Podle tiskových agentur Demjanjuk verdikt vyslechl bez jakékoli známky emocí. Vzdal se svého práva na závěrečné slovo, rozsudek proto mohl být vynesen už ve čtvrtek. Nepromluvil tak ani poslední den procesu, který před mnichovským zemským soudem trval téměř rok a půl.
Soud ho uznal vinným, ale vzhledem k věku nemusí nastoupit do vězení. Propuštěn by měl být ještě dnes.
Reakce na rozsudekStředisko Simona Wiesenthal, pojmenované po známém lovci nacistů, označilo rozsudek nad Demjanjukem "velmi důležitým vítězstvím spravedlnosti". "Verdikt vyslal velmi silné poselství, že pachatelé mohou být i mnoho let po zločinech holokaustu pohnáni za své jednání k odpovědnosti," řekl Efraim Zuroff. Rozhodnutí mnichovského soudu přivítali i lidé, kteří přežili nacistické vyvražďování Židů. "Nacistická minulost Johna Demjanjuka konečně dostihla," prohlásil rabín Marvin Hier. "Je to pro mě satisfakce," netajil Rudolf Salomon Cortissos. Jeho matka se ze Sobiboru nevrátila a její syn byl vynesení rozsudku přítomen přímo v soudní síni. |
Žalobce kladl Demjanjukovi za vinu, že v roce 1943 jako dozorce v Sobiboru na území okupovaného Polska vodil vězně do plynových komor. Nebyl mu připisován žádný konkrétní čin, ale podíl na masové vraždě. Podle soudu byl tábor v Sobiboru určen k plánovanému vraždění, a proto každý, kdo tam sloužil, na něm nese spoluvinu.
Pro Demjanjuka žádal žalobce šestiletý trest. Soudce mu udělil trest o rok kratší trest. Demjanjukův obhájce trvá na nevině svého mandanta a požadoval zproštění všech obvinění. Již dříve prohlásil, že se odvolá, pokud bude jeho klient odsouzen.
Důkazem průkaz ze Sobiboru
Žalobce se v obžalobě opíral o výpověď jiného bývalého strážného z likvidačního tábora Sobibor nebo o táborový služební průkaz vystavený na Demjanjukovo jméno. Jeho obhájce však tento dokument, jehož pravost potvrdilo několik expertíz, označil za podvrh vyrobený někdejší sovětskou tajnou policií KGB a tvrdí, že jeho mandant nikdy v Sobiboru nebyl.
Psali jsme: |
Demjanjuk trvá na tom, že byl v roce 1942 jako voják Rudé armády Němci sám zajat. Právě v zajetí se ale podle vyšetřovatelů dobrovolně přihlásil do nacistických služeb a po výcviku v polských Trawnikách působil jako strážce v koncentračních a vyhlazovacích táborech Sobibor, Majdanek nebo Flossenbürg.
Soud s Demjanjukem je považován za jeden z posledních procesů s nacistickými zločinci. Projednávání jeho případu trvalo tak dlouho i z důvodu špatného zdravotního stavu obžalovaného, kvůli němuž musela být stání opakovaně odkládána. Demjanjuk sám před soudem nikdy nepromluvil.
Byl to "Ivan Hrozný"?
Muž původním křestním jménem Ivan už jednou před justicí stanul. V 80. letech ho Spojené státy, kde od roku 1952 žil, vydaly do Izraele, kde byl roce 1988 odsouzen k trestu smrti za své údajné působení ve vyhlazovacím táboře Treblinka. Byl totiž pokládán za tamního sadistického dozorce přezdívaného "Ivan Hrozný". Izraelský nejvyšší soud ale nakonec o pět let později rozsudek zrušil, neboť se nepodařilo prokázat, že "Ivan Hrozný" byl opravdu Demjanjuk.
Ten se poté vrátil do USA, odkud byl v roce 2009 vydán k soudnímu stíhání do Německa. Proces s ním začal v Mnichově na konci listopadu téhož roku za obrovského zájmu domácích i zahraničních médií. V řízení vystupovalo okolo 30 vedlejších žalobců z řad lidí, kteří za války přežili holokaust.
DEMJANJUKOVA VIZITKA:
Nacisté, které dostihla spravedlnost
Franz STANGL (1908-1971) - Bývalý velitel nacistických vyhlazovacích táborů Sobibor a Treblinka, výrazně se podílel také na programu "eutanazie" a pronásledování partyzánů v Itálii a Jugoslávii. V prosinci roku 1970 byl v německém Düsseldorfu odsouzen na doživotí. Následujícího roku zemřel ve vezení na srdeční selhání. Josef SCHWAMMBERGER (1912-2004) - Nacistický důstojník, který za války velel několika táborům nucených prací SS v okolí Krakova. V květnu 1992 jej stuttgartský soud poslal na doživotí za mříže. Jeho žádost o předčasné propuštění byla v roce 2002 zamítnuta. O dva roky později Schwammberger ve věku 92 let zemřel.
Erich PRIEBKE (1913) - Jeden ze strůjců brutálního masakru civilistů v Ardeatinských jeskyních poblíž Říma v březnu 1944. Nacisté zde povraždili 335 civilních rukojmí, z toho 75 Židů, odvetou za partyzánský útok proti jednotce SS. V březnu 1998 jej římský soud poslal na doživotí do vězení. Společně s ním byl ke stejnému trestu odsouzen za stejný zločin bývalý důstojník SS Karl Hass. V roce 1999 bylo Priebkemu ze zdravotních důvodů povoleno odpykat si trest v domácím vězení. Maurice PAPON (1910-2007) - V roce 1998 byl odsouzen k desetiletému vězení za podíl na deportaci 1690 Židů z oblasti Bordeaux, kde byl za války generálním tajemníkem prokuratury, do německých vyhlazovacích táborů. V roce 2002 byl ale propuštěn na základě zákona, který umožňuje předčasně pustit na svobodu nemocné a staré vězně. Zemřel v únoru 2007 ve věku 96 let.
Anton MALLOTH (1912-2002) - Bývalý dozorce terezínské káznice žil po válce dlouhou dobu v Itálii. V roce 1948 byla v tehdejším Československu odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti, později byl ale rozsudek zrušen, aby Mallotha mohla soudit německá justice. Vyšetřování bylo po dlouholetých peripetiích znovu obnoveno v únoru 2000, kdy ČR a Rakousko předaly německým orgánům výpovědi nových svědků. V květnu 2001 byl Malloth v Mnichově odsouzen k doživotnímu trestu. Zemřel v říjnu 2002. |
