23. července 2009 11:42 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

David Radok: Táta
neměl ochranný krunýř

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Ceny Alfréda Radoka 2008 divadlo Kolowrat, David Radok  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ceny Alfréda Radoka 2008 divadlo Kolowrat, David Radok | foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny
Režisér Alfréd Radok, kterého komunisté vyštvali do švédského exilu, zemřel v roce 1976 ve Vídni na infarkt. Kousek od domova, kde nesměl režírovat Havlovu Vernisáž a Audienci. Jeho syn David Radok se do Česka po roce 1990 vrátil již jako renomovaný operní režisér a brzy předvedl, že jablko nepadlo daleko od stromu. Naposledy jsme si to ověřili na jeho režii Havlova Odcházení.

Čeští režiséři za minulého režimu, tedy ti, kteří byli talentovaní, mívali dramatické osudy a také umírali předčasně. Jsou ohroženým druhem, nebo čím to podle vás je?
Povoláním režiséra - pokud se bavíme o této profesi na určité úrovni - je také přesně rozpoznat jednání lidí. Čili citlivost je pro režírování důležitá, ale ta s sebou nese větší zranitelnost. Režisér je tak trochu seizmograf stavu společnosti a táta dostával rány odjakživa. Za války většina jeho příbuzných skončila v koncentráku a za pár let začaly další perzekuce. Vyhazovy od filmu, z divadla, z Laterny Magiky. Táta dostal v šestačtyřiceti letech první infarkt. Ono se nedá říct, že ho někdo přímo zabil, ale to, s čím se potýkal, se na něm zdravotně podepsalo.

Vysvětlili vám rodiče, proč musíte odejít z domova?
Už si nepamatuju, co nám tehdy řekli, prostě jsme se sbalili a odjeli. Hned týden po okupaci. Táta věděl, že by už nesnesl další vyhazovy a "další" Vesnické divadlo. Hlavně to ale udělal kvůli nám dětem, kvůli mé sestře Barbaře a mně, abychom mohli žít v zemi, která respektuje lidská práva.

Když jste byl starší, bavili jste se o jeho potížích?
V zásadě ne, nikdy jsem neslyšel, že by si táta stěžoval, všechno si držel v sobě. Pořád mně některé věci docházejí zpětně.

Co například?
Jako dítě jsem si jeho situaci a všechny souvislosti neuměl představit. Teď, když čtu jeho dopisy, všechno se to přede mnou otvírá. Psal si také deníček, tedy vlastně pro mě a pro sestru. Byly to poznámky nejenom o tom, jak viděl tehdejší události, ale také o lidech, s kterými se stýkal. Táta vždy těžce nesl, když se v někom, koho měl rád, zklamal. A že takových lidí bylo dost. Ovšem podobných osudů, jaký ve své době prožil můj táta, byly stovky a ve všech profesích. Čím byl člověk vnímavější, tím to bylo horší.

Nelitoval, nebo spíše nerozebíral své rozhodnutí odejít?
Emigrace byla tvrdá pro otce i pro matku, ale myslím, že nelitovali. Těch ran, které doma táta dostal a máma nepřímo s ním, bylo tolik, že už nemohli zůstat.

Co otci v exilu nejvíc chybělo?
Možnost pracovat na úrovni. Ve Švédsku to nešlo. Začátek sedmdesátých let byl ve znamení nástupu levice, a to nejenom ve Švédsku. Byl to takový pseudolidový systém, kde uvaděčky rozhodovaly o dramaturgii. V Göteborgu, v divadle, kde táta pracoval, byla nasazena politická buňka, která svrhla minulé vedení a vyloženě programově začala dělat divadlo pro pracující, čímž vyhnali normální diváky, ale pracující tam pochopitelně nechodili, v hledišti sedělo patnáct lidí.

Proč se rozhodl právě pro odchod do Švédska?
Už před rokem 1968 dostal nabídku, aby něco v Göteborgu režíroval. Do Prahy přijel sympatický ředitel Folkteater, viděl Hru o lásce a smrti a nadchl se. Bylo to malé městské divadlo, které slibovalo příjemné podmínky. Takže táta tam měl slíbenou práci, a pak Švédsko bylo považováno za velice rozvinutou demokracii, aspoň našima očima. Je ale pravda, že v sedmdesátých letech tam panovaly trochu podivné poměry a teprve na konci desetiletí se to změnilo.

Pracoval i jinde v západní Evropě. To mu nepomáhalo?
Byl nemocný, a nebylo pro něj jednoduché odjet, třeba když byl v Mnichově, nemohl dýchat. Pracovat v cizím prostředí je složité i pro zdravého, ani mě nijak nebaví kamsi odjet, bydlet v hotelu a zkoušet osm hodin denně. Začínat pořád znova jde jen do určitého věku a také pokud má člověk energii a sílu. Táta už tu sílu nikdy neměl.

Udržoval styky s bývalými kolegy a přáteli?
Dopisoval si se Otou Ornestem, to asi nejvíc, pak také s Evaldem Schormem, Janem Grossmanem i Zdeňkem Hedbávným.

Myslíte, že vyštvat ty, kteří jsou schopní, a pak jim postavit pomník, je česká specialita?
V každé diktatuře se k veslu dostávají bezcharakterní a zlí lidé a snaží se odrovnat ty slušné a citlivé. To byl problém mého otce. Výborně ho charakterizoval Václav Havel, který napsal: Radok se nedokázal přizpůsobovat, byl svůj a neuměl být jiným. Jeho pokusy sebe sama a svou práci obhájit různými zákulisními taktickými manévry byly spíš dojemné než úspěšné, proto měl pořád potíže. Vždycky se někde vynořil, něco skvělého udělal a pak zase záhadně zmizel, nebo totiž byl odněkud vypuzen, aby se po čase jako brouk potápník vynořil zase jinde a zase něco stejně výborného udělal. To je přesné, táta neměl schopnost obrany, krunýř, který by ho chránil před světem.

Měl tuto křehkost v genech?
Těžko říct, člověk takový krunýř buď má, nebo nemá, to si nejde vybudovat. Je možné zachránit se v krizových situacích tím, že si otupíte vnímání, ale když člověk pracuje jako režisér, je to nemožné, musíte citlivě vnímat, jak se kdo chová, a to ani nemusíte zkoušet. Nejde obestavit se něčím, co vám bude filtrovat amorální jednání, pak totiž nedokážete vyprávět příběhy o lidech.

A vy takovou obranu máte?
Já mám především jednu velkou výhodu; když mě něco trápí a mrzí, tak se můžu otočit a jít jinam. Mám svobodu, kterou táta v životě neměl. A velmi si jí vážím. Možná si už dnes lidé neumí představit ten strašný existenční tlak, jakému byli lidé dřív vystaveni. A měli v zásadě jedinou volbu: buď žít tak, jak to jde, dělat ústupky a obracet se podle větru, anebo pořád začínat znovu. A jednoho dne už ani to nejde.

  • 0Diskuse
Jana Machalická

Autor

Jana Machalickájana.machalicka@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy
Vedoucí ekonomického oddělení

Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy
Hl. m. Praha, Středočeský kraj

Najdete na Lidovky.cz