "již vjíždí do nádraží", neboť na něj "zamávalo stáří". Je proto spojen s životní bilancí, do níž logicky patří soužití s muži, kteří na tomto žití měli svůj základní, nebo aspoň významný podíl. Tato adresnost písně zařazuje do soustavy undergroundové ikonografie, čemuž ostatně odpovídá i stylizace obálky. Klíčová role patří samozřejmě Ivanu M. Jirousovi čili Magorovi, jemuž Vokatá věnuje několik velmi procítěných písní, ale i Svatopluku Karáskovi a – snad jen platonicky – Eugenu Brikciusovi.

Dáša Vokatá s Magorovou bustou

Všichni tři zmínění nabývají v písních rozměrů heroických, ba nadživotních a stávají se součástí panteonu undergroundových světců, o nichž, zčásti již za života, se pějí písně: "Velký muž šel krajinou, / vířil střelný prach, / bránil se jen kytarou, / když na něj pad’ strach," zpívá Vokatá o Karáskovi, zatímco Brikcius je v její písni s jistou oprávněností opěvován jako poslední "zapadlý génius / Evžen Brikcius". Magorova stopa je pak přítomna vlastně permanentně a projevuje se v živelném anarchismu a bujaré radostnosti, s níž je vzýván život žitý v plnosti a v divoké svobodě. Je tu ale místo i pro kusy, řekněme, meditativní, což je případ písně Magorův hrob, a historické: Magorův pohřeb. V první písničkářka přichází k prostému hrobu básníkovu ve Vydří a v jaksi erbenovské linii posmrtného shledání mu slibuje, že se spolu znovu sejdou. Vpísni Magorův pohřeb pak vcelku vystihuje mesianistickou atmosféru pohřebního aktu: "Hlavně aby farář Láďa / neuhasil v sobě plamen / ať nás vede kníže Karel / amen amen amen amen."

Jako významnou součást, ba dovršení undergroundové legendy pak lze vnímat účast herce Oldřicha Kaisera, který doplňuje zpěv Vokaté svým zdaleka ne špatným bručením a docela talentovaným vrzáním na housle. Jeho účast dokládá, jak rozličné jsou cesty a zákruty osudu. Kdysi jako mladý herec vystupoval v Třiceti případech majora Zemana, v díle, v němž scenáristé z dezinformačního oddělení StB spojili pseudoundergroundovou skupinu Mimikry s únosem letadla na Západ. Kaiser tam hrál mladíka, který se zajímal o jejich nahrávky a účastnil se pověstného koncertu, na němž exceloval jeho přítel Jiří Lábus v paruce hašišáka. Jak Jiří Lábus, tak Oldřich Kaiser již mnohokrát dali najevo, jak jim je tento prohřešek mládí trapný a jak ve své přirozenosti tíhnou právě k prostředí, jež měl onen díl kriminalizovat. Spojení Dáši Vokaté s Oldřichem Kaiserem tak nemusí být jen produkční tah, ale vlastně cosi jako výsledek dějinné logiky a spravedlnosti. Na tuto syntézu na obálce CD zezadu shlíží vousatý Magor, kterého si klidně můžeme představit jako jakéhosi alternativního Pánaboha. Lze věřit, že by tomu spojení dal požehnání.

Dáša Vokatá: Dva divoký koně

Guerilla Records 2014.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...